foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Pokladna, ilustrační foto
PŘÍBĚH: Její osud PrahaIN.cz dobře zná, jelikož se jedná o letitou pacientku jednoho z našich rodinných příslušníků. Budeme jí říkat paní Iva. S publikací svého příběhu souhlasila, bere ho jako zadostiučinění i formu terapie.
Několik měsíců totiž trpěla vážnější psychickou poruchou, která u ní propukla v posledním zaměstnání. Pracovala jako pokladní. Začínala v Coopu, později v Kauflandu a ještě později v Lidlu. Protože jde o velmi subtilní a citlivou osobu, především konflikty se zákazníky měla pravidelně problém „rozdýchat“. Špatně spala, málo jedla.
Právě kvůli nim nakonec musela vyhledat odbornou pomoc. „Vůbec se toho nebojte. Klidně napište, že jsem se zbláznila a že mě do blázince přivedli někteří nakupující,“ začala hezky zhurta asi šedesátiletá Iva.
Její osud přitom podobnou cestu do uzavřených klinik nikdy nesliboval. Otec byl lékárník, maminka v domácnosti. „Mám dvě sestry, někdo se starat musel. Maminka si přivydělávala šitím podle Burdy, ale to už asi nikdo nepamatuje,“ doplnila Iva.
Její vyprávění by vystačilo na několik příběhů. Jde o bystrou, pokornou a obětavou ženu. O to víc ji mrzely některé pracovní momenty. „Lidé umí být hrozně zlí. Pan doktor mi říkal, že si tyto věci nesmím připouštět. Když já to neumím. Asi proto jsem se zhroutila a bez lékařské pomoci by to bylo ještě těžší. Nejhorší to bylo, když jste třeba narazili na rodinu s velkým nákupem. V pátek odpoledne například. Markovala jsem, potom nastala chyba. Musela jsem třeba stornovat nebo něco nechat navážit, změnit. Vyměnit pytlík, ověřit částku. Zákazníci se na mě obořili, jak jsem pomalá a podobně. To už se mi začínal svírat žaludek. Pochopitelně jsem potom chybovala víc a už byl oheň na střeše,“ doplňuje paní Iva.
Konfliktů, jež má dodnes v sobě, je prý bezpočet. „Desítky a desítky a všechny si vybavím. To je nejhorší. Už sice nemám ty svoje stavy, ale pořád je mi kvůli příkoří nedobře. Třeba mě jedna paní vynadala přede všemi, že jsem špatně napočítala pečivo. Jindy pán, že jsem mu navíc započítala dražší odrůdu jablek. Špatně, špatně jsem to nesla,“ vypráví.
Tento stav, kdy se už téměř bála chodit do práce, trval přes rok. Zlom v životě nastal ve chvíli, kdy se poradila s psychiatrem. „Doporučení bylo jednoznačné, abych změnila práci. Peníze mám ušetřené, děti i muž mi pomáhají. V den, kdy jsem rozklepaným hlasem dala výpověď, jsem se znovu narodila. Potom jsem sice ještě skončila na psychiatrii, ale to už šlo o jistou formu rekonvalescence,“ dodává.
Protože je Iva žena s velkým srdcem, netrvalo dlouho a práci znovu našla. „Dělám šatnářku. Jsem hrozně spokojená. Ačkoli se říká, jak jsou mladí lidé zlí, zatím jsem na nic špatného během plesů nenarazila a po té dekádě v obchodech jsem konečně šťastná,“ uzavřela své povídání.