Legendární restaurant Charleston slaví 30 let. Za úspěchem jsou prý slzy, krev a pot

REPORTÁŽ: První hosté zamířili do slavného podniku v létě 1995. Informace o restauraci se špičkovou gastronomií a neopakovatelnou atmosférou se pak po Praze rozšířila rychlostí blesku. „Když jsme v Karlíně začali stavět, tak se na mě všichni dívali jako na blázna,“ řekl serveru PrahaIN.cz restauratér Pavel Papazov.

Na oslavu třicetin dorazila do Charlestonu početná skupina hostů včetně známých osobností. Mezi nimi byl například oblíbený herec Jan Přeučil s manželkou Evou Hruškovou, novinář a moderátor Jan Tuna, hvězda seriálu Zoo herec Šimon Bilina a další osobnosti. „Už třicet let pro nás představuje Charleston úžasné a přátelské místo plné klidu, pohody a výborné kuchyně. Charleston ale není pouhá restaurace. Je to také prostor, kam se rádi vracíme, neboť pro nás je i zázemím s dobrými přáteli. Za to všechno děkujeme,“ řekl známý moderátor a publicista Aleš Cibulka.

Ihned po otevření v roce 1995 hosty přicházející do podniku okouzlil interiér i atmosféra první republiky. V krátké době se Charleston zařadil mezi nejoblíbenější restaurace v Praze a svoje postavení si udržel dodnes. Majitel otevřel v době, kdy ve starém Karlíně byly doslova na každém rohu herny a pivnice páté kategorie. „Mám strašně rád dobu třicátých let minulého století. Tehdy, když se dalo slovo a něco se domluvilo, tak to platilo. Lidé byli noblesní k sobě navzájem, byla to zcela jiná úroveň. Na tuto dobu jsem chtěl navázat ve svém podniku a chtěl jsem to udělat poctivě. Mám radost, že se mi to snad povedlo. Hosté se u nás cítí příjemně a vracejí se,“ řekl redakci PrahaIN.cz Pavel Papazov.

Zrodila se legenda

„A proč Karlín? Vysvětlím. Kdysi jsem byl členem briliantového klubu hotelu Hilton. Tam jsem na jedné akci viděl maketu nového Karlína. Bylo na ní všechno, co teď stojí. Druhý den jsem se do Karlína šel projít a byla to tehdy velmi smutná procházka. V podstatě tady nebyla žádné normální restaurace. Jenom podivné pivnice, všude herny, občas bufet. Sehnal jsem prostory a vrhnul jsem se na to. Nepomáhal mi žádný výtvarník ani architekt. Interiér z třicátých let jsem si nastudoval podle dobových fotek a filmů. Když jsme začali stavět, tak na mě všichni koukali jako na blázna. Stěhovali jsme dovnitř nábytek a vybavení. Místní Romové se mě ptali, jestli to bude starožitnictví. Pak jsme otevřeli a lidé k nám začali chodit. Líbilo  se jim u nás, a tak se začali vracet. Myslím, že tak do půl roku se to rozkřiklo a najednou jsme v restauraci měli plno. Také k nám začali k nám chodit herci, muzikanti, zpěváci a další umělci. Občas se mezi hosty objevil i nějaký politik. A tak je to doteď. To je vlastně celý příběh Charlestonu,“ vyprávěl nám restauratér.

Údery: Povodně a covid

Charleston se stal součástí kulturní scény. Během třiceti let se v restauraci uskutečnilo velké množství křestů knížek i hudebních nosičů, tiskové konference předních spisovatelů, muzikantů i písničkářů. V podniku se také vystřídala celá plejáda známých herců. Pak ale na Prahu udeřily ničivé povodně a Karlín byl pod vodou. Všechno, co majitel restaurace se svými spolupracovníky vybudoval, bylo zničeno. „To byl těžký úder. Museli jsme vyhodit komplet celý interiér. Celý prostor vysušit, vydezinfikovat a zrekonstruovat. A sehnat nové vybavení. Těsně před povodněmi u nás v utajení slavila narozeniny Tereza Maxová. Za pár hodin už bylo všechno jinak. Byli jsme v šoku. Pak jsme se do toho pustili znova a za tři měsíce od povodní jsme otevřeli. Za pár let přišel covid, což byla další katastrofa. Následky cítíme i dnes. Já jsem si ale řekl, že se nevzdám. Proto jsme pořád tady. Charleston je naše živobytí a zároveň i služba lidem,“ uzavřel Pavel Papazov.