Koncentrační tábor Sachsenhausen děsí i po letech

REPORTÁŽ: PrahaIN.cz zavítala do bývalého koncentračního tábora Sachsenhausen, který se nachází v severním Německu. Jeho výstavba začala v roce 1936, osvobozen byl o devět let později. Ačkoliv je z původního tábora zachováno jen několik staveb, místo děsí i po osmdesáti letech.

Cesta z centra Prahy nám zabrala zhruba čtyři hodiny, od sjezdu z dálnice vás na místo dovede celá řada ukazatelů. Přijeli jsme sem v sobotu ráno, na přilehlém parkovišti, kde je stání zdarma, parkovalo jen několik vozů. Němci, Italové, ale také Slováci a Poláci. Zanedlouho po nás přijel autobus plný asijských turistů. Vstup je zdarma, zapůjčit si lze audioprůvodce, který stojí 3,5 eura. S češtinou ale nepočítejte, k dispozici je jen němčina, angličtina, španělština, francouzština, italština, holandština, portugalština a ruština.

Ačkoliv bylo krásné slunečné počasí, místo působilo ponuře, temně a chladně. Už když jsem prošli hlavním vstupem s železnou bránou, na které nechybí nápis Arbeit macht frei, měli jsme zvláštní pocity. Před několika desítkami let přesně tudy totiž procházeli vězni do hotového pekla. Hned za bránou se rozléhá obrovský tábor, kde jsou vidět zbytky ostnatého drátu, strážní budky a několik dalších budov. Přehlédnout bohužel nejde ani šibenice, zbytky plynových komor a místo, kde byli vězni stříleni. Ačkoliv v koncentračním táboře zůstalo stát jen několik baráků, díky zachovaným půdorysům je vidět, kde stály další.

Několik domů je zachovalých a přístupných

Stále stojící stavení jsou pro návštěvníky přístupná. Nahlédli jsme do domů 38 a 39, které obývali židovští vězni. Nechybí tady jídelna, takže si návštěvníci snadno představí, jak tady probíhalo, tedy spíš neprobíhalo, stravování, podívat se lze i do pokojů s palandami, na kterých trávilo noci i několik vězňů naráz. Přístupné jsou také toalety či umývárny, na dveřích jsou informační tabule, ze kterých se dočteme, jaké hrůzy zde vězni museli zažívat. Zmínka o jejich topení v prostoru na umývání nohou či určitý čas na použití toalety si budeme ještě dlouho pamatovat.

Celý bývalý koncentrační tábor je plný vzpomínek a fotografií, nechybí nahrávky bývalých vězňů nebo jejich rodinných příslušníků. Vystaveny jsou bývalé uniformy či předměty, které se zde našly.

Vězni v Sachsenhausenu čelili mučení, násilí, fyzickému týrání, ale také lékařským experimentům. Přístupná je také koncentrační nemocnice či patologický ústav s márnici ve sklepě. Do těchto míst však moc návštěvníků nevstupovalo. Kombinace prostoru bez oken, venkovního dusného počasí a představy, co se zde odehrávalo, zřejmě udělala své.

Stanice Z děsí

Emočně nás nejvíc vyčerpala takzvaná Stanice Z, která sloužila k masové likvidaci vězňů. Písmeno Z jako poslední písmeno abecedy značí konec života, byla zřízena v roce 1942 a na ukázku, že stanice funguje tak, jak má, bylo při jejím zprovoznění popraveno téměř sto Židů. O rok později byla přistavena také plynová komora, která se používala až do konce války. Počet vyhaslých životů ze Stanice Z není jasný, protože transporty do plynu nepodléhaly registraci, zbytky budovy jsou dosud částečně zachované. 

Koncentrační tábor Sachsenhausen je spojen také s několika Čechy, zamířila sem více než tisícovka vysokoškolských studentů, jmenovat můžeme například Josefa Čapka, Antonína Zápotockého, Juraje Herze či Josefa Dobeše. Konkrétně Dobeše a Čapka připomínají informační tabule v jednom z domů.

Z informačních materiálů se dočteme, že v letech 1936 až 1945 bylo do tábora posláno přes 200 tisíc lidí, zpočátku se jednalo o politické odpůrce nacistického režimu, později bylo zatýkáno stále více lidí, kteří byli podle nacistické logiky rasově nebo biologicky méněcenní. Desítky tisíc jich zemřely hladem, nemocemi, nucenými práce a špatným zacházením. Další tisíce zemřely během pochodů smrti po evakuaci tábora.

Řádění nacistického Německa stálo život miliony lidí. Mluví se o přibližně 6 milionech Židů, stovky tisíc Romů, Poláků, Maďarů, Čechů a mnoha dalších národů, které byly systematicky likvidovány v koncentračních táborech. Celkem během druhé světové války zahynulo více než 60 milionů lidí, přičemž na civilisty připadají asi dvě třetiny zavražděných.