foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Botanická zahrada v Praze
REPORTÁŽ: Vydat se do pražské botanické zahrady se vyplatí za každého počasí. Naše redakce měla to štěstí, že sem vyrazila během slunné neděle 20. července, kdy rtuť teploměru vystoupala lehce nad tropickou třicítku.
Poznat to šlo na každém kroku. Mnoho návštěvníků dalo přednost posezení v místní vinotéce před objevováním květin, ostatní upalovali k nedaleké Vltavě. Místo samo o sobě je překrásné a to jediné, co mu musíme vyčíst, je přilehlé parkoviště zoologické zahrady. Dát 600 korun za dvě auta je skutečně hodně. Jedná se ovšem o jednou výtku, kterou máme a za níž správci zahrady určitě nemohou.
Nutno podotknout, že i přes nedělní odpoledne byl provoz extrémní. Auta troubila, autobusy dobrzďovaly a lidé se spíše ploužili. My jsme byli plni sil a odhodlaní porazit tamní strom vůní. Najdete ho přímo na vinařské naučné stezce a doslova na vlastní nos můžete vyzkoušet, jak jste na tom. Všechno vonělo překrásně, přesto jsme nepoznali vůbec nic. Mírně zklamaní jsme došplhali na kopec a rozhodli se oprášit středoškolské znalosti flóry.
Asi jediné, čím se můžeme pochlubit, je rajče. A ještě otázka, zda se o rajčata skutečně jednalo. Pravda, nezaváhali jsme ani u slunečnic, ale že bychom byli schopni doplnit jejich třídu nebo řád, to ani omylem.
Každopádně to na skvělém dojmu nic nezměnilo. Učarovala nám japonská zahrada, přehledné řádky, absence jakéhokoli plevele, pitná voda na cestách, upravené stezky, uspořádané značení jednotlivých směrů i celkový dojem. Chválit bychom mohli donekonečna.
Největší zážitek jsme stejně jako před lety, kdy jsme se sem vypravili naposledy, zažili ve Fata Morganě. Strážný se nás totiž zeptal naprosto seriózním hlasem, jestli nebudeme chtít strašilku. Děti zaváhaly, ostatní dospělí se nápadně otáčeli, aby nemuseli odpovídat. My vyzvídali. A zjistili, že vyřčená věta byla míněna zcela vážně. Strašilky se rozdávají při odchodu a zájem o ně projevují prý především větší skupiny školáků. Nakonec jsme odešli s prázdnou, koupili jsme alespoň nádhernou stavebnici Lego s orchidejí. Pokud to orchidej skutečně byla. Naše znalosti květin byly už před návštěvou Troji vachrlaté.
Jak už jsme poznamenali, zážitek nám to nezkazilo. V zahradě jsme strávili zhruba dvě hodiny a je pravda, že většinou jsme byli ohnutí v pase, abychom zjistili, co vlastně pozorujeme. Do paměti se nám vryl především rozmarýn a rmenec sličný. Babky kořenářky by si určitě nacpaly kapsy nejen středomořskými léčivkami. Dodejme, že všude je i dostatek laviček a možností občerstvení. Rodinné vstupné vychází na 540 korun, jednotlivci platí 180 korun a pes rovnou sto korunu.
Výhled z vinice je k nezaplacení, stejně jako tamní exempláře. Návštěvu si navíc užijí i naprostí botaničtí analfabeti. Zabavit se mohou třeba zkouškou odvahy, na kolik centimetrů se přiblíží včelím úlům, aniž by si odnesli razítko v podobě žihadla. Alespoň v tomto ohledu jsme uspěli…