foto: Vytvořeno AI/Proteinové tyčinky
Vypadají zdravě, nosí líbivé nápisy a slibují spoustu bílkovin, energii i štíhlou linii. Proteinové a „fit“ tyčinky se tváří jako správná volba, když nestíháme. Jenže mnohé z nich mají ke zdravé potravině mnohem dál, než napovídá obal. Co doopravdy obsahují a proč na ně tak snadno naletíme?
Redakci PrahaIN.cz oslovila čtenářka, která si zakládá na zdravém životním stylu. V rychlosti si koupila proteinovou tyčinku s líbivým názvem a minimalistickým obalem. „Doma jsem si přečetla složení a nestačila se divit. Cukr, tuk, sladidla, chemie. V tu chvíli jsem si říkala, že smažený vepřový řízek s bramborovým salátem by možná vyšel nastejno,“ napsala. Začala porovnávat složení různých tyčinek v obchodech a zjistila, že podobně jsou na tom i další „zdravě“ působící výrobky. Požádala nás, abychom se tématu věnovali.
Zeptali jsme se proto psychologa Dalibora Špoka, proč občas ztrácíme zdravý úsudek a necháme se nalákat a ještě máme pocit, že děláme správnou věc. Tady je jeho názor: „Pokud nějaká potravina potřebuje marketing, potom to obvykle není skutečná potravina, říká dobrý bonmot. Po tyčinkách místo vyvážené stravy sáhneme z několika důvodů. Za prvé je to jednoduché (koupit, sníst), za druhé nám to chutná (je to obvykle sladké) a za třetí jsme indoktrinovaní reklamou a nesprávnými teoriemi výživy. Vliv má nejen to, že nějakou tyčinku známe z vizuálních kampaní a že jí vyberou takový obal, který co nejvíce osloví spotřebitele, ale i obecné přesvědčení o tom, co je „zdravé“. A to rozhodně nutně není to „nízkotučné“ ani „vysokoproteinové“, ani „bez cukru“, to vše jsou drastická zjednodušení. Jenomže marže na jablko či celozrnný rohlík bude vždy daleko nižší než na tyčinku s pochybnou výživovou hodnotou. A to je důvod, proč se nám budou tyto umělé výrobky dále nabízet. Vodítko je přitom jednoduché, je jím přirozená, co nejméně zpracovaná strava především rostlinného původu.”
Co říká potravinářská věda?
Podle profesorky Jany Dostálové z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze je třeba především nepřeceňovat potřebu bílkovin u běžného člověka. „Bílkoviny (proteiny) jsou nepostradatelnou složkou naší stravy. Pestrá strava konzumovaná ve správném množství zajistí jejich dostatečný příjem. Doplňovat proteiny je nutné pouze při určitých dietách a velkém fyzickém výkonu,“ uvádí. „Pokud konzumujeme proteinové tyčinky, je nutné číst údaje na obalu, hlavně surovinové složení a tabulku výživových hodnot. Je dobré vybírat tyčinky s nižším obsahem cukrů a tuků. Měli bychom dávat přednost tyčinkám se živočišnými bílkovinami např. syrovátkovými, které jsou hodnotnější než rostlinné, i když se používají hlavně sójové proteiny,“ dodává. „Jako emulgátor se používá hlavně sójový lecitin, kterého se nemusíme bát, běžně se používá i jako doplněk stravy,“ uzavírá profesorka Dostálová.
Svačina pro děti?
Téma se dotýká i dětí. Začíná nový školní rok a mnoho rodičů sáhne po „zdravě vypadající“ svačině. Má to jisté výhody. V aktovce se nerozmačká, nezplesniví, když na ni dítě zapomene, vydrží bez lednice a rodičům nezabere čas na přípravu klasické svačiny. Jenže u dětí může být dlouhodobá konzumace těchto produktů zdravotně problematická. „Mnoho tyčinek obsahuje sladidla jako maltitol, sorbitol nebo isomalt, které mohou nejenom dětem způsobovat výrazné nadýmání nebo trávicí potíže. Přidávají se kvůli nápisům jako bez cukru, ale jejich efekt není vždy přínosný,“ upozorňuje výživová specialistka Michaela Bebová. Kromě sladidel bývá problémem i nevhodná skladba tuků, nadbytek aromat a konzervantů, a především iluze, že průmyslový výrobek dokáže dlouhodobě nahradit skutečné jídlo. Zatímco složení odpovídá poměrně kalorickému dezertu, v hlavách lidí má tyčinka pověst zdravé svačiny. A právě v tom je největší klam.
Co v tyčince být nemá?
„Jednoznačně bych se vyhýbala sójovému izolátu, je to levnější náhražka opravdu kvalitních bílkovin. Stejně tak pšeničnému proteinu nebo obecným označením jako protein mix, kde vlastně nevíte, co jíte,“ říká Michaela Bebová. „Z hlediska sladidel jsou to ty, které jsem již zmínila v souvislosti s dětmi a další sladidla typu aspartam, acesulfam K, cyklamát nebo sacharin. To všechno jsou látky, které v běžném zdravém jídelníčku nemají co dělat,“ dodává. Pozornost si podle ní zaslouží i glukózo-fruktózové sirupy a jejich různé varianty, které sice nejsou technicky cukr, ale organismus je tak vnímá. „Naopak stévie, erythritol nebo ovoce, třeba datle nebo jablečný koncentrát, mohou být rozumnou volbou. Pozor ale i na čekankové sladidlo, sice nevstupuje do kolonky cukry, ale mnoho lidí po něm trpí nadýmáním,“ uzavírá Bebová.
Etiketa je víc než obal. Ale málokdo ji čte
„Zapomeňte na to, co křičí obal. Podívejte se na složení, ideálně na prvních pět položek. Ty vám řeknou, co opravdu jíte,“ říká Bebová. „Lidé jsou tak zaslepení slovem protein, že si nevšimnou tuny sirupů, sladidel a různých tuků. A pak se diví, proč je nadýmá nebo proč mají za půl hodiny znovu hlad.“
Existují vůbec zdravé tyčinky? „Ano, kvalitní proteinové tyčinky existují,“ potvrzuje Bebová. „Ale nestojí 10, 20 ani 30 korun. Často se pohybují kolem 1 000 korun za kilogram. To už je cenově srovnatelné s nejdražším parmazánem nebo velmi kvalitní šunkou. Člověk si pak musí položit otázku, proč si za stejnou cenu nekoupit opravdové jídlo?“
„Místo tyčinky se do kabelky hodí krabička s ořechy, jablko. Jednoduché jídlo, které znáte, rozumíte mu a víte, co v něm je. A pokud už po tyčince sáhnete, berte ji jako to, co skutečně je: pohodlná sladkost, kterou si můžete dopřát, ale jen občas,” dodává Michaela Bebová.
Trh roste a s ním i naše kila
Často nesou označení high protein, ale obsah bílkovin nepřevyšuje ani obyčejný skyr nebo plátkový sýr. Nápis bez cukru zakrývá přítomnost sirupů a silně sladivých alkoholů. Bio nebo eco neznamená automaticky zdravé. Líbivý obal, marketingová hesla a mírně „vylepšené“ složení často stačí k tomu, aby zákazník sáhl po zboží s pocitem, že volí správně. Jenže trh s průmyslově vysoce zpracovanými potravinami roste ruku v ruce s růstem nadváhy a obezity. A to je trend, který by nás měl znepokojovat. Profesor Martin Matoulek, obezitolog z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze zcela radikálně dodává: „Pokud je ve složení číslo nebo chemický název, nejspíš to nebude jídlo.“