RÁDCE Homeopatie je cesta i výzva

Po celý svůj život se jako lékař zabývám pacienty a jejich nemocemi. Homeopatii se věnuji od roku 1990. Jeden ze dvou důvodů, proč jsem se do ní pustil, bylo, že jsem v minulosti u některých pacientů viděl opravdu zajímavé účinky akupunktury. Takže možné je asi leccos, že?

Druhým důvodem bylo to, že možnosti klasické medicíny, tedy interní medicíny, jsou poměrně omezené. Dnes se objevilo několik prozřevších lékařů, jakýsi nový jev, vidíme, že nějak „procitnou“ a poměry panující v medicíně jim začnou vadit, vadí jim omezené možnosti léčení a velká lidská vzdálenost mezi lékařem a pacientem. A velká absence lidskosti léčebného procesu.

Jeden příklad: Pacient má sennou rýmu, takže každé jaro je citlivý na nějaké rostlinné alergeny, má oteklý nos, oči zarudlé, pálící. Aby ho alergolog zbavil těchto potíží, tak mu v předsezoně dává lék, takzvanou hyposenzibilizační směs těch pylů, na které je pacient citlivý.

Od alergie k astmatu

Lékař i pacient se těší, že až přijde jaro a nastane pacientova sezóna, tak jeho potíže budou malé, nebo žádné. Nicméně mezi těmi pacienty, kde se to podaří a ačkoliv je jaro, tak on je bez potíží, se něco zvláštního stane. Objeví se to v následujícím roce. Řada těch, kteří se už zbavili senné rýmy, mají něco jiného, třeba astma.

Jejich senná rýma byla v předešlých letech sice velice nepříjemná a obtěžující, ale neohrožovala je, na rozdíl od astmatu, na životě. Jako klasický lékař jsem si to tolik neuvědomoval, vlastně až z hlediska homeopatie je to srozumitelnější. Pacientova nemoc je mnohem širší a hlubší podstaty, než je jen samotná senná rýma.

MUDr. Petr Pudil Lektorská a přednášková činnost při České lékařské homeopatické společnosti, na mezinárodních homeopatických kongresech v Praze a na Homeopatické akademii Alternativy. Publikační činnost: v časopisech o zdravém životním stylu, Homeopatic Links, Regulační medicína, Klasická homeopatie a Homeopatické listy, knihy: Nosody (1995), Homeopatická první pomoc (2003), v roce 2011 vydání knihy Billa Hendersona Vyhrajte svůj boj s rakovinou (Cancer free), spoluúčast na vzniku knihy homeopatické kníhy Dětské typy, Douglas M. Borland, 1992, Alternativa, a na vydání knihy Jak pečovat o zdraví dítěte navzdory vašemu lékaři (Robert S. Mendelsohn, How to Raise a Healthy Child… in Spite of Your Doctor) Malvern, 2010, a na vydání knihy Přirozený rodiný život (Natural family Living), autorem je časopis Mothering, a Peggy O‘Mara a Jane O‘Connel, Malvern, 2012.

 

Tím, že ten periferní projev celkové nemoci odstraníme, tak tělo pacienta je nemocné dál, proto se jeho nemoc bude nadále projevovat, ale nějak jinak než předtím. Jeho potíže pak obrazně řečeno postupují do hlubších vrstev jeho těla. Z kůže a sliznic na klouby, svaly, a pak třeba na orgány, na nervový systém, na jeho psychiku.

Příklad: Když má pacient třeba jen bradavici, je možné, že je to projev jeho mnohem rozsáhlejší nemoci, projevující se ale jen na periferii těla. Ačkoliv potenciálně je nemoc mnohem rozsáhlejší a může postihnout jakoukoliv část jeho těla. Časem k tomu může dojít, teď ale o sobě nemoc dává vědět jen tím počátečním a periferním projevem, tedy jen bradavicí. Když pacientovi bradavici vypálíme, uřízneme, tak ta nemoc, kterou má pacient samozřejmě dál, se už nerealizuje tou bradavicí, ale něčím, co toho pacienta ohrožuje postupně více a více, postihujíc hlubší a hlubší struktury těla a objevují se tedy i nemoci závažnější než jen výrůstek na kůži.

Co za nemocemi stojí?

Co rozhoduje o tom, kdo onemocní, a kdo ne? A jakou nemocí? A jak bude tato nemoc probíhat? I na zdravých lidech vidíme, jak jsou tajemně konstruováni. Jak jsou jiní. Jeden se potí jen na hlavě a zádech, jiný jen když spí, jeden má pot kyselý, jiný páchnoucí hnilobně, pot také může mít různé barvy. Někdo se nepotí vůbec.

A co o tom rozhoduje? O tom, že se někdo bojí celý život tmy, jiný nesnese zápach ryb, jiný se po nich může utlouct, další se nemůže zbavit bludu, že se o ostatní musí starat a že je zodpovědný za zdravotní stav celé své rodiny. Jiný je citlivý na kritiku, jiný na hluk, dalšímu je hluk fuk a nesnese sebemenší průvan. A jeho bratr průvan miluje, ale má tím větší strach z chudoby, čím má víc peněz.

A to je to nejdůležitější z hlediska našich nemocí. Protože v našem životě toho reálného, skutečně důležitého, existuje pramálo. Všichni lidé jsou chronicky nemocní hlavně kvůli svým bludům, které mají od narození nebo je získali výchovou, ale mají je trvale a více méně nevykořenitelné. A ti z nás, kteří žijí život, ve kterém je zraňována jejich citlivost, tak ti onemocní.

Rozhoduje software pacienta

A o tom všem rozhoduje software pacienta. Software skoro každého z nás se liší. A když mluví homeopat s pacientem, tak se snaží nejdůležitější projevy tohoto softwaru pojmenovat, porozumět tomu a na tomto základě podat příslušný lék. Ať už jde o lék na akutní nemoc, kde je těch parametrů charakterizující nemoc málo. Nebo na chronické onemocnění, pak je třeba pochopit psychiku pacienta, jak je konstruován, jeho psychika, jeho tělo. A pokud se to podaří, pak se podaří i vlastní léčba.

Existují pacienti se spoustou tajemných a těžko srozumitelných mechanizmů vedoucích k nemoci. Ta individuální citlivost jednoho pacienta může být i bizarní a netradiční (bizarní a netradiční konstrukce pacientova softwaru) a produkuje tak třebas netradiční a bizarní nemoc. V lidském softwaru jsou uloženy všechny jeho citlivosti a senzitivity a bludy a předpoklady ke způsobu života, ke způsobu prožívání věcí, ke konfliktům a potažmo ke způsobu, jak být nemocný. Je to velmi tajemné, ale nikoliv nepoznatelné.

Příklad: Víme, že určité homeopatické léky jsou přecitlivělé na to, když se těmto lidem potlačí pocení. Z toho obecně plyne, že když tento pacient použije antiperspirant a své pocení potlačí, tak onemocnění, a lék pro tuto situaci bychom měli hledat mezi těmito několika známými léky. A je to proto, že software těchto lidí tuto reakci obsahuje. Ostatní lidé tuto citlivost nemají a v této situaci neonemocní nikdy.

Všechno je to nesmírně zajímavé. Třeba ta vědeckost a nevědeckost tohoto tématu. Nebo to, že existují pacienti, kteří byli homeopaticky naprosto a definitivně jednou pro vždy vyléčeni, a jiní, které se vyléčit nedaří. Tajemná je ta takzvaná paměť homeopatického léku a to jak to souvisí s některými jevy ve fyzice, které nám jakési řešení nabízejí. Ale to jsou další nápady na toto téma a pro tentokrát skončíme s tím, že tato tajemství, která se nějak týkají živé hmoty, tedy nejen člověka ale i zvířat a rostlin, máme možnost sledovat a žasnout nad nimi. A podle mne je žasnutí základní vědecký emocionální projev.

Autor textu: MUDr. Petr Pudil

PrahaIN.cz ve spolupráci s časopisem Nový Fénix přinese řadu materiálů, které zmíněné médium v minulosti vydalo. Jedná se o nadčasové texty, které by mohly v dnešní náročné době čtenářům hodně pomoci…