foto: Pixabay licence, autor: Laura_O/Tábor, ilustrační foto
ROZHOVOR: Téma mobilních telefonů a tabletů ve školách budí vášně. Někde jsou zakázané, jinde je studenti mohou běžně používat, názorově rozpolcení jsou i rodiče. To, co se řeší během školního roku, je aktuální i během prázdnin, na dětských táborech. O zkušenostech s používáním elektroniky jsme hovořili s táborovým vedoucím.
PrahaIN.cz už v minulém roce publikovala zkušenosti táborového vedoucího, na jehož táboře jsou mobily zakázané, letos jsou to již čtyři roky a na zákaz si nemohou stěžovat. Děti prý zhruba dva dny hudrují, pak si ale zvyknou, užívají si kamarádů a po týdnu si na něj ani nevzpomenou.
Nyní jsme hovořili s dalším táborovým vedoucím, na jejich táboře tak přísní nejsou, mobilní telefony zakazují jen při jídle a při táborových hrách, ty však museli v minulých deštivých týdnech omezit. „Hráli jsme si uvnitř, ale samozřejmě bylo více volného času, tak jsem čekal, že děti budou sedět u mobilů nebo tabletů,“ říká nám.
Větší „závisláci“ jsou podle něj ti mladší. „Kdybych to měl vzít plošně, nejvíc času u displeje tráví děti kolem sedmi let. Když se dostanou do kolektivu dětí, co neznají, tak se stydí a nejraději by celý den trávily u mobilu. Když ho pak nemůžou mít u sebe, tak se jim po něm stýská, asi více než po rodičích,“ směje se. Ti starší se prý většinou hned skamarádí a hrají si spolu, chvilková absence telefonu jim sice vadí, během několika dní si ale zvyknou.
Na výběr byl mobil a výlet
Právě u starších dětí byl vedoucí překvapen, že při možnosti výběru mezi telefonem a výletem, děti zvolily výlet. „Venku poprchávalo a bylo kolem patnácti stupňů, dětí jsem se zeptal, jestli chtějí jít na celodenní výlet, nebo zůstat v táboře s volným programem. Jeden kluk se mě zeptal, jestli budou moct mít u sebe tablet nebo mobil, když nikam nepůjdeme. Řekl jsem mu, že jo. Většina si pak ale odhlasovala výlet. Zůstat „doma” chtělo asi jen pět dětí. To mě překvapilo,“ líčí.
„Matně si vzpomínám na naše mládí, kdy jsme bez telefonů fungovali úplně bez problému. Ale na druhou stranu, je jiná doba a nedovedu si představit, že bych někam poslal svoje dítě a věděl jsem, že se mu nedovolám, když budu potřebovat,“ přiznává.
Zmínil také, že ho překvapila ještě jedna věc, netýkala se ale dětí ani telefonů, nýbrž jejich rodičů. „Pravidelně zveřejňujeme na sociální sítě fotografie z tábora. Dva turnusy jsme teď měli docela zimu a často pršelo, i tak jsme ale chodili ven. Přišlo mi několik zpráv od rodičů, že jejich dítě není správně oblečeno. Samozřejmě, že jsem se jich opakovaně ptal, jestli jim není zima, ale dvanáctileté dítě už má svoji hlavu a když prostě chce jít ven v kraťasech, tak půjde,“ řekl nám vedoucí. Také upozornil na fakt, že mnoho rodičů nepočítalo s tím, že bude zima a bude pršet. „Děti neměly dostatek teplejšího oblečení a to jediné, co měly, nestačilo schnout,“ dodal.