foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Na Karlově mostě prodává už téměř čtyřicet let. Foto:
ROZHOVOR: V roce 1986 udělal Robert Olič odvážný krok. Vyřídil si povolení k prodeji, dal výpověď v práci a otevřel si miniaturní stánek na Karlově mostě. Téměř čtyřicet let tady prodává šperky vlastní výroby. „Patřím ke staré gardě, která tady kdysi založila tradici prodejců. Už je nás jenom tady jenom pár,“ řekl Robert Olič serveru PrahaIN.cz
Karlův most patří k nejnavštěvovanějším historickým památkám v Praze. Od začátku turistické sezóny na most přijdou tisíce lidí z celého světa. Ke koloritu Karlova mostu patří neodmyslitelně i stánky, ve kterých prodejci nabízejí umělecké předměty všeho druhu. Seženete tady historické snímky Prahy, zajímavou keramiku i obrazy. Na stáncích mohou prodávající vystavovat, vytvářet a prodávat pouze vlastní díla. K veteránům zdejších umělců patří Robert Olič, který na Karlově mostě prodává vlastní šperky už téměř čtyřicet let.
Karlův most přitahuje turisty z celého světa. Foto: PrahaIN.cz
Od roku 1986 za každého počasí dojíždí každý den do Prahy ze středočeského městečka Zásmuky. Ve své dílně vyrábí originální, ručně dělané šperky podle vlastních návrhů.
„Kdysi jsem si řekl, že v obchodech jsou obyčejné věci, že je toho všude dost. Vždy mě přitahovaly nejrůznější a neobvyklé tvary. Bavilo mě také něco tvořit vlastníma rukama, tak jsem začal vyrábět náušnice podle vlastních představ. Vždy od jednoho druhu třicet kusů. Na všechny dělám vlastní návrhy, nic nekopíruji a přiznám se, že ani nevím, kolik jich mám. Pracuji tak, že si v dílně udělám zkušební testy a pak si na to vyrobím raznice. Některé se líbí tak, že je prodávám třeba už od roku 1992,“ řekl redakci PrahaIN.cz Robert Olič.
Prodejců je na Karlově mostě omezený počet. Foto: PrahaIN.cz
Pozoruhodné a originální šperky téměř okamžitě upoutaly pozornost.
„S vlastními návrhy jsem měl úspěch jak u domácích zákazníků, tak i turistů. Moje šperky během skoro čtyřiceti let odjely do celého světa, na všechny kontinenty. Někteří zákazníci se po létech vracejí zpátky a hlásí se ke mně. Nedávno se ke mně vrátili Indové, univerzitní profesorka z Dillí s manželem. Před osmi lety u mě koupila oválné fialové náušnice. Paní mi říkala, že je po celou dobu nosila. Po osmi letech přijeli pro další tři páry. Nebo teď tady byla mladá dívka z jižní Koreje. Říkala mi, že do Čech jezdí pravidelně a už tři roky si pokaždé u mě něco koupí. Je to příjemné to slyšet. Člověk pak má pocit, že to, co dělá, má smysl, že to není jenom obživa.
Mám trochu problém, když potřebuji vyrábět a zůstat doma. Nemohu totiž sehnat parťáka, který by tady prodával místo mě. Mám velmi špatnou zkušenost. Přihlásil se ke mně na brigádu nějaký student a hned první den mi volal a omluvil se, že nepřijde. Pak mi známí sehnali nějakou paní. Přijela jednou a pak už se neozvala. Tak mám takový divný pocit. Mám dojem, že mladým lidem se nechce moc pracovat. Jsem už dávno v důchodu a vůbec nepřemýšlím o tom, že bych přestal dělat a odešel na penzi. Představa, že sedím doma, mě děsí. Patřím ke staré gardě, která tady kdysi založila tradici prodejců. Už je nás jenom tady jenom pár a vypadá to, že tady budeme až do smrti. Zažil jsem na Karlově mostě pozoruhodné věci i události. Možná by stálo za to napsat paměti,“ uzavřel Robert Olič.