Majitelé prožili neuvěřitelné věci. Pro dorty jezdil Reinhard Heydrich osobně

V nejstarší části Kobylis je dům, který je na první pohled nezajímavý. Leží stranou frekventovaných ulic, přesto je ale neobyčejný. V jeho přízemí je totiž cukrárna, která se „narodila“ ještě v dobách Rakousko-Uherské monarchie. „Za války sem prý pravidelně jezdil nakupovat říšský protektor Reinhard Heydrich,“ říká cukrářka Iveta.

Jak nám řekl současný majitel cukrárny, Martin Tichý, cukrárna tady vznikla před 124 lety, v roce 1901. V té době byly Kobylisy vesnicí obklopenou poli, pastvinami a sady. Úřední záznamy hovoří o tom, že v roce 1900 zde žilo 2.125 obyvatel a vesnici tvořilo 196 domů. V prosperující obci bylo množství živnostníků a řemeslníků a spolek dobrovolných hasičů. 

Cukrárnu si prý místní lidé během krátké doby oblíbili a stala se zdejším společenským centrem. Bez úhony přežila státní převrat a rozpad monarchie, vznik republiky, dvě světové války a všechny dramatické a historické události, které se přehnaly Evropou, včetně nacistické okupace a vzniku protektorátu Čechy a Morava. V podobě, tak jak ji vytvořili její provozovatelé, ale nepřežila příchod komunistů k moci. Po převratu v roce 1948 prý komunistické úřady cukrárnu přebrali.

Místo cukrárny bufet

Oblíbené místo, kde se scházely celé generace místních lidí, bylo pak změněno na jakýsi cukrářský bufet. Zákazníci si zde mohli nakoupit pouze „na stojáka“. Doby, kdy se mohli posadit ke stolku a vychutnat si kávu se zákuskem, nenávratně zmizely. Naproti cukrárně bylo založeno učňovské středisko a budoucí cukráři se tady učili řemeslu podle receptů a zkušeností bývalých cukrářských mistrů, jejichž živnosti komunisté zničili. Cukrárna, byť v osekané podobě, přežila i 40 let komunistické vlády. „Naše cukrárna je dnes skutečně historickým místem. Majitelé cukrárny kdysi dávno bydleli nahoře a dole měli výrobnu a cukrárnu. Zákusky, dorty a všechno, co tady prodávali, tak dělali podle vlastních receptů. Pan mistr měl zarámované všechny diplomy a certifikáty a měl je vystavené v prodejně. Interiér cukrárny tak zdobily dobové fotografie, symboly i ocenění Cechu cukrářského, které kdysi získal tehdejší provozovatel. To si pak vzaly jeho děti. Občas k nám do cukrárny přijdou a když se pak spolu bavíme, vzpomínají na staré časy. Jak na zahradě měli houpačku. Na to jak jejich maminka běhala po cukrárně a obsluhovala zákazníky. Měla prý vždy schovaný za pultem malý hrneček a občas z něj napila trochu kávy. Je zajímavé poslouchat jejich vzpomínky,“ řekla naší redakci paní Iveta, která v cukrárně pracuje jako prodavačka.

Šok během okupace

Podle jejího vyprávění původní provozovatelé během dlouhých let prožili v Kobylisích neuvěřitelné věci. Dramatické okamžiky zažívali během nacistické okupace. „Občas to moc příjemné asi nebylo. Za války sem prý pravidelně jezdil nakupovat říšský protektor Reinhard Heydrich. On bydlel nedaleko na zámku v Břežanech. Vždy, když jel okolo, tak prý jeho řidič zaparkoval auto a Heydrich se svýma gorilama vešel dovnitř a nakoupil dorty. Někdy se také stalo, že přijel s vojenskou kolonou, asi když se někam přesunovali. To tady pak prý před cukrárnou několikrát stály transportéry nebo tanky. Občas tady slyšíme od místních pamětníků neuvěřitelné věci,“ řekla Iveta naší redakci.

Návrat k tradici

Od devadesátých let provozuje cukrárnu současný majitel, který na slavnou tradici navázal a úspěšně ji udržuje. Zvláštností je, že cukrárna leží stranou frekventovaných ulic a dobře ji znají pouze místní lidé. Přespolní návštěvníci sem přijdou pouze náhodně. Místní lidé jsou pyšní na „svoji“ cukrárnu, do které kdysi chodily jejich prababičky, a tvrdí, že se už se dávno stala součástí historie této části hlavního města.

„V devadesátých letech získal cukrárnu náš šéf a současný majitel pan Tichý, který navázal na tradici a jak vidíte, cukrárna je tady neustále. Máme v nabídce šedesát druhů zákusků a dortů. Mezi nejoblíbenější patří větrníky, harlekýni, věnečky. Lidé ale u nás nakupují všechno, co nabízíme. Za chvilku budou Velikonoce a lidé si u nás objednávají například ovocné dorty, máme tady pak marcipánové kačenky, vajíčka a podobně. Podle reakcí místních lidí se nám podařilo tu tradici udržet. Lidé jsou spokojení a jsou rádi, že jejich cukrárna je pořád tady. A my máme svojí práci rádi. Těší nás, když pak vidíme, že zákazníci od nás odcházejí spokojení,“ ukončila Iveta.