Z opičích neštovic lidé strach nemají, někteří o nich slyší poprvé

23. 05. 202209:52

foto: Hans Štembera / PrahaIN.cz/Proti opičím neštovicím může být účinné očkování proti pravým neštovicím.

V médiích se v těchto dnech začínají šířit zprávy o dalším zdravotním riziku. Další mutace covidu? Ale kdeže, nyní jsou v trendu opičí neštovice. Redakce PrahaIN.cz proto zjišťovala, co si o tomto novém „strašáku“ občané myslí.

Státní zdravotní ústav (SZÚ) již vyzval české lékaře, aby při diagnostice lidí s příznaky neštovic zvážili, zdali nejde o vzácné opičí neštovice. Jejich výskyt je sice nejvíce zaznamenán v Africe, v poslední době se však toto onemocnění začalo šířit i Evropou. V České republice se však podle ústavu zatím žádný případ neobjevil.

Během posledních dnů se výskyt opičích neštovic objevil například v Portugalsku či ve Velké Británii. V obou státech je podle zpravodajské agentury BNO po dvaceti nakažených. Španělsko hlásí sedm potvrzených případů. Podezření na infekci má ale u dalších 30 lidí. První případ byl údajně odhalen také v sousedním Německu.

„Je nutné informovat odbornou a laickou veřejnost o potencionálním riziku šíření opičích neštovic, zejména u komunity mužů majících sex s muži nebo osob, které mají příležitostný sex či více sexuálních partnerů,“ uvádí SZÚ.

Dle názoru odborníků je momentální frekvence šíření tohoto vzácného virového onemocnění z člověka na člověka neobvykle vysoká. Pravděpodobně prý dochází ke komunitnímu přenosu bez předchozí cesty do oblastí, kde se opičí neštovice vyskytují, což jsou africké země.

Pozor na rizikový sex

Podle vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku a nechřipková respirační virová onemocnění SZÚ Heleny Jiřincové je pravděpodobným zdrojem současného šíření rizikový sex. „Riziko zatím u nás není velké, ale je určitě dobrým krokem vyvarovat se rizikového sexu. Vyrážka může být menší a může být lokalizovaná pouze na genitáliích, takže na první dojem nemáte pocit, že pro vás není onen člověk rizikový,“ vysvětluje pro server Idnes.cz.

Dále pak dodává, že se onemocnění přenáší z člověka na člověka kapénkami, přímým kontaktem s pokožkou, na které jsou pupínky, vřídky nebo šupinky. K přenosu však může dojít i tělními tekutinami či nepřímým kontaktem, a to prostřednictvím infikovaných předmětů či materiálů, jako je například oblečení nebo povlečení.

Příznaky jsou podobné, ale mírnější, než u pravých neštovic. Nakažený člověk může mít horečku, zimnici, bolesti hlavy, svalů a zad a také může mít pocit vyčerpání. Často také dochází ke zduření lymfatických uzlin. Na rozdíl od planých neštovic ale člověk netrpí bolestí žaludku, zvracením či průjmem.

Postižená osoba je infekční po celou dobu výskytu vyrážky, jež se objevuje během jednoho až tří dnů, někdy však i déle, po nástupu horečky. Infekční je ale nakažený i v několika dnech před výsevem pupínků a taktéž během hojení a odlupování stroupků.

Obranu proti opičím neštovicím tvoří očkování proti pravým neštovicím. Obecně jsou dle Heleny Jiřincové nejvíce ohroženi ti, kteří nejsou proti pravým neštovicím očkovaní, tedy lidé narození po roce 1980.

Převážná většina lidí se vyléčí i bez lékařské pomoci během čtyř až šesti týdnů sama. V Africe je úmrtnost na toto onemocnění jedno až deset procent. Vždy záleží na variantě viru. Ta méně riziková se vyskytuje v zemích západní Afriky, horší průběh pak mají lidé s variantou viru přenášející se v Kongu.

Vůbec poprvé byly u člověka opičí neštovice zaznamenány v roce 1970 v Demokratické republice Kongo. Od této doby se onemocnění vyskytuje sporadicky či pravidelně v zemích střední a západní Afriky, a to především v lokalitách, kde lidé žijí v blízkosti opic. Ty mají virus v těle přirozeně.

Co na to lid?

Naše redakce se ptala oslovených respondentů, zdali se tohoto onemocnění obávají či ho považují za zbytečné mediální vyvolávání paniky.

„Těžko nyní hodnotit. Každopádně s covidem to na začátku také vypadalo hrůzostrašně. Nyní se jen potvrzuje, jak bylo vše zbytečně vyhrocené, a to omezení, lockdowny i očkování,“ myslí si pracovník v oblasti IT Martin Kožuško.

„Žádný strach z opičích neštovic nemám,“ tvrdí zdravotní sestra Šárka Hlawatschková.

„Vím o nich, ale myslím si, že je to zbytečná panika,“ vysvětluje fotografka Romana Gritzerová.

„Moc o tom nevím. Vím, že se o tom psalo. Mám samozřejmě strach z každé nemoci. Jestli je to mediální panika, tak to netuším. Obyčejný člověk už jim do karet nevidí,“ sdělila pro redakci PrahaIN,cz maminka na mateřské dovolené Martina Navrátilová.

„Strach rozhodně nemám. Vždy se objeví nějaké nové nemoci,“ nebojí se pracovnice soudu Renata Exnarová.

„O šíření opičích neštovic jsem v médiích zaslechla, nicméně žádné pocity ve mně tato zpráva nevyvolává,“ prohlásila pražská ekonomka Radka Horáková.

„Odlétali jsme do Dominikánské republiky, když tady vrcholila panika Zika. Tam to brali jako my klasickou chřipku. Myslím, že opičí neštovice chvíli potrápí svět a pak zase přijde něco jiného,“ uvedl odborník na sociální sítě Václav Bělík.

Další oslovení respondenti pak o opičích neštovicích zatím téměř nebo vůbec neslyšeli.

„Doposud jsem o opičích neštovicích neslyšela a ráda bych v této nevědomosti zůstala a těšila se na léto a bezstarostné období, kdy nás bude tížit možná jenom politická situace v Evropě,“ nechce se nechat zastrašit manažerka skladu Irena Průšková.

V podobném duchu vyznívá i výpověď manažerky Anety Kořínkové. „Zaujal mě název opičí neštovice na jednom webu, ale článek jsem neotevřela, protože jsem si k podobným tématům vytvořila imunitu.“

„Popravdě jsem zaznamenala jen titulek a vůbec jsem to dál neřešila a neslyšela o tom víc,“ řekla nám úřednice Lucie Přibylová.

„Strach zatím nemám a sleduji to z povzdálí z titulků,“ tvrdí podnikatel Artem Gabriel.

„Já to zatím viděla jenom v jednom titulku. Nic jsem o tom zatím nenačetla, ani nezjistila,“ říká učitelka na mateřské dovolené Tereza Honzů.

„Opičí neštovice neznám a nevím, co způsobují. V posledních letech ani vlastně nemám čas mít z něčeho strach,“ nechal se pro PrahaIN.cz slyšet hudebník a režisér Patrik B. Ulrich.