foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Nemocniční pokoj
PrahaIN.cz měla v rámci monitorování situace kolem FN Motol možnost hovořit s celou řadou předních lékařů. Ať už šlo o internisty, radiology, kardiology nebo chirurgy. Právě jeden z nich nám kromě osobitého popisu Miloslava Ludvíka řekl, že také on měl málem problém se zákonem, byť kvůli zcela jinému aspektu.
Dostal se totiž do křížku s pacientem, jehož váha byla přibližně sto padesát kilogramů na sto sedmdesát centimetrů výšky. Dotyčný chirurg se k ní navíc vyjádřil během vizity před ostatními lékaři, vrchní sestrou a zbylým osazenstvem pokoje.
„To bylo tak. Měl jsem mít na stole pacienta, který byl velice obézní. Příčinou nebyla jakákoli predispozice, ale fakt, že hodně jedl,“ řekl nám tento třiapadesátiletý lékař. „Protože šlo o několikátý zákrok tohoto druhu a všichni pacienti se do něj dostali svou vinou, tak mi trochu ujela pusa, nikoli nervy,“ vylíčil nám další dění onoho březnového rána.
Muži, jemuž prý bylo kolem čtyřiceti, před všemi přítomnými řekl, že „když je tlustej jak prase, ať se nediví, že má takové problémy“. Několik kolegů se nenápadně pousmálo. Pacient ne. „A hned jsem dodal, že kdybych byl jako sud já, tak nejsem s to operovat ani břišní kýlu, protože by mi praskly menisky,“ dodal lékař.
Vlastní chování hodnotí jako rázné, ovšem přesné. Pacientům radí kouřit, pít alkohol, brát drogy. „Když chce umřít, ať to dělá. Chemoterapie je skutečně procházka růžovým sadem,“ doplňuje častý argument.
Jakkoli si řada návštěvníků nemocnice nechá poradit, uvedený obézní pacient si k srdci nevzal vůbec nic. Navíc si stěžoval. „Napsal mi dopis, poslal mi ho na lékařák (lékařský pokoj, pozn. red.). Sdělil mi v něm, že jsem se ho dotkl, porušil GDPR, když jsem hodnotil jeho zdravotní stav před ostatními a takové další voloviny. To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak, protože jsem to myslel dobře, navíc v jeho prospěch, někdy si člověk podobnou větu zapamatuje na celý život. Došel jsem za ním druhý den po zákroku, kdy už se chystal domů, sedl si vedle něho na židli. Byl uvolněný, měl všechno zdárně za sebou. Rovnou jsem mu řekl, že stačilo, aby pro mě vzkázal a řekl mi to do očí, že mi nemusel psát dopisy. Kýval hlavou, a nakonec mě uzemnil hláškou, že kdyby hloupost nadnášela, že po tom pokoji lítám jako vrtulník. To mě rozesmálo, protože do té doby jsem se jako doktor Štrosmajer vnímal já,“ líčí dále tento chirurg.
Příběh se šťastným koncem se sice po zdravotní stránce konal, ale po té lidské nikoli. „Mou specifickou omluvu nepřijal. Konstatoval, že si na mě bude stěžovat nemocničnímu ombudsmanovi a panu Šmuclerovi (od roku 2017 je prezidentem České stomatologické komory, pozn. red.). U toho jsem ho pochopitelně nechal. Sice nejsem zubař, ale i tak si všechno rád zodpovím. Pokud se někdo vlastní pílí projí k tolika kilogramům, nemůže čekat, že ho budeme chválit, i když pro něj vždycky uděláme maximum,“ uzavřel.