foto: Zdeněk Strnad pro PrahaIN.cz/Tisková konference k rekonstrukci Pragerových kostek
TISKOVÁ KONFERENCE: Smlouvu na rekonstrukci díla slavného architekta Karla Pragera v úterý podepsali ředitel Institutu plánování a rozvoje Ondřej Boháč a za stavitele pak Dušan Čížek za PORR a Karel Volf za Metrostav DIZ.
Tři brutalistní kostky vedle historických budov Emauzského kláštera projdou kompletní rekonstrukcí, a to jak vnějšího pláště, tak vnitřního vybavení, protože původní technologie ze sedmdesátých let zdaleka nevyhovují dnešním nárokům na bezpečnost, standardy ani technické vybavení. Budovy měly původně sloužit jako architektonické ateliéry, jejich autor Karel Prager se ovšem dostal do konfliktu s režimem, a tak začal areál po dokončení v sedmdesátých letech sloužit úředníkům magistrátu. Dnes v areálu sídlí Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy (IPR): „Nejde jen o modernizaci kanceláří. Vracíme budově funkce, které byly součástí původní myšlenky Karla Pragera, ale nikdy se plnohodnotně nerealizovaly. Chceme k rekonstrukci přistupovat citlivě. Procházely tudy tisíce lidí a měly by procházet zase. Výstavní sál, veřejně přístupné střešní terasy nebo větší otevřenost vůči městu teď přetváříme do podoby, která odpovídá potřebám 21. století.“
Pragerova stavebnice, znovu a lépe
Podle Petra Hlaváčka (STAN), náměstka primátora pro územní plánování, bylo výzvou jak hledání politické shody, tak zajištění náročných finančních a technických potřeb projektu. Při slavnostním zahájení zmínil i pohnutou historii místa: „Na konci druhé světové války, kvůli navigační chybě, bombardovali američtí piloti místo Drážďan Prahu a zasáhli i prostor poblíž Emauzského kláštera. Až dlouho poté dostal příležitost využít prostor tehdejší slavný architekt Karel Prager.“ Ten ale nepatřil k oblíbencům režimu, takže jím založené Sdružení projektových architektů, které mělo v nových budovách sídlit, bylo začleněno pod Projektový ústav, a Prager sám ztratil na projekt autorské právo. Naopak dnes se k jeho odkazu i filozofii všichni hrdě hlásí: „Karel Prager nám zanechal dokonalý stavebnicový systém. Byl to pionýr, tehdejší konstrukční řešení bylo na hraně, i proto jde rekonstrukce až do nosných částí,“ říká architekt Benedikt Markel ze studia IXA, autor projektu. „Chceme tady za 3 roky vidět stát budovu, která bude vypadat stejně jako dříve, a přitom lépe. Chceme udělat to, co tehdy Karel Prager nemohl,“ uvedl Dušan Čížek ze společnosti PORR a Karel Volf z Metrostavu dodává s nepříliš velkou nadsázkou: „Doufám, že průběh realizace bude jednodušší než její soutěžení.“ Rekonstrukci zajistí společnost Nové Emauzy II, ve které mají podíly právě PORR a Metrostav DIZ.
Rozdíl mezi přípustným a nepřípustným jsou 2 generace
Při pohledu mezi dvěma z Pragerových kostek lze vidět historický Emauzský klášter. Větší kontrast už ani nemůže být: na jedné straně přísná brutalistní geometrie, na druhé straně zdobná gotická architektura ale nepůsobí protikladně. Naopak, působí jako ukázkový příklad toho, že staré a nové může v architektuře a v městské zástavbě fungovat, že Praha nemusí být skanzenem. „Jednou z vynikajících univerzálních hodnot, proč je Praha zapsaná v seznamu UNESCO, je fakt, že v ní vidíme jednotlivé vrstvy historie, od založení města až po současnost,“ říká Petr Hlaváček. Setkávání stylů a věku je tedy chtěné, přesto o tom, co je přípustné a co ne, panují v různých časech různé názory. I samotné Pragerovy kostky byly dlouhou dobu předmětem sporů. Stejně jako ostatní brutalistní památky, například Transgas, který to ale na rozdíl od kostek nepřežil. Proč ale je takový problém s novými budovami dnes a ze staveb se stalo politikum? „Hodně nad tím přemýšlím. Je to velké téma, které nás nutí klást si otázky, co vlastně současné město potřebuje,“ zamýšlí se Petr Hlaváček.
„Pravda je taková, že dnes by něco takového asi nepovolili,“ přikyvuje Ondřej Boháč, podle kterého je ovšem ve společnosti poptávka po změně: „Jako společnost jsme si stanovili obtížná a komplikovaná pravidla, normy a procesy, které podobný projekt neumožní realizovat. Musíte naplňovat tisíce nesmyslných norem, projekty trvají neskutečně dlouho. Projekty se táhnou přes několik volebních období, lidé se mění, projekty dostávají nálepky problémových a opadne chuť a vůle dotáhnout věci do konce. Třeba nám úspěšná rekonstrukce umožní posunout celou debatu dále.“
Potřebujeme měnit pravidla
Oba jsou však optimisté a uvádí stejný příklad. „Já v tom hrozně věřím Vltavské filharmonii. Ona totiž i dnes, aniž by stála, má takovou vůli a podporu, že celé okolí proměňuje už teď. Díky tomu vzniklo nové nádraží, díky tomu se řeší křižovatka, která by se nikdy neřešila, díky tomu se řeší metro, které by se nikdy neřešilo,“ říká Ondřej Boháč. „U historických vrstev, o kterých jsme mluvili, je hrozně důležité to slovo kvalitní. Proto jsme dělali velkou architektonickou soutěž na Vltavskou filharmonii, abychom do města donesli kvalitní vrstvu,“ dodává Petr Hlaváček. Podle něj žije společnost v obavě z narušení hodnot, takže někdy je těžké lidi přesvědčit o tom, co ta kvalitní vrstva je: „Jsou to takové skuliny v dějinách, kdy vznikají podobné věci.“ Ondřej Boháč doufá, že podobné projekty, jako je Filharmonie nebo třeba Pragerovy kostky, dokážou vrátit Pražanům sebevědomí: „Může nás to uklidnit, protože se bojíme výsledků. Je to důsledek špatné zkušenosti z minula. Já doufám, že se nám to podaří překonat. Je potřeba měnit pravidla, která lidé dnes už nemají vůli překonávat.“