foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Zámek Veltrusy
REPORTÁŽ: Zhruba čtyřicet kilometrů od Prahy směrem po ústecké dálnici leží barokní zámek Veltrusy. Je ve správě Národního památkového ústavu a do roku 2021 prošel náročnou rekonstrukcí.
Na místo jsme se vydali v sobotu odpoledne. Provoz jsme nečekali, přesto jsme se centrem hlavního města ploužili na dvojku. Nejinak tomu bylo zkraje dálnice, kde se u Zdib cosi opravovalo a během celého dne se zde tvořily tu kratší, tu delší kolony. My chytili střední prodlení.
Z plánovaných třiceti minut se cesta protáhla na hodinu. Navigace nás několikrát bezvadně zmátla svým hlášením, abychom jeli na západ. Nebo na jihovýchod. Pár špatných odboček, to nic neznamená, řekli jsme si. Když jsme ani po padesáti minutách neviděli jediné označení zámku, docela nás to překvapilo.
Nakonec jsme jeli velmi úzkou cestou až k jednomu domovu pro seniory. Tam náhle asfaltka končila. Vycouvali jsme a auto nechali těsně u vchodu, tak jako několik dalších. Nabízelo se jít zeptat. My nakonec dali přednost instinktu a vydali se zhruba dva kilometry rovně. Jinam to stejně nešlo.
Ani po deseti minutách chůze jsme neviděli šipku na zámek.
Do aleje, to ano, ale to byla jakási odbočka, navíc měla tři kilometry.
Instinkt nás vedl rovně. Foto: PrahaIN.cz
Prohlídka do deseti minut? Ano
Všude kolem se proháněli lidé na kolech. Nevypadali na obdivovatele baroka. Dalších deset minut jsme šli za nosem, až jsme spatřili, co jsme hledali. Cyklisté u brány se radovali, že je tam záchod, děti zase ze zmrzliny. Sladkosti jsme prozatím vynechali. Šli jsme rovnou do pokladny.
Nabízeli nám čtyři okruhy: Zlaté časy ve službách císařovny, Rodinný život pana hraběte, Piano nobile a Aristokracie: začátek konce. Vybrali jsme poslední jmenovaný, protože věstil něco, co jsme jinde neviděli. Samostatný pohyb po zámku s chytrou aplikací anebo papírem v ruce.
Šlo o nápovědu a vysvětlení, kde se budeme nacházet. Tři dospělí a dítě dají za tento typ vstupu 530 korun.
Prohlídku zvládnete za deset minut. Jedná se o pět místností. Bylo to sice extrémně rychlé, ale hezké. Devadesátiminutový okruh Piano nobile se koná jednou denně, je pro pětadvacet lidí a stojí 240 dospělé, 190 korun děti.
Ačkoli jsme na zámku byli kolem druhé, možná půl třetí, naše lístky měly pořadové číslo 92.
Jedna z místností prohlídky. Zaujala nás nejvíc. Foto: PrahaIN.cz
Jídlo? Děkujeme
Značně vyprahlí a plní informací o životě hraběte Václava Antonína Chotka jsme se vydali do místní restaurace. Venku byli dva lidi s hlavami nad rajskou. My měli žízeň. Uvnitř restaurace byla lednice, ale nesměla se otvírat. Venkovní okno, propojené s vnitřním prostorem, sloužilo pouze pro objednání pití a zmrzliny. Všude byly nápisy, že se venku neobsluhuje. Takový hezký přístup k zákazníkům. Bylo zkrátka vidět, že zámek je státní a byznys je zde druhořadý.
Když už jsme byli řádně napití, plánovali jsme něco na zub. Hotovky ale moc vábně nevypadaly. Ceny pro poddané? Ani omylem. Smažený hermelín za 170 korun, řízek za 175, řecký salát za 159 korun. Zmrzlina neznámé značky byla za 47 korun, stála se na ni fronta, chuť byla divná.
Opakovaně zmíněné pití bylo přijatelnější. Nealko kolem čtyřiceti korun. Latté bylo za padesát.
Restaurační zařízení na nás působilo jako v sedmdesátých letech. Tabule, boxy pro příbory, rozvrzaná židle, malé stoly, dva lidi v bílých úborech.
Jenom ten Husák chyběl. Naštěstí.
Po desetiminutové prohlídce a asi třicetiminutovém sezení nad limonádou jsme se rozhodli najíst jinde a vrátili se směrem na Prahu.
Jídelna. Doslova. Foto: PrahaIN.cz