foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Nikity v Řecku
REPORTÁŽ: Poloostrov Chalkidiki se stal na několik dnů místem pobytu pro naši letní dovolenou. Nebyli jsme zde sice poprvé, ale poprvé jsme zde zažili tepla kolem osmatřiceti ve stínu.
Vzduch se doslova lepí a člověk má po pár krocích dost.
Když jsme se ve městě Nikiti ptali, jestli je to běžné, místní jen kroutili hlavou. A svorně dodávali, že takto vysoké teploty nepamatují. Evidentně nelhali. Během necelé hodiny jsme prošli všemožná zákoutí, abychom zjistili, že teplo už dávno netáhne k vodě, natož do restaurací.
Místní pláž byla skoro vymetená.
Lidé spíše seděli v klimatizovaných autech, odpočívali v pravoslavném kostelíku pro maximálně třicet věřících nebo jen lapali po dechu a čekali na smilování.
Děti nejsou. Foto: PrahaIN.cz
Čekání na vítr
Hlavní známkou krutých veder bylo ticho. Nelze přesně říct, kolik bylo na slunci, ale přibližně dvousetmetrová procházka dala opravdu zabrat.
Ve zmíněném městě jsme se dali do řeči s jedním provozním restaurace. Hovořil anglicky, německy a srbsky. Překvapil nás, když uvedl, že teplo odlákává klientelu. „Vysoké teploty mají blbý vliv na provoz,“ konstatoval. V danou chvíli měl pravdu. Bylo kolem 14:00 a v restauraci pro minimálně sto lidí čekali na těstoviny čtyři.
Na hlavní třídě, pokud tomu tak lze říkat, bylo asi pět dalších podniků, kde se dalo najíst. Dohromady v nich mohlo být dvacet odvážlivců.
Vysokou vypovídající hodnotu mělo i dětské hřiště, které jsme fotili tak asi v pět odpoledne, kdy teploměr ukazoval sedmatřicítku a vítr zůstal někde nad Polskem.
Paradoxní byla i skutečnost, že ačkoli měla řada aut klimatizaci na devatenáct stupňů, potili se v nich úplně všichni.