foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Léčivá příroda
PŘÍBĚH: Server PrahaIN.cz delší dobu sledoval osud chlapce ze základní školy v Praze 4, s jehož rodiči jsme se pravidelně setkávali na třídních schůzkách. Z prvotně přehlížených symptomů, jako je únava a neschopnost účastnit se hodin tělocviku, se nakonec vyklubala dlouhodobá, až paralyzující bolest hlavy.
Ta malého Františka limitovala prakticky ve všem. Rodina vyzkoušela, co šlo, navštívila kolem deseti odborníků nejen v hlavním městě, aby nakonec pomohla takzvaně babská rada, tedy roky přenášená moudra našich babiček.
O zmíněných zdravotních problémech jsme poprvé slyšeli v roce 2023, kdy si nám maminka Dáša postěžovala, že „s malým něco je, protože si pořád stěžuje na bolest hlavy“. Rodiče si zprvu mysleli, že jde o nevyspalost. Chlapce tedy začali omlouvat z prvních hodin výuky, aby nemusel vstávat v 6:00. Všichni žijí u Jesenice a do Prahy 4 to mají každé ráno zhruba padesát minut autem. Pokud se zadaří.
Jenomže o hodinu delší spánek nepomohl. Praktická lékařka v roce 2023 udělala hned několik vyšetření, ale žádné nemělo jakýkoli fatální výsledek. František byl zdravý chlapec. Ani půl roku poté však bolesti hlavy neustupovaly. Rodiče si tak nechali napsat žádanku na vyšetření výpočetní tomografií (CT). To proběhlo. Výsledky byly téměř okamžitě a ani zde se neukázala jakákoli indispozice či porucha.
I po tomto vyšetření byl František z lékařského hlediska naprosto normální, zdravé dítě.
Únava však byla stále častější a bolest hlavy frekventovanější. Rodina nakonec vyzkoušela ještě fyzioterapii, neboť se bála špatného držení těla. O omluvených hodinách ani nemluvě. František přibral několik kilogramů a kvůli absenci pohybu měl další potíže. Ani fyzioterapie neobjevila nic zásadního a čas běžel.
Ulevit si potřeboval nejen malý chlapec.
František tedy putoval k babičce do Berouna, kde se nakonec vyléčil velmi originálním způsobem. „Babička Fanouška skoro rok neviděla, jak jsme se o něj báli. První, co mi řekla, bylo, proč je tak tlustý. Ona si s ničím moc hlavu neláme,“ přiznala Františkova maminka. Tahle věta v ní ovšem zůstala a začala nad ní přemýšlet.
Prarodičům tak zopakovala, což už dříve mnohokrát slyšeli v telefonu. „Františka bolí hlava a nemůže prakticky nic.“
On tak zůstal v Berouně, kde si ho babička vzala do parády. Jelikož jde o zkušenou bylinkářku, na nic nečekala. „Dávala mu pít kopřivy, aby se pročistil. Že prý to je dokázáno generacemi nazpět. Jedl jen to, co jedli jeho prarodiče. Už první den večer jsme zjistili příčinu všeho. František se ustavičně dožadoval sladkých limonád, čokolád a bonbonů, že byl až protivný. Máma (jeho babička) mu nedala nic. Řekla mu, že dřív se cukr tolik nejedl, protože po něm bolela hlava. Nasadila mu svéráznou dietu, ve které prostě chyběl cukr. Držíme to doposud a hlava ho bolet přestala. Všechno podle nás způsobil cukr a vyléčily obyčejné kopřivy,“ uzavřela Františkova maminka.
Když jsme s ní mluvili o množství sladkostí, které v posledních dvou letech její syn jedl, chvíli trvalo, než všechny vyjmenovala. K snídani měl i tři přesnídávky, na posezení snědl celou tabulku čokolády a vypil zhruba 1,5 litru sladkých limonád denně. K tomu pravidelně ochucený popcorn, polevy na ovoce. „Vím, docházelo mi to až později, ale jak nikam nemohl, nechtěli jsme mu nic upírat a tím jsme to vlastně všechno podporovali,“ uzavřela tato žena.