foto: Jakub Mračno, PrahaIN.cz/Otužilci u Národního divadla (ilustrační foto)
ROZHOVOR: Únor nemusí být jen suchý. Ale může být i pořádně mokrý. To v případě, že se zařadíte do výzvy, kterou Nadace Charty 77 vypsala pro seniorské kluby.
Na rozdíl od akce Suchej únor, která brojí za snížení spotřeby alkoholických nápojů, tak akce Přeplavme svůj La Manche zájemce přímo do náruče tekutiny nahání. Ale té bezproblémové.
Cílem výzvy je uplavat v týmu za měsíc souhrnně co nejvíce kilometrů v plaveckém bazénu a motivovat starší generaci k pohybu. O akci si více můžete přečíst na webu společnosti Senzační senioři.
Akce se letos koná už podesáté a jejím cílem je, aby senioři v termínu od 1. do 29. února v jakémkoliv bazénu na území Česka v rámci plavecké štafety uplavali co nejdelší vzdálenost. Patronkou projektu je Lucie Kubešová Leišová, která jako jedna ze čtyř Češek dokázala přeplavat Gibraltarský průplav. Odnesla to mořskou nemocí, zvracením, spálením vnitřku krku od mořské soli. Na pokoření Gibraltaru Leišová trénovala ve vaně plné ledu, studené vody a soli.
Družstva seniorů se mohou do výzvy Přeplavme svůj La Manche přihlásit na webu samotného projektu, kde vyplní formulář pro registraci. Tu je ale potřeba elektronicky odeslat nejpozději do páteční půlnoci.
Jenže společnost Senzační senioři a Nadace Charty 77 podporuje u lidí střední a vyššího věku i postupné otužování. Na něj se však musí o poznání pomaleji. Koneckonců vyplývá to i z rozhovoru s otužilkyní Kateřinou Hájkovou z pražských Hájů. Tu poprosila redakce PrahaIN.cz o krátký rozhovor.
Jak dlouho se otužování věnujete?
Rok a půl. Začínala jsem v létě 2022 ve Vltavě. Tehdy měla krásných 18 stupňů Celsia, ale s dalšími přibývajícími pobyty ve vodě se její teplota velmi citelně snižovala.
Na co nesmí při otužování začátečníci zapomínat?
Každý si myslí, že se otužilcem stane rychle, ale to nejde. Tělo si musí zvykat postupně na stále nižší teploty. Když budete na otužování spěchat, nedostaví se kýžené výsledky. A spousta lidí si myslí, že když budou ve vodě dlouho, že si přivyknou rychleji. A to je taky chyba. Já rozhodně dodržuju pravidlo, které by měli ctít všichni otužilci a nemusí jít ani o začátečníky: Nikdy nechodit do vody sám. I kdyby ten druhý či další měl jenom stát na břehu a dávat pozor.
Do jaké „nejdivočejší“ vody jste zatím vstoupila?
Do Vltavy. Zhruba před třemi týdny, kdy byly ty velmi zvýšené průtoky, které hrozily povodněmi. Zvláštní bylo, jak i ta známá místa a známá voda se najednou chovala úplně jinak.
A je nějaká voda, kam by vás kolegové otužilci ani náhodou nedostali?
Nemám moc ráda neznámou vodu. Cítím se lépe ve vodním prostředí, které znám. Asi bych neplavala v extrémně špinavé a znečištěné vodě a rozhodně bych se nepotápěla pod led.
Otužováním jsem zcela nepolíbený, a tak se vás na to musím zeptat. Co člověk cítí, když vleze do vody, která má třeba dva stupně nad nulou?
Nejdřív chlad, ten se neustále stupňuje a v podstatě přechází do teplotního šoku. Prsty na nohou i rukou vám mrznou. Dokonce máte dojem, že už je nemáte. Ale pak zčistajasna se začne tělem rozlévat horko. Co to způsobuje nevím, to by vám asi musel vysvětlit lékař. Ale část toho tepla je určitě euforie, kterou způsobí to, že JÁ jsem to dokázala.
Jak se u vás už více než osmnáct měsíců otužování po fyzické stránce projevilo?
Paradoxně mám víc životního optimismu, víc dobré nálady. Člověk je více nastartovaný. A určitě nemám problémy s nemocemi dýchacích cest – chřipky a rýmy – to už skoro neexistuje. Zda se to i nějak výrazněji projevilo na mém zdravotním stavu, to se asi dá teď ještě těžko říkat. Ta doba je možná moc krátká?
A jiné výhody otužování?
Nemusím platit za drahé bazény. (směje se). Upevňuje to soudržnost v naší otužilecké skupině a radost, ale o tom jsem už mluvila.
Jak často berete plavky a hrnete se do studené vody?
Ideální případ je, když se do vody dostanete tak dvakrát až třikrát týdně. S naší partou chodíme na jih Prahy – do Modřan, Braníka.
Tak hodně zdraví a hodně šťastných studených ponorů.