foto: Jitka Oltová Kroupová pro PrahaIN.cz/Modrava
REPORTÁŽ: V nedávné době jsme navštívili dva z našich národních parků, a to Krkonoše a Šumavu. Nabízí se tedy srovnání, která z těchto dvou přírodních lokalit je turisticky zajímavější a v jakém směru. Z pohledu turistů, kteří netouží po moderních vymoženostech, jež současný cestovní ruch ruku v ruce s turistickým průmyslem nabízí, je vcelku jasno.
Krkonoše, jak je poslední dobou známe, trpí pod náporem turistů, zejména na těch nejexponovanějších místech, jako jsou Sněžka, Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou a další. Pro milovníky hor, ryzí přírody a klasických turistických tras se tak náš nejstarší národní park pomalu, ale jistě stává problematickým místem, které už zdaleka nesplňuje jejich očekávání a cítí se v něm často otráveně.
Naopak na Šumavě můžeme očekávat menší nápor turistů hned z několika důvodů. Mezi hlavní patří odlehlost a obtížnější dostupnost některých oblastí, omezení vstupu do určitých částí národního parku a také drsnější klimatické podmínky, počasí se zde může velmi rychle měnit. Dále hraje roli i horší infrastruktura v některých šumavských oblastech. Pro významnou část milovníků přírody ale tyto zdánlivé nevýhody mohou být právě tím rozhodujícím faktorem, kam se v létě vydat. Dokonce od nich často slýcháváme slova úlevy nad dobrou volbou dovolené.
Atraktivní trasy s minimem turistů
Rozhodli jsme se o tom sami přesvědčit a zvolili si na první pohled nenáročnou šestikilometrovou trasu z Antýglu do Modravy. Využili jsme jedno ze záchytných parkovišť, které bylo teď v červenci plné sotva z poloviny. Celodenní parkovné pro osobní auto je 100 korun a lze platit kartou, hotovostí, SMS i mobilní aplikací. My jsme se nejprve vydali podél Vchynicko-tetovského plavebního kanálu z počátku 19. století, který se využíval ke splavování dřeva. Na nenáročné vyasfaltované cestě jsme potkali několik skupinek turistů, se kterými bylo tak nějak samozřejmé se mile pozdravit. Tato příjemná drobnost rozhodně obohatí zážitky z celého dne.
Dále jsme pokračovali do mírného kopce přes Schätzův les a po dvou kilometrech sešli do údolí řeky Vydry u Hradlového mostu. Cestou jsme nepotkali vůbec nikoho a mohli si tak nerušeně vychutnávat příhodu. Zde, na rozcestí, se turistů pohybovalo už více, dokonce zkoušeli i teplotu vody v říčce. My jsme se rozhodovali, zda budeme do Modravy pokračovat po pravém břehu po silnici, nebo po levostranné pěšině bezprostředně kopírující všechny zákruty kamenitého koryta říčky Vydry. Rozhodli jsme se pro druhou možnost, do cíle nám zbývalo už jen posledních 2,5 kilometru.
Cestou se však ukázalo, že zvolená trasa nebyla úplně nejjednodušší. Místy náročný terén nám nabídl podmáčené úseky, které se střídaly s velkými kameny i se spletí kluzkých kořenů. Ke konci už jsme toho měli docela dost, ale určitě jsme nelitovali. Naopak jsme byli rádi, že jsme vybranou trasu zvládli, a navíc jsme na celém úseku potkali jen jednu mladou dvojici. Rozhodně ale radíme se na Šumavě vždy vybavit dostatkem pitné vody, neboť ve většině případů není kde ji cestou dokoupit a také není jisté, že narazíte zrovna na studánku. Do Modravy jsme dorazili už poměrně unavení a se zablácenými botami. Určitě je tedy na místě počítat i s mokrým terénem a v každém případě doporučujeme kvalitní turistickou obuv s pevnou podrážkou místo módních tenisek.
Modrava jako turistické centrum
Obec Modrava už se přeci jenom tváří jako turistické středisko. Najdete tu informační centrum, několik obchodů a restaurací. I turistů je zde díky širší nabídce služeb mnohem více, ale stále máte pocit určité symbiózy mezi nimi a národním parkem. Na pozdní oběd jsme zašli do vyhlášeného místního minipivovaru Lyer s restaurací. Disponuje poměrně velkou kapacitou, plno sice nebylo, ale i tak bylo hostů dost. Velmi nás překvapilo, že personál restaurace byl všímavý, rychlý a milý. Ceny jídel byly sice vyšší, ale podnik si to může dovolit, využívá totiž lokálních sezonních potravin a vlastního hovězího masa z ekologické biofarmy Lyer. Dali jsme si hovězí tatarák s topinkami, který se s cenou 289 korun řadil kupodivu mezi nejlevnější jídla, a trhané hovězí s přílohou, jehož cena se blížila k 350 korunám. Nutno dodat, že některá jídla byla i o sto a více korun dražší. Kvalita ale byla perfektní a nebylo co vytknout, pochutnali jsme si. Pivo vaří opravdu dobré, na výběr je z několika ležáků a nechybí ani tmavý. Vybrané pivo si můžete zakoupit také s sebou v PET lahvích, rozhodně u sebe ale mějte hotovost, restaurace totiž platby kartou nepřijímá, což může být nemilé překvapení a je asi jedinou „vadou na kráse“ tohoto jinak výborného podniku.
Z Modravy jsme se zpátky do Antýglu vrátili autobusem, který zde jezdí poměrně často, za přívětivých 14 korun. Na první pohled nenáročné túry jsme si nakonec dosyta užili, nečekaně ztížené podmínky nám ukázaly, že i Šumava si s ostatními horskými lokalitami naší republiky rozhodně nezadá. Nezbývá než konstatovat, že chce-li turista opravdu zažít přírodu bez zbytečných vymožeností současné doby, je lepší vyhnout se turisticky vytíženým cílům s očekávanou vysokou návštěvností. Šumava je v tomto ohledu skvělou volbou a nakonec i příjemným překvapením.