Stres a úzkosti ze školy. Kdy je třeba vyhledat odbornou pomoc?

ROZHOVOR: S nástupem do škol se pojí i stres a úzkosti u dětí. Ve většině případů za to může šikana, nepřátelský kolektiv, strach z neúspěchu a selhání nebo jen obava z něčeho nového. Otázkou však je, jak mohou rodiče s těmito problémy pracovat a na koho se mohou obrátit. Na naše dotazy odpovídala Lucie Zelenková sociální pracovnice Linky bezpečí.

S nástupem do škol může u dětí vzniknout stres a úzkost. Jak často se s touto skutečností setkáváte?

Na lince se téma strachu ze školy objevuje celoročně, nejvíce ale kulminuje v lednu, a pak v dubnu až červnu, v období přijímaček, uzavírání známek a maturit. Letos jsme měli nejvyšší počet kontaktů (součet za telefon, chat a e-mail) na toto téma v lednu, a to 56. Až do června to pak bylo kolem 30 kontaktů měsíčně, nezaznamenali jsme moc útlum. Vysvětlujeme si to i tím, že se všeobecně řešil silný populační ročník a náročné dostávání se na víceletá gymnázia a střední školy. Děti ten tlak samozřejmě vnímaly. V červenci jsme měli na toto téma devět kontaktů (útlum v červenci máme vždy, což je logické), v srpnu zatím jedenáct kontaktů.

Jak rodič může rozlišit, že je již čas vyhledat odbornou pomoc?

Na to není jednoznačná odpověď. Některé změny nebo psychické propady mohou patřit k věku nebo odrážet jinou skutečnost. Rodič by si měl všímat toho, když psychické potíže ovlivňují běžné fungování dítěte tak, jak ho znají, nebo jeho zdraví. A protože odborná pomoc je nejúčinnější, když s ní souhlasí i ten, komu má být pomoženo, doporučujeme dítěti pomoc nabízet (nejlépe konkrétní, např. „kdybys potřebovala, pomůžu ti najít psychologa“), ale nevnucovat. Výjimkou jsou samozřejmě situace, kdy dítě samo sebe přímo ohrožuje na životě či zdraví, tam není na co čekat. Rozhodně ale chceme rodiče podpořit, aby odbornou pomoc vyhledali, když si o ni řekne samo dítě.

Jak může rodič sám pracovat s úzkostmi dítěte? Máte nějaké tipy?

To je dobrá otázka. Obecně vhodné je dát dítěti prostor jeho obavy, strachy vyjádřit. Brát je vážně, naslouchat, zajímat se, ptát se. Někdy dítě potřebuje o svém strachu mluvit, nebo jej nějak kreativně vyjádřit. Jindy potřebuje hlavně slyšet, že ho v tom rodič nenechá, že pokud budou nějaké potíže, pomůže mu s tím.

Zároveň i s rodičem potíže jeho dítěte něco dělají. Aby mohl být pro dítě oporou, potřebuje sám vědět, co dělat, případně moci vyjádřit své vlastní nejistoty, obavy i další pocity. Ideální by bylo, kdyby i rodič dokázal rozpoznat, kdy už potřebuje pomoc. Někdy stačí se svěřit někomu blízkému v okolí, nebo vyslechnout, co zafungovalo jiným lidem v podobné situaci (s tím, že si z toho vybere jen to, co se mu hodí). Jindy už je zapotřebí se poradit s odborníky. Takovým prvním krokem může být třeba naše Rodičovská linka, kde se může rodič poradit o možnostech v situaci kolem svého dítěte. Kromě informací dostane i kontakty, kam se dál obrátit, pokud je to potřeba.

Proč u dětí tyto úzkosti vznikají?

Strach, úzkost, stres, ale i jiné nepříjemné pocity se mohou objevit kdykoli, když nás čeká nějaká změna. Co se týká nástupu do školy po letních prázdninách, tam je to celkem logické. Dlouhé volno, žádné povinnosti, a pak nastává 10 měsíců, kdy je naopak povinností (školních i mimoškolních) celkem hodně. Některé děti se vracejí do třídy, kde to znají, jiné nastupují na novou školu. Někde dítě ví, co ho čeká (kamarádi a fajn paní učitelka, ale také třeba šikana nebo školní prostředí, které není moc podporující, přetíženost aktivitami apod.), jinde jde do neznáma (nová škola, noví kamarádi, ale také obavy, aby bylo přijaté kolektivem, aby na školu stačilo apod.).

Jakou roli v tomto případě hraje učitel? Mají s učiteli rodiče o těchto problémech komunikovat?

Učitel (a ne jen jeden, ale celý učitelský sbor v čele s ředitelem či ředitelkou) hraje ve vztahu dítěte ke škole jako takové klíčovou roli. Jaká je atmosféra ve škole, jak se tam staví k řešení šikany, zda žáky podporují a motivují, zda umějí pracovat i s dětmi s různými obtížemi… nebo zda se dítě vůbec má na co do školy těšit. To vše přispívá k tomu, zda dítě vnímá školu jako bezpečné a fajn místo, nebo jako místo, kde mu není dobře, nebo se tam v horším případě necítí bezpečně. Rodiče by měli s učiteli komunikovat, to je jasné. Zároveň by ale měli komunikovat se svými dětmi o tom, jak si ony samy představují řešení. Mnohokrát dítěti naopak přílišná akčnost rodiče brání v tom, aby se mu se svými obavami svěřilo.

Mohou si děti tyto úzkosti přenést i dále do zaměstnání či osobního života? Jak tomu předejít? 

Úzkost a stres ze situací ve škole je do jisté míry normální. Mnoho lidí má například strach, když jde první den do nového zaměstnání (jako když šli do školy), když mají před kolegy či klienty něco odprezentovat (jako když měli referát ve třídě) nebo když se musí v krátkém čase naučit hodně nových věcí (například v autoškole). Když už začne být z normálního stresu paralyzující úzkost, bývá užitečné vyhledat odborníka. Nejčastěji psychologa, někdy je potřeba také lékař – psychiatr.

Ještě chci dodat, že říci si o pomoc, když cítíme, že ji potřebujeme, není slabost. Mnohdy včasné zachycení počátečních potíží znamená, že se vše řeší snáze a rychleji.