„27.500 korun měsíčně?! To myslíte vážně?“ Spisovatel ze severní Moravy popsal realitu

ROZHOVOR: Se jménem Vladimíra Zlého se čtenáři našeho serveru setkali již několikrát. Vždy to ovšem bylo v souvislosti s jeho literární tvorbou. Nyní jsme s ním obsáhle hovořili na téma běžného života. Jak se ukázalo, i v tomto případě šlo o vypovídající odpovědi.

Vláďo, říkal jste mi, že jste v pondělí vstával ve 2:40. Proč tak brzo?

Manželka je momentálně na rodičovské s naší mladší dcerkou, které v květnu budou dva roky. Rodičovská však není totéž, co je mateřská, a je to dost znát – zejména z finančního hlediska.

Můžete to rozvést?

Zatímco mateřská byla v pohodě, jelikož zpočátku zajišťovala příjem, na který byla manželka zvyklá z práce, rodičovská pro mladou rodinu z nižší střední vrstvy představuje v rodinném rozpočtu dost citelný zásah. Z toho důvodu krom stabilní práce na plný úvazek ještě využívám jedné z mála výhod svého předchozího zaměstnání a nadále řídím tramvaje, avšak již jen jako brigádník. Abychom neživořili a nebyli nuceni žít od výplaty k výplatě… Což na Ostravsku bohužel není nic neobvyklého. Musím si proto občas přivstat a nějakou tu korunu do rozpočtu přisypat. Ale dělám to rád, takže mi to až tak nevadí.

Máte tedy dvě práce, manželka je na rodičovské. Je těžké pro mladou rodinu uživit se?

Pokud oba partneři pracují a vydělávají víc, než je zákonem stanovené minimum, řekl bych, že to až tak těžké není a dá se vyžít. Jenže tady u nás je děsný problém sehnat slušně ohodnocenou práci. Někdy mám pocit, že jsme jako potomci tych hlupych haviřu a hutniku považováni za méněcenné.

Nepříjemné…  

Zrovna nedávno jsem u silnice zahlédl billboard s nápisem: PRACUJTE PRO POLSKOU FIRMU A VYDĚLÁVEJTE 27.500 korun! Tohle někdo myslí vážně? V dnešní době? V tu chvíli se ve mně mísily dva pocity, smát se, nebo plakat? Pak se může vrchnost divit, že lidi utíkají jinam, nejčastěji do Brna, Čech, nebo rovnou do zahraničí, kde je mnohem více pracovních příležitostí, které jsou nejen lépe ohodnocené, ale i samotná nabídka je mnohem pestřejší. Tady teď na brownfieldech po zrušených šachtách ponejvíc rostou nové haly (zpravidla montovny) a zaměstnavatelé raději zaměstnávají levnou pracovní sílu ze zahraničí, přičemž našinci dřou od nevidím do nevidím a pohled na výplatní pásku pak na ně působí jako krájení čerstvé cibule.

A když ještě odbočím, tak pokud byste neměl dvě práce, utáhli byste domácnost?

Jenom pro upřesnění, aby to nevypadalo, že ty dvě práce mám odjakživa. Brigádní ježdění s tramvajemi vnímám spíše jako kompenzaci (byť částečnou) toho, o co nás připravila SSZ dávkou na rodičovské. A je to jen brigáda, práci mám pořád jen jednu.

Teď tomu rozumím.

Na rovinu vám prozradím, že jsme s manželkou zkusili zažádat o příspěvek na děti. Tady zdůrazňuji, že opravdu naše děti, nikoliv na nás! Jelikož náš společný měsíční příjem klesl o šestnáct tisíc korun, což je naše měsíční splátka úvěru na bydlení, bez nějž bychom neměli šanci jít do vlastního. Výsledek asi nikoho nepřekvapí, podle úřadů máme dostatečný příjem a další příspěvek na děti nepotřebujeme. Uteklo nám to snad o směšnou stokorunu. Jenže tabulky jsou nekompromisní a je nutno se jimi striktně řídit, že ano? Rád bych podotkl, že ani já, ani moje žena nekouříme, alkoholu taktéž neholdujeme, drogám už vůbec ne… Oba celý život od ukončení studií pracujeme, jediný den jsme nebyli vedeni na úřadu práce, problémy se zákonem jsme taktéž nikdy neměli, a přesto… Kdo má oči a je alespoň trochu vnímavý, asi je mu jasné, na co tím narážím. Je to smutné. Alespoň pro část obyvatel této země tedy. Ta druhá je naopak vysmátá a nic ji netrápí, ale holt je to tak.

Vidíte v posledních letech, a teď mluvím obecně, zlepšení životní úrovně Čechů?

Obecně vzato zlepšení životní úrovně vidím, nicméně o té opravdu důstojné životní úrovni po vzoru našich západních sousedů si stále můžeme nechat zdát. Stačí vedle sebe postavit českého průměrného důchodce a kupříkladu rakouského. Vidíte ten rozdíl? Aby se lidi měli dobře, často se musejí ohánět a rodinu nedobrovolně odstavit na druhou kolej. V prvé řadě práce a výdělek. Čím poslušnější, tím lepší. Dokonce i ti již zmiňovaní důchodci kolikrát berou brigády, aby vyžili. A hlavně ti, kteří ovdověli a zůstali na všechno sami. Anebo se na bůhvíjak dlouho zadlužit. Ne každý má buňky na to, aby dělal vrcholového manažera a měsíčně vydělával statisíce. Samozřejmě že takoví mezi námi jsou a já jim to ze srdce přeji. Nechci paušalizovat, a doufám, že jsou to spíše jen trollové vydávající se za současnou elitu, ale setkal jsem se i s případy, kdy tito pohrdali lidmi, bez kterých by nemohli jezdit v nablýskaném fáru, nosit perfektní oblek, nebo třeba po sobě spláchnout obyčejné… exkrement. Potřebujeme se všichni navzájem, bez rozdílu, ať je ten druhý pekař, zedník, instalatér nebo třeba ředitel banky. Každý jeden jsme součástí obrovského, snad ještě stále dobře fungujícího soukolí. Jen by asi nebylo od věci, kdyby i „ti dole“ mohli žít důstojně a se vztyčenou hlavou, a ne aby se za sebe a svou situaci před ostatními styděli. Rozhodně netvrdím, že by měla uklízečka ve škole brát stejně jako učitelka, ale ten rozdíl je propastný. Přitom ani bez jedné by ta škola nemohla plnohodnotně fungovat. Buď by v ní neměl kdo učit, nebo by se naše děti učily ve svinčíku a věčně marodily. Už jen kvůli našim dcerám doufám, že se nic z toho nikdy nestane.

Čím je severní Morava typická, jak se tam shání práce?

Na tuto otázku jsem už částečně a nepřímo odpověděl hned ve druhé otázce. Severní Morava je samozřejmě typická svou industriální minulostí, ale to dávno každý ví. Nicméně těžba černého uhlí se chýlí ke svému konci a koncem tohoto roku by mělo dojít k útlumu posledního činného dolu. Ostatní jdou postupně k zemi (alespoň jejich povrchová část) a ty pak zpravidla nahrazují nové, nevzhledné krabicoidní haly. Práce se tady shání obtížně a řada zaměstnavatelů na to hřeší neuvěřitelně nízkým platovým ohodnocením. Připadá mi, jako by spoléhali, že lidé k nim půjdou pracovat i za ten mrzký peníz, který jim nabízejí. Zahraniční dělníci s nabízenou mzdou takový problém nemají, protože vzhledem k jejich domácím podmínkám jsou to kolikrát horentní sumy. Jenže pro Slezana toužícího po spokojeném, plnohodnotném životě je to často málo. A zase se dostáváme k tomu, že lidé prostě musejí nějak přežívat od výplaty k výplatě, čehož pak rádi využívají vykukové z nebankovního sektoru, ale to už plavu do úplně jiných vod. Abych si ale jenom pořád nestěžoval, úřad práce nabízí propouštěným horníkům a hutníkům rekvalifikaci v oborech, v nichž firmy poptávají nové zaměstnance, což je fajn. Chlapi z tohoto odvětví jsou zvyklí makat, takže to pro ně není takový problém, a já jim fandím. Klidně se přiznám, že já bych ze šachty nebo hutě utekl po prvních deseti minutách. Prostě na to nemám potřebné předpoklady.

Ještě slyším, že jste chtěl něco dodat.

Ano. K regionu. Velmi specifické je pak Osoblažsko, přezdívané Slezská Haná. Kdysi velmi produktivní zemědělská oblast, kdy snad každá obec měla vlastní statek, zvířenu a pole, zvládla své obyvatele zabezpečit a uspokojit jejich základní potřeby. V současné době zde funguje pouze několik velkých družstev a spousta lidí je nezaměstnaná. Ti šťastnější musejí za prací dojíždět, protože v jejich dědinkách toho moc není, pokud není člověk živnostník. Jenže cestovat za prací do Města Albrechtic (v tom nejlepším případě), do Krnova (pořád se ještě dá), Opavy (brr!) nebo až do Ostravy (brrrrr!) je náročné nejen finančně, ale i časově. Osobně si to vůbec neumím představit. Já za prací dojíždím z Havířova do Ostravy, to je v podstatě asi jako přes čtvrt Prahy. Cesta mi zabere přibližně půl hodiny, a už to je pro mě na hraně. Lidé z Osoblažska si podle mě zaslouží alespoň takovéto uznání, můj obdiv jim rozhodně patří.

Máte kolem sebe hodně lidí, můžete říct, jaký je průměrný plat?

Hodně lidí? Ani bych neřekl.

Víte, jak to myslím.

Vlastně ano, denně projdu kolem spousty lidí a oni kolem mě, ale jak jistě sám víte, výše platů je velmi citlivé téma, které lidé otevírají velmi neradi. Je to asi jako všude – plat se i tady u nás odvíjí od schopností a ochoty dotyčného pracovat. A právě díky takovým ten průměr asi není úplně katastrofální, nicméně kdyby všichni jeli striktně podle stanovené pracovní doby, jejich rozpočet by jim to velmi rychle připomněl. Jen tak pro zajímavost jsem si našel aktuální tabulku uvádějící průměrný plat v Moravskoslezském kraji. Z údajů za uplynulý půlrok to vychází na 34.330 korun. Myslím, že to tak nějak opravdu bude. Když to vezmu kolem a kolem (modelový příklad: pracující otec, starší dcera předškolačka a matka s mladší dcerou doma na rodičovské), zaplatíte třináct tisíc splátku za úvěr na byt, ta je asi nejnižší možná, pak dalších osm tisíc za nájem, vodné, stočné a služby pro čtyřčlennou rodinu, elektřinu, plyn, nějak se potřebujete dopravit do práce, takže buď měsíčník nebo pohonné hmoty. To ani nezmiňuji údržbu auta, pneumatiky, technickou a další nezbytnosti, děti mají pořád hlad, vy taky potřebujete něco jíst a chodit nazí asi taky úplně nechcete… No, moc už toho potom na ten měsíc nezbývá, co?

Spíš bych to viděl na zápornou hodnotu. Jak je u vás vlastně dostupné nové bydlení?

Nové bydlení? S podivem sleduji, jak developeři v jednom kuse stavějí nové a nové bytové domy. Zrovna se dívám, že za moderní 4+kk v místě bývalé koksovny poblíž centra Ostravy chtějí skoro 10,5 milionu korun. A ještě se dívám, že cena jednoho parkovacího stání v tomtéž místě je dalších 400 tisíc. Pane jo, ani se nedivím, že teď v okolí rostou jako houby po dešti nové rodinné domy, které i s pozemkem vycházejí levněji, ale na můj vkus přesto pořád dost draho. Mám informaci, že nový byt v Praze stojí klidně i patnáct milionů. To jsou přesně ty chvíle, kdy jsem vlastně rád za ten obyčejný panelákový byt v socialistické králíkárně, který nás stál zlomek z těchto přemrštěných cen…