Azbuka, kam se podíváš. Srí Lanka v roce 2024

REPORTÁŽ: Srí Lanka je ostrovní stát v jihovýchodní Asii, který se nachází nedaleko Indie. Nejen pro Čechy představuje oblíbenou dovolenkovou destinaci. Láká na průzračné moře, písčité pláže, náboženské stavby, hory i rozmanitou faunu a flóru. Temnou skvrnu však představují nápisy v azbuce, které v posledních letech zahlcují zejména jižní pobřeží ostrova.

Na ostrově Ceylon, nazývaném také Srí Lanka, začíná hlavní turistická sezóna v prosinci a končí začátkem dubna. My jsme vyrazili na začátku července a rozhodnutí si nemůžeme vynachválit. Nejen, že jsme se obávaným monzunovým dešťům úspěšně vyhýbali, ale bonusem byl i menší počet návštěvníků na různých turistických místech.

Nejdražší položkou celé cesty na Srí Lanku je letenka. Z Prahy je možné zpáteční pořídit za zhruba 20 tisíc korun, přičemž alespoň jeden přestup je nezbytný. Nejčastěji v Dubaji, Kataru anebo Istanbulu. My jsme využili posledního jmenovaného. V letadle jsme strávili zhruba 10 hodin čistého času a na přestup jsme měli asi 4 hodiny, které na velkém a moderním istanbulském letišti uběhly jako voda.

Na Srí Lance je velice levno. Až na vstupy

Přímo na letišti v Kolombu, největším městě Srí Lanky, jsme se jako první vydali pro místní měnu do jedné z řady směnáren. Kurz srílanské rupie je asi 0,07 české koruny. Všechny společnosti na letišti vyměňují jak americké dolary, tak i eura ve velice podobném kurzu. Za 300 amerických dolarů jsme získali téměř 100 tisíc rupií. Vybaveni tučným obnosem, který se nám skoro ani nevešel do peněženky, jsme se tak mohli konečně vydat do rušných ulic Ceylonu.

Peníze jsou něco, co jsme už po zbytek cesty téměř nemuseli řešit. Všechno je totiž pro našince možná až směšně levné. Od ubytování, které je možné ve tříhvězdičkovém hotelu sehnat na dvě noci pro dvě osoby už za nějakých 300 korun, až po jídlo, které v lokálních bufetových restauracích vyjde na necelou stokorunu. Jedinou výjimku představují vstupy na některé památky, kde je občas třeba si trochu připlatit. Například návštěva národního parku Yala nás vyšla na 18 tisíc rupií, tedy zhruba 1.300 korun. Tento vstup byl ze všech výrazně nejnákladnější.

Nejrozšířenějším pokrmem na Srí Lance je kari na všechny způsoby, podávané s rýží. Seženete ho opravdu v každé restauraci. Místním fastfoodem jsou pak různé masové a zeleninové placičky, zapékané rolky a taštičky nebo pečivo plněné masem a zeleninou, jejichž cena začíná už na nějakých 20 rupiích, tedy necelých dvou korunách. U všeho jmenovaného pak platí, že Srílančané rozhodně nešetří kořením ani chilli. Našli jsme ho dokonce i ve vaječné snídaňové omeletě.

Starověké město Mihintale. Foto: redakce PrahaIN.cz

Doprava je chaos, ovšem bezpečný

Levná je i doprava po ostrově. Zejména ve městech se o ni starají všudypřítomné tuk tuky. V letoviscích dokonce není možné ujít snad ani metr, aniž by vám některý z řidičů nenabízel své služby. O cenu je přitom možné smlouvat a řidiči často nemají nejmenší problém s případným čekáním, za které si dokonce často vůbec nic neúčtují.

Jezdí se mimochodem vlevo, což může být chvílemi matoucí. Nebezpečně jsme se však ani trochu necítili, v ulicích totiž panuje dokonalý řízený chaos. Všichni účastníci provozu jsou ostražití a zvládnou se spolu pohodlně a bez projevů emocí domluvit. Systém je jednoduchý, kdo jako první zatroubí, ten jede. Do vzniklé mezery se pak ještě vedou zhruba 3 tuk tuky a 5 motorkářů. Za celých 14 dní, které jsme na ostrově strávili, jsme neviděli ani jednu dopravní nehodu.

Milovníci památek si přijdou na své

A co je vlastně na Ceylonu k vidění? Nejvíce si najdou milovníci náboženských a historických staveb. Zejména střed ostrova je totiž přímo protknut buddhistickými svatyněmi, velkými dagobami, chrámy nebo paláci. Za návštěvu podle nás stojí například starověké město Mihintale, pozůstatky nejstaršího sídelního města Anuradhapura, středověké hlavní město Polonnaruwa, jeskynní chrámy v Dambulle nebo skalní pevnost Sigiriya.

Návštěva památek však není jen tak. Jde většinou o posvátnou půdu, což s sebou pro návštěvníky přináší řadu omezení. Například nutnost mít zakrytá ramena a kolena, což v panujících tropických teplotách s obrovskou vlhkostí vzduchu často není zcela komfortní. Situaci v tom případě zahraňují šátky. Přímo před památkou je pak třeba se vyzout a dále pokračovat na boso. Další věcí, na kterou je třeba předem upozornit, je velké množství schodů. Valná většina památek (jmenovitě hlavně Mihintale, Dambula a Sigiriya) se totiž nachází na kopci a je tak nutné k nim vystoupat. Odměnou je pak nejen samotná památka, ale i krásné výhledy.

Trhačky čaje na plantáži. Foto: redakce PrahaIN.cz

Sloni jsou největším lákadlem. Setkat se s nimi je nezapomenutelné

Ostrov je vhodný i pro milovníky zvířat. Na každém kroku je například možné potkat volně žijící opice. Pozor ale v jejich přítomnosti na igelitové tašky, jsou pro ně totiž jako pro býka červený prapor. Sami jsme byli svědkem útoku, kdy se opice agresivně rozběhly po turistech, vzaly jim igelitku a důkladně prošacovaly její obsah. Když nenašly nic k snědku, tašku upustily ze stromu na zem a naštvaně odešly. Mírumilovnější jsou pak volně pobíhající veverky, ještěrky nebo chipmunkové.

Velkým lákadlem jsou samozřejmě sloni. Na Srí Lance jich ve volné přírodě žije asi 6 tisíc, pro turisty pak fungují různé sloní sirotčince a stanice, kde je možné se s těmito něžnými obry setkat tváří v tvář. Kromě jízdy na slonech je oblíbené také koupání slonů a krmení z ruky. Jde o jedinečný zážitek, který můžeme vřele doporučit.

Pobřeží Indického oceánu. Foto: redakce PrahaIN.cz

Trhačky čaje jsou i přes náročnou práci usměvavé

Světově proslulý je ceylonský čaj. Ten se pěstuje zejména v horách, odkud se nabízejí pohledy na nekonečné čajové plantáže i ruch, který na nich každodenně zajišťují sběračky čajových lístků. Tyto ženy musí za jediný den nasbírat alespoň 20 kilogramů světle zelených čajových lístků a odměnou je jim za to jen něco málo přes tisíc rupií denně. I přes úmornou práci se však na turisty vždy mile usmívají a rády také pózují na fotografiích.

Čaj je tu možné zakoupit úplně všude a v nabídce je obrovské množství druhů. Od černého, přes zelený až po ochucený. Nákup se vyplatí i v supermarketu, všechny místní čaje totiž chutnají stokrát lépe než ty, které se dají sehnat u nás. Kromě chuti je lepší i cena.

Z hor jsme se pak už pomalu přesunuli na jižní pobřeží, které patří hlavně turistům. Právě tady se totiž nacházejí rušná letoviska i velké hotelové komplexy, které tradiční zástavbu často velice nepříjemně narušují. Oproti zbytku ostrova jde o poněkud jiný svět, který se maximálně přizpůsobuje potřebám zahraničních návštěvníků.

Ruština na prvním místě

Důkazem mohou být všudypřítomné nápisy v ruštině. V azbuce jsou menu v restauracích, nabídky lodních výletů i nápisy v obchodech se suvenýry. Občané Ruska jsou i podle našeho pozorování zřejmě nejčastějšími návštěvníky. Bohužel snaha Srílančanů co nejvíce turistům vyhovět, zůstává u ruských návštěvníků neopětována.

Svědčí o tom zážitek jedné z kolegyň, která Ceylon navštívila před šesti lety. Tehdy prý ještě azbuka v podstatě vidět nebyla, ruští turisté však ano. Když se tehdy pustila do řeči s několika místními, velice je prý překvapilo, že se k nim chová s respektem. Když se pak dozvěděli, že je z České republiky a ne z Ruska, viditelně jim spadl kámen ze srdce. I při naší návštěvě jsme zaznamenali, že návštěvníci z Ruska například zásadně nezdraví obsluhu.

Ruština je v letoviscích na prvním místě. Foto: redakce PrahaIN.cz

Rasové napětí je patrné

O tom, že se Srí Lanka proměňuje v jakousi ruskou kolonii informují i zahraniční média. Například web news.18.com. Podle něj zůstalo na Srí Lance přes 25 tisíc Rusů a Ukrajinců, kteří se kvůli probíhající válce nemohli dostat domů. Ceylon se z podobných důvodů stal domovem také asi pro 10 tisíc Izraelců.

Někteří z těchto cizinců pak na místně provozují podniky, které se zaměřují zejména na turisty stejné národnosti a další lidi s bílou pletí. Podněcují tak rasové napětí na ostrově. Místní provozovatelé se kvůli tomu dokonce obávají, že o své podniky přijdou.

Jde přitom o téměř jedinou skvrnu na jinak nádherném území Ceylonu. Návštěvu ostrova můžeme vřele doporučit. A i když kari s rýží si teď asi dlouhou dobu nedáme, na jedinečné zážitky i lidi z ostrova budeme vzpomínat ještě dlouho. Můžeme jen doufat, že se místním podnikatelům podaří si svou pozici uhájit, a že se azbuka v přímořských městech už více rozšiřovat nebude.