Zvíře není věc. Při pochybení veterináře se tak ale bere

Veterinární péče se v mnoha ohledech podobá lékařské péči pro lidské pacienty. Stejně jako běžný lékař například veterinář neodpovídá za uzdravení či vyléčení svého pacienta, ale za to, že mu poskytne náležitou péči dle současných vědních poznatků daného oboru.

Důkladnější a finančně náročnější veterinární péče odpovídá faktu, že domácí mazlíčci jsou často považováni za plnohodnotné členy rodiny. Stejně jako u lidí však zvěrolékař nemůže nikdy zaručit konkrétní výsledek. Povinnosti odškodnit chovatele se i přesto v některých případech nezbaví. O možnostech informuje tisková zpráva společnosti dTest.

„Z důvodu nepřeberného množství faktorů, jež mohou výsledek zákroku či léčby ovlivnit, veterinář neodpovídá za konkrétní výsledek, ale pouze za to, že vybral vhodný léčebný postup a odborně provedl veškeré zákroky,“ vysvětlila Eduarda Hekšová, ředitelka spotřebitelské organizace dTest.

Za škodu odpovídá pouze, když poruší zákon

Veterinář podle jejích slov odpovídá za škodu v případě, kdy poruší povinnost stanovenou zákonem nebo dohodou s chovatelem zvířete. Zákon stanovuje například povinnost ošetřit zvíře, které vyžaduje naléhavou péči.

„Veterinář je rovněž odpovědný za věci, například léky a přístroje, které při poskytování péče používá. Jestliže použitý lék vyvolá silnou alergickou reakci nebo přístroj v průběhu zákroku přestane řádně fungovat a poraní zvíře, rovněž odpovídá za škodu, která tím vznikne,“ doplnila Eduarda Hekšová.

Podle práva už zvíře není věc

Zvířata se významného postavení nedočkala pouze v rodinách, ale i v právních záležitostech. Podle zákona totiž od roku 2014 živé zvíře není věc v pravém slova smyslu. Jak uvádí web epravo.cz, důvody této změny byly zejména etické. Živé zvíře je od té doby zvláštním objektem práva odlišným od věci, což si mezi odbornou i laickou veřejností také našlo své odpůrce.

S živým zvířetem je možné nakládat jako s věcí, dokud to neodporuje jeho povaze. Vlastní věc například můžeme zničit, což v případě zvířete naštěstí neplatí. Ta jsou naopak právem chráněna, například před týráním. Věcem se ale podobají v případě obchodování.

Výše náhrady se určuje jako pro věc

Jako k věci se k domácím mazlíčkům přistupuje také při určování výše náhrady v případě pochybení veterináře. Škoda, kterou lékař majiteli způsobí, kdy dojde ke zranění či dokonce smrti zvířete, se vyčísluje podobně jako při poškození nebo ztrátě věci.

„Odškodnění bude určeno především s ohledem na hodnotu zvířete, výdaje za nezdařenou operaci, ale i ušlý zisk v případě, že se jednalo například o výstavního šampiona. S náhradou nemajetkové újmy, tedy především újmy způsobené duševními útrapami ze ztráty zvířete, však chovatelé většinou počítat nemohou. Na ni by mohli mít nárok v případě, že veterinář zvíře usmrtil či zranil ze svévole nebo škodolibosti. Nebo v případě, kdy by se na ní chovatel s veterinářem dohodli před provedením daného zákroku,“ vysvětlila ředitelka dTestu.

Při zranění či ztrátě mazlíčka je podle jejích slov třeba brát v úvahu, že veterinář pravděpodobně dělal vše, co v dané chvíli považoval za správné. „Vyslechněte si proto jeho stanovisko a vysvětlení a pokuste se dohodnout. Jste-li přesto přesvědčeni, že veterinář pochybil či něco zanedbal, je v případě uhynulého zvířete vhodné zajistit provedení pitvy, jinak bude v následném sporu obtížné dopátrat se skutečné příčiny úmrtí. Jestliže k pitvě nedošlo, bude nutné zajistit alespoň znalecký posudek, který například prokáže, že veterinář ve svých postupech chyboval,“ uzavřela Eduarda Hekšová.

Veterinární zákroky stojí i deset tisíc

O tom, že jsou veterinární zákroky často náročné nejen psychicky, ale i finančně, přesvědčuje například ceníky běžných operací v Praze. Vyjmutí cizího objektu ze střeva či žaludku zvířete stojí zhruba 10 tisíc korun, operace zlomenin se pohybují podle náročnosti zhruba od 15 tisíc. Při složitém zákroku se můžou vyšplhat výrazně výš.

Cena přitom zahrnuje práci lékaře, personálu, spotřební materiál, anestezii a léčiva. Nezahrnuje naopak pooperační péči včetně hospitalizace nebo dalších léků. Rozhodujícím faktorem je při nacenění hlavně hmotnost pacienta.