Kasárna Karlín lákají davy. Velké minus má jen nabídka občerstvení

REPORTÁŽ: Když stavební úřad osmé městské části v červnu loňského roku rozhodl o uzavření oblíbeného kulturně-společenského centra Kasárna Karlín, mezi veřejností to vzbudilo vlnu nesouhlasu. Jakmile se tedy letos nádvoří někdejších kasáren po roce znovu otevřelo, mnozí oslavovali. Patrné je to i na návštěvnosti, o čemž jsme se sami přesvědčili.

Dveře oblíbeného kulturně-společenského centra Kasárna Karlín se uzavřely vloni v červnu na základě rozhodnutí stavebního úřadu Prahy 8. Důvodem byla chybějící kolaudace prostor bývalých kasáren, které nebyly stavebně určeny k provozování podobného centra. Podle některých stály za uzavřením také četné stížnosti aktivistů, kterým vadil hluk z pořádaných akcí.

Místním a návštěvníkům se však uzavření oblíbeného kulturního centra, kde se pořádaly koncerty, letní kina a další sousedské akce, nelíbilo. Sepsali proti tomu dokonce petici, která získala více než 20 tisíc podpisů. V prosinci pak zastupitelé hlavního města odhlasovali změnu územního plánu, která začala platit letos v únoru (psali jsme ZDE). V červnu se místo opět otevřelo veřejnosti.

Otevřeno je v omezeném režimu

Centrum v současné době funguje v omezeném režimu. Přístupné je pouze nádvoří a prodej nápojů či drobného občerstvení zajišťuje několik venkovních stánků. Ty jsou otevřeny mezi 10. a 23. hodinou, venkovní posezení je však možné využít až do půlnoci. Všude jsou pak rozmístěny letáčky, které návštěvníky upozorňují na nutnost dodržovat po 22. hodině klid. V případě deště je zavřeno. A ačkoli v programu je několik sousedských akcí, letní kino ani koncerty se zatím nekonají.

My jsme na místo dorazili ve všední den krátce po páté hodině odpolední. Slunce svítilo a celkově to tu žilo. Několik lidí hrálo plážový volejbal na zdejším hřišti, rodiny s dětmi zamířily na dětské hřiště a další skupiny mladých i starších návštěvníků posedávaly v celém prostoru nádvoří. S přibývající hodinou navíc přibývalo i lidí. Místa se plnila a fronty u prodejních stánků prodlužovaly.

Pivo, párek v rohlíku nebo zmrzlina

V nabídce čtyř prodejních stánků dominovaly nápoje. Hlavním prodejním artiklem bylo jednoznačně pivo, které se prodávalo v průměru za 65 korun za půl litru. V nabídce byla jak klasická Plzeň, tak i například pivovary Rudohor nebo Groš. Na čepu byl také cider Tátův sad v ceně 18 korun za 0,1 litru, jablečný mošt 0,1 litru za 15 korun či soda za 7 korun za jednu deci. Z nabízených koktejlů můžeme zmínit Skinny Bitch za 110 korun nebo Aperol Spritz za 130.

Zklamáním však byla nabídka občerstvení. Jediné, co se dalo na místě zakoupit, byl obyčejný párek v rohlíku s kečupem nebo hořčicí za 50 korun. V horkém letním dni jsme však uvítali nabídku zmrzliny. Jeden kopeček vyšel na padesátikorunu a na výběr bylo z osmi druhů (jogurt, šmoula, jahody, vanilka, hořká čokoláda, černý rybíz, citron a slaný karamel). Potěšilo nás, že u všech stánků bylo možné platit kartou.

Lidí přibývalo, fronty se prodlužovaly

Jak jsme již nakousli, krátce po páté hodině odpolední bylo ještě možné v celém prostoru najít několik míst k sezení. Dokonce i ve stínu. S přibývající hodinou ale místa neúprosně mizela a kolem šesté už nezbývalo než sdílet stůl s dalšími lidmi, anebo sedět na zemi. Stejně tak nákup nápojů byl s přibývajícím večerem časově náročnější. U stánků se totiž tvořily poměrně dlouhé fronty. Čekání na nápoj mohlo zabrat i více než 10 minut. O něco rychlejší byla fronta na zmrzlinu a párek v rohlíku.

Při návštěvě jsme se snažili zaměřit i na tolik kritizovaný hluk, respektive na to, zda může současná forma provozu obtěžovat obyvatele okolních domů. Musíme však konstatovat, že asi nejhlasitější byly smějící se děti na hřišti. Na nádvoří totiž nehrála vůbec žádná hudba a podkres tak tvořily pouze rozhovory dalších návštěvníků, přičemž jsme si nevšimli, že by někdo mluvil hlasitě či přímo křičel.