Psycholožka Markéta Miláčková: Chcete znát dopad mobilů na děti?

ROZHOVOR: Odborníci varují, že se zvyšuje počet dětí, které trpí úzkostmi a depresemi. Mezi rizikové faktory přibyly i moderní technologie, a to včetně mobilních telefonů. „Doporučuji rodičům ohraničit dobu, kdy děti používají mobil. Mají právo i na reálný život,“ říká známá psycholožka Markéta Miláčková Čermáková, ředitelka ambulantní kliniky Neo Centrum.

Diskuse o škodlivosti mobilních telefonů je mnohdy velmi vyostřená. Zcela je odmítá například neurolog Martin Jan Stránský, který v rozhovoru pro portál Maminka uvedl, že mobily vůbec dětem do rukou nepatří. Toto aktuální téma se už objevilo i v bakalářských pracích vysokoškolských studentů.

Zvyšuje se počet dětí s psychickými problémy. Odborníci stále častěji bijí na poplach a upozorňují, že moderní technologie, například mobilní telefony, mají negativní dopad na dětskou psychiku. Proč to tak je?

Jde o mnohovrstevnou otázku, protože škodlivost toho žití offline – online může být právě v tom, že to je jenom jako. Jednak, když to člověk oddělí od své identity, když se někde prezentuje jako někdo jiný, než kdo skutečně je, tam vzniká větší mezera mezi tím, jak já se cítím v realitě a jak já se prezentuji někde v online světě. A z toho pak mohou vznikat různé problémy. Například, že si nepřipadám dost dobrý. A co je další věc, že se můžu v tom online světě porovnávat s dalšími lidmi, kteří se vlastně taky prezentují jako lepší, úžasnější nebo zajímavější, než jsou v realitě. Takže to všechno může mít velmi těžký nebo náročný dopad na dětskou nebo i na teenagerovskou psychiku. Upřímně, má to dost velký dopad i na dospělé, kteří už mají strukturu osobnosti ustálenou. 

Je skutečně virtuální svět tak nebezpečný?

Ano. Jednak se můžu porovnávat s lidmi, kteří prezentují nějaké svoje lepší já, za druhé já se mohu prezentovat jako někdo lepší, než jsem. Tím pádem se zároveň cítím jako podvodník. Také je snazší v tom online světě nějak ubližovat. Třeba kyberšikanou nebo posměšky. Je to prostě mnohem jednodušší, protože člověk tam nevystupuje tváří v tvář. Takže může lehce někoho shodit nebo takzvaně zhatit. Když se v online světě pohybuji, tak se častěji setkám s nějakou kritikou. To může být další věc. Cokoliv dám na síť, tak to tam zůstane na věky věků. Takže mě také mohou dobíhat věci, které jsou už staršího data. A kybernetické bezpečí je taky jedno z velkých rizik. Děti jsou v online světě méně chráněné. Mnohem častěji se tady mohou setkat s věcmi, které nejsou adekvátní jejich věku. I to má pak dopad na jejich psychiku.

Čím je pro děti tak přitažlivý chytrý mobilní telefon?

Toho je hodně. Například je to rychlý dopamin, třeba když hrají hry nebo sledují videa a podobně. A tam samozřejmě může vznikat i nějaká nelátková závislost, reálné zdroje se poté ukazují, jako kdyby byly slabší nebo obtížněji dosažitelné. To je jedna věc přitažlivosti. Další roli tam určitě hraje určitá konformita. Ve chvíli, kdy nejsem ve světě online, tak prostě nejsem. Všichni, nebo většina, mých kamarádů v tom online světě jsou, takže to pro většinu dětí začne jako nutnost. Skupina vrstevníků totiž je pro každého dospívajícího člověka velmi zásadní. Pro správný vývoj je třeba obstát v té skupině. Tím, že se většina interakcí nyní odehrává v online světě, prostřednictvím hovorů, na síti, v nějakém chatu, WhatsAppu a her, krátkých videí, obrázků, příběhů a fotografií, má velký emoční náboj. Je to opravdu snadný zdroj dopaminu a v našem vnitřním systému to utváří uspokojení. A zároveň i určitou závislost, to vede k závislostnímu chování. Mají potřebu se vracet stále znovu a znovu. Na sítích je to postavené na odměnách. Aby to lidi „chytilo” a aby měli touhu a potřebu dostávat víc a víc bodů. Víc a víc uspět. To je opravdu mnoho a mnoho těchto vrstev. Tady se nedá odpovědět jednoduše. 

Některé státy zvažují zákaz mobilů ve školách během výuky. U nás to například zavedli ve Vsetíně. Jaký je váš pohled na tyto kroky?

Žijeme v digitální době. Bez některých technologií se v současnosti už neobejdeme. A ten vývoj je jasný, takhle to prostě půjde dál i v dalších letech. Takže to, že se děti učí zacházet s mobilními nebo online technologiemi, je prostě součást určitého vývoje a výchovy. Tady bych viděla riziko v tom, že jim vytvoříme poněkud umělý svět. Pozitivní dopad může být v tom, že děti budou mít ve škole vlastně větší prostor a čas se věnovat offline vztahům. Zároveň ale třeba vím, že se mobilní telefony dají velmi dobře používat ve výuce. V otázce, zda mobilní telefony ve škole zakázat, nebo povolit jsem spíš demokratičtější člověk. Myslím si, že otázku mobilních telefonů, aplikací, vyhledávání dat a podobně by si měla řešit každá škola po svém. Po důkladném zvážení všech plusů a mínusů, rizik i benefitů. Zakázat používání mobilních telefonů ve škole mi přijde jako příliš radikální. Zasahuje to do určitých svobod i do toho, aby se děti kultivovaně učily používat mobily. Ale že bych v tom viděla velké riziko, to asi ne. Jako lepší mi přijde cesta vysvětlování, nastavení jistých hranic a podobně.

Mobilní telefony v rukou dětí jsou nejčastějším terčem kritiky a varování. Jaký je tedy váš celkový pohled? Jsou pro děti skutečně tak nebezpečné?

Nechci vyhrocovat debatu o tom, že mobily jsou jen špatné. Osobně si to nemyslím. Nic totiž není pouze černobílé. Například možnost potkávat se online rozšiřuje možnosti mladých lidí mít kamarády. Jsou lidé, kteří si opravdu velmi obtížně tvoří vztahové vazby v reálném světě. Pro ně je vlastně záchrana možnost utvořit si dobrou vztahovou vazbu v online světě. To se opravdu nedá paušalizovat. Opravdu existuje velké množství lidí, pro které je v běžném sociálním kontaktu těžké navázat hluboké vazby. Je ale dobré, když se v tom trochu otužují, když mají i možnost navázat vztahy v online světě. Upřímně, co bychom si bez těch online technologií počali třeba v době covidu? Nemám ráda černobílost. Ano, asi jsou jisté rizikové faktory, které hrozí při používání online technologií. Může být třeba jednodušší vyhledat si na síti, jak spáchat sebevraždu. Nebo najít lidi, kteří mě v tom podpoří. Nicméně na druhou stranu mohu ve virtuálním světě najít také pozitivní podporu.

Co tedy doporučujete v této oblasti například rodičům dětí ve školním věku?

Ve výchově je tak jako ve všem důležité najít určité hranice. Je dobře mít ohraničenou například dobu, kdy dítě používá mobil nebo počítač. Kolik hodin by to mělo být, to bych nechala na jiných odbornících. Je ale určitě důležité, aby tady ta hranice byla. Velmi dobré je mít každý den určitou dobu úplně bez počítačů a mobilních telefonů. Výborné je, když má dítě prostor na reálný život.

Velmi dobré je zajistit si bezpečné nastavení aplikací a platforem. Pečlivě vybrat, které může používat a které ne. A nepochybně je dobré mluvit s dítětem úplně o všem, co zažívá. Ať už je to v online světě, nebo v offline světě. To mi přijde jako univerzální pravidlo. Jako rodič bych si měl budovat dobrý vztah a důvěru s mým dítětem. Zároveň ale se ale musím držet jisté hranice a zajišťovat jeho bezpečí.