foto: Čtenář PrahaIN.cz/Platební terminál v londýnské hospodě
LETNÍ DOVOLENÁ: PrahaIN.cz během léta publikuje zkušenosti a zážitky z dovolených. Nyní jsme hovořily s dvojicí, která vyrazila do hlavního města Velké Británie. Největším překvapením prý nebyly památky, ale platební systém.
Pár, se kterým jsme hovořili, se rozhodl pro Londýn z jednoduchého důvodu, ještě nikdy tam nebyl a cesta z Prahy není náročná. Do hlavního města Velké Británie míří hned několik aerolinek, zpáteční letenka se dá pořídit mezi jedním až dvěma tisíci a za necelé dvě hodiny jste na místě. Při cestě je ale potřeba dát si pozor na příletové letiště. Nízkonákladové aerolinky létají na Luton, Stansted nebo Gatwick. Doprava do centra Londýna pak ale může vyjít dokonce dráž než samotná letenka. „Přiletěli jsme s Wizzair na letiště Luton, letenka stála necelých šest stovek a jízdenka na vlak z letiště do Londýna na nádraží St. Pancras přes sedm stovek,“ popisuje žena.
Na Londýn měli necelé tři dny, všechny hlavní památky za tu dobu zvládli navštívit. Nechyběl Buckinghamský palác, Big Ben, Trafalgar Square, London Eye či Tower Bridge, podívali se ale i na stadion Stamford Bridge, kde hraje své domácí zápasy Chelsea.
Platby kartou všude a za všechno
Když se ale ptáme na to, co je nejvíce v britské metropoli překvapilo, žádná z památek to není. „Je to placení kartou. Terminály mají doslova úplně všude a několikrát jsme si všimli, že ani hotovost nechtějí. Měla jsem platit za suvenýry dvě libry a prodavačce jsem dávala desetilibrovku, ta mě prosila, jestli to nemůžu zaplatit kartou, protože nemá nazpět,“ líčí žena. Vybaveni terminálem byli například i pouliční umělci, malé stánky na trzích, záchody v centru města šly platit také pouze bezhotovostně, elektronicky se hradil i vstup do metra. Za celý pobyt si prý nevšimli, že by tato platební metoda někde chyběla.
„Třicet liber, které jsem si přivezla, jsem zase odvezla,“ usmívá se, prý mají alespoň důvod se vrátit.
Během tří dnů navštívili také několik typických anglických hospod, kromě toho, že v mnoha z nich nebyla klasická obsluha, na kterou jsme zvyklí z pražských podniků, tak se opět vše platilo bez použití hotovosti a hned po objednání. „Pro pivo jsme si chodili rovnou na bar, kde byl u každé pokladny připraven platební terminál. Ještě ani nedotočili pivo a bylo zaplaceno, prostor na spropitné nebyl, na displeji svítila přesná částka a pokladnička na tip chyběla,“ popisuje s tím, že podobný zážitek měli i podnicích mimo centrum. Sama dělá servírku a na toto téma jsme s ní v minulosti také hovořili. Tehdy mluvila o tom, že pro turisty je u nás alkohol levný a často si prý za dobré služby připlatí v podobě dýšek. Ale v britské metropoli to prý funguje jinak.
V některých restauracích podle nich bylo na účtence započítáno spropitné v ceně, buď pět nebo deset procent. To se ale týkalo restaurací, kde se podávala jídla, nikoliv klasických anglických „pubů“, které se specializují jen na pití. „Překvapilo mě to, když jsem se ptala, kam dát tip, muž za pultem zakroutil hlavou,“ sdělila redakci.
„Nedovedu si představit, že by to takhle fungovalo u nás. Placení po každém pití a všechno jen kartou,“ dodala. Na závěr nám pověděla, že se s jedním ze zaměstnanců dala při odchodu do řeči: „Řekl mi, že to není zvykem. Že dělá svoji práci. Já si vystojím frontu, pivo si odnesu, není důvod dávat něco navíc.”