foto: Pavlína Patková pro PrahaIN.cz/Maďarské termální lázně v Büku
Na jednu stranu nový a moderní stánek s občerstvením, na druhou stranu absence oblíbených jídel. Zažili jsme tu i pokus o ošizení zákazníka a v podmračených dnech je tu téměř liduprázdno. Tak vypadají termální lázně v maďarském Büku. Redakce se do nich vypravila opětovně po pěti letech a byla překvapena. Ovšem nejenom v dobrém slova smyslu.
Termální lázně Bük patří k největším a nejznámějším lázeňským komplexům v Maďarsku. Nabízí bezmála tři desítky bazénů, kryté i venkovní areály a vodní atrakce pro děti i dospělé. Část bazénů je léčivých, s vodou bohatou na minerály. Součástí je wellness zóna se saunami, párou, vířivkami a relaxačními prostory. Návštěvníci tu najdou také sportovní hřiště, masáže a kosmetické služby. Ubytovat se můžete v mnoha okolních hotelech, apartmánech nebo v kempu, který je součástí lázní, jak jsme již psali dříve.
Poloprázdný areál
Protože jsme v minulosti lázně opakovaně navštívili, měli jsme se na co těšit. Na základě předchozích zkušeností jsme se první den do areálu vypravili krátce po jeho otevření, abychom si vybrali pro naše lenošení výhodné a strategické místo. A hned přišlo první překvapení. Lázně byly poloprázdné a nic se na tom nezměnilo v průběhu celého dne, přestože slunečné počasí a teploty dosahovaly 30°C a k povalování se u vody přímo vybízely. A v dalších dnech, kdy se slunko schovalo za mraky (přesto teploty dosahovaly 25°C), by se snad návštěvníci dali i fyzicky spočítat.
Poloprázdné lázně
Krátce po vstupu jsme zaznamenali novinku, kdy se kompletně proměnil hlavní stánek s občerstvením. Od naší poslední návštěvy dostal nový háv, výdejní prostory jsou rozdělené podle typu objednávky, a především přibyl samoobslužný objednávkový systém, který známe třeba z fastfoodových řetězců. Což výrazně zrychluje odbavování a ještěže tak. Ani jeden z dalších venkovních stánků se během našeho pětidenního pobytu neotevřel. Ani s jídlem, ani s pitím.
Pravděpodobně právě kvůli již zmiňované nízké návštěvnosti. To však můžeme jen odhadovat, protože ačkoliv jsme se s dotazem na důvod, a i s dalšími dotazy, obrátili písemně na vedení lázní, ani po třech týdnech jsme se odpovědí nedočkali.
Zklamání – nemají halászlé!
Další zklamání přišlo v době oběda. Před ním jsme se dali do řeči s Petrou Kolomazníkovou z Čech, která se s námi podělila o své dojmy. „My jsme tu již kdysi byli a moc jsme se těšili z jídla, zejména z vyhlášené maďarské rybí polévky, ale už ji tu nemají. Děti byly pro změnu zklamané, že už neprodávají ani langoš s nutellou. Jasně, řeknete si, co to je za čuňačinu, ale mezi dětmi byla oblíbená,“ postěžovala si.
A my její slova potvrzujeme a zklamaní jsme byli také, protože rybí polévka halászlé je maďarská ikona, o níž jsme si mysleli, že nemůže v Maďarsku chybět v žádném stánku s občerstvením. A langoš s nutellou byl místní klasikou, na kterou se vždy těšily i naše děti.
Uspokojení naší touhy po polévce jsme vyřešili snadno. Objevili jsme výbornou restauraci nedaleko lázní, kde jsme jí dostali obrovskou misku. Polévka byla hustá s velkým množstvím ryby, chuťově vynikající, v ceně v přepočtu za zhruba 100 korun. Návdavkem byly součástí ceny i košík plný chleba a na dochucení pro fajnšmekry milující hodně ostré také pálivá papriková pasta. Skvěle jsme se najedli, polévka nás bohatě zasytila. Vlastně nakonec vše zlé pro něco dobré. Takovou nálož ryby v polévce v lázních rozhodně ani v minulosti nemívali.
Ceny jídla jsou příznivé
Nutno však dodat, že v průběhu našeho pobytu jsme se i v občerstvení v lázních uspokojivě a někdy i velmi dobře najedli. Ať již další maďarskou tradiční polévkou – fazolovou za 125 korun, langoši začínajícími na ceně 90 korun (se zakysanou smetanou a sýrem) a končícími na ceně 135 korun (s boloňskou směsí) nebo na hejkovi o hmotnosti bezmála půl kila za 210 korun. V nabídce toho mají více, například palačinky, těstoviny, nepostradatelný smažený sýr a řízek, čevabčiči nebo pizzu. Ceny čehokoliv Čechy rozhodně nezruinují.
Víno prostě není prosecco
Nicméně jsme byli svědky i nepoctivého jednání personálu občerstvení. Zaznamenali jsme, jak dvojice Čechů komentuje přípravu koktejlu aperol spritz, tak jsme se zastavili a jednání obsluhy sledovali. To, že slečna byla při přípravě extrémně pomalá, by se dalo pochopit, třeba se teprve zaučovala, pomysleli jsme si. Jenže nakonec to právě vypadalo, že byla naopak velmi zkušená a věděla, co do aperol spritzu (ne)patří. Když už totiž po dlouhých minutách konečně přichystala lahev prosecca, odložila si ho, netušíce, že ji pozorujeme (chystala pití dále v prostoru, ne přímo u pultu), zašla za roh a překvapivě se vrátila s jinou lahví. Všichni jsme podle tvaru lahve pojali podezření, že nejde o prosecco, ale o víno. To nakonec do koktejlu také dolila a lahev prosecca uložila netknutou zpět do lednice.
Přiznání viny?
Zákazníci ji nechali pití dodělat, a když jim ho jiná slečna dala k výdeji, pustili se anglicky do debaty: „Promiňte, ale v tom aperolu není prosecco, které tam patří, ale obyčejné víno.“ Slečna jen suše odvětila, že zavolá kolegyni, která jej chystala. Zákazníci ji obšťastnili tou samou informací a k našemu překvapení ze slečny vypadlo jen pouhé „sorry“, kelímky vzala a šla připravovat znovu. Její mlčení a ochotu beze slova drinky udělat nové jsme všichni vzali za gesto přiznání snahy o ošizení.
„Kdyby nebyla hloupá a udělala to chytřeji, na nic bychom nepřišli. Kdyby si nepřipravila tu lahev prosecca, ale rovnou vzala tu druhou lahev, neměli bychom šanci poznat, co v ní je. Vždyť i u nás se některá prosecca prodávají v takových lahvích,“ vysvětlovali nám. A nám nezbylo než souhlasit. Skutečnost, že při druhém pokusu podle našeho názoru pro změnu ošidila množství prosecca i Aperolu, jsme sice společně okomentovali, ale už ji zákazníci nechali být. Nicméně ani oni, ani my jsme si žádný koktejl v lázních nedali.
Jinde vám to vynahradí
A jak by řekla Pretty Woman: „Vaše chyba“. Městečko Bük totiž v těsném okolí lázní nabízí nepřeberné množství restaurací, kromě toho také i kavárny a cukrárny, kde si každý vybere, co hrdlo ráčí. Ceny hlavních jídel v restauracích začínají na zhruba 200 korunách, porce jsou však tak velké, že standardní strávník má co dělat, aby je spořádal. My to někdy nezvládli.
Ve městečku najdete i zábavné vyžití, letos zde rozbalili své stroje kolotočáři, standardně si v městečku můžete zajezdit ve šlapacích autíčkách, svézt se výletním „vláčkem“ a podobně. A milovníkům lehkého adrenalinu můžeme doporučit vícepatrové lanové centrum, kde se se zvyšující se výškou zvyšuje také obtížnost lanové dráhy.