foto: Julie Benčíková, PrahaIN.cz /Přivoz na Vltavě, ilustrační foto
PŘÍBĚH: V polovině srpna se redakce serveru PrahaIN.cz vydala na několik tuzemských přehrad, kde měla možnost hovořit s desítkami vodáků. Ti s nadšením popisovali krásy české krajiny i atmosféru řek, ale nevyhnuli se ani tradičním alkoholovým radovánkám. Ty se podle jejich slov zredukovaly především na množství vypitého piva a skrýše pro lahve tvrdého.
V reakci na zveřejněné zkušenosti se redakci ozval i čtenář Martin, jehož příběh má k pohodové letní atmosféře daleko. Podle něj ho jedna vodácká výprava připravila nejen o iluze, ale i o přítelkyni.
„Vím, že se říká, že opilá žena je horší než opilý muž. Než jsem to zažil, nikdy bych tomu nevěřil,“ líčí třicetiletý programátor z Prahy. K vodáctví má blízko od dětství, jeho rodiče se dokonce podíleli na vzniku několika vodáckých oddílů. Jejich jména redakce zná, ale z důvodu ochrany identity čtenáře je nebude uvádět.
„Na vodě se pilo vždy, ale tak nějak s mírou. Pamatuji si, že jsme tam slavili maturity i svatbu mého spolužáka. Alkohol k tomu patřil, ale vždy jsme znali hranici,“ popisuje.
Po několika minutách obecného vyprávění se Martin dostal ke konkrétní zkušenosti, která ho zasáhla nejvíce. Hlavní roli v ní sehrála jeho tehdejší přítelkyně.
„Byli jsme spolu krátce. Nikdy jsem ji neviděl opilou, maximálně lehce přiťatou. Na vodě se ale ukázala už první den. Z obrazu ideální ženy mi zbyly jen střepy,“ říká s hořkostí.
Ke všemu došlo nedaleko Prahy, když s přítelkyní potkali skupinu známých. Večer popíjeli a ráno měli pokračovat v plavbě. „Moje tehdejší přítelkyně ale začala den několika panáky rumu. Zíral jsem na ni. Já osobně bych v tu chvíli alkohol ani neochutnal. Nevím, kolik jich měla, ale dost na to, aby přede všemi prohlásila, že si musí odskočit. Měla na sobě červené jednodílné plavky. Před všemi si je sundala. A nemusím asi popisovat, co následovalo,“ vypráví Martin.
Právě v tom momentu prý ztratil veškeré iluze. Následující tři dny strávili víceméně v tichu, jako by byli jen dva známí, nebo starší sestra a mladší bratr. Komunikace vázla a vztah skončil.
„Cestou jsme navštívili několik dalších kempů. A já viděl podobnou scénu ještě dvakrát. Vždy na břehu. Možná jsem to vnímal přecitlivěle, ale ty holky hulákaly, snažily se dorovnat chlapům, a ztrácely při tom jakoukoli ženskost. Od té doby jsem na vodu s žádnou partnerkou nejel,“ uzavírá.
Dodává ještě, že by se podle něj měl alkohol na vodáckých výpravách přísně omezit, nebo dokonce zcela zakázat. Některé úseky řek jsou podle Martina náročné i pro silného a střízlivého člověka, natož pro někoho, kdo je pod vlivem.