foto: Bob Asher, PrahaIN.cz/Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR
ROZHOVOR: „Pokud se lidé včas a důrazně nepostaví zlu a bezpráví, tak to vždy skončí katastrofou. Babice jsou klasickou ukázkou. KSČ měla být zakázaná,“ řekl serveru PrahaIN.cz předseda Asociace soukromých zemědělců ČR Jaroslav Šebek.
Příští rok si připomeneme 75. výročí smutně proslulého babického případu, po kterém komunisté rozpoutali brutální teror proti sedlákům na Vysočině. Tehdy bylo uděleno jedenáct trestů smrti a v kriminálech skončilo přes sto osob. Rodiny odsouzených sedláků byly donuceny se vystěhovat z rodných vesnic. Připomínáte si tento případ?
Samozřejmě. To je obrovské a zásadní varování, že když se lidé včas a důrazně nepostaví zlu a bezpráví, tak to vždy skončí katastrofou. Babický případ je pouze jedním z mnoha důkazů, co uměl udělat komunistický režim, jakmile se prodral k moci. S tímto případem žila naše země 40 let a dalších 35 let se stále ozývají dozvuky této tragédie. Komunisté potřebovali zlikvidovat staré selské rody nejen na Vysočině, ale vymazat je úplně z mapy a rozpoutali tažení proti katolické církvi. Naše společnost ale není ochotná přijmout veškerá ponaučení, které nám zkušenost s totalitním režimem přímo dává, a to zatím ještě většině z nás. Dnešní politika je pak částečně výsledkem tohoto nedokončeného procesu a bohužel platí, že národ, který se neumí počit ze svých minulých chyb, je odsouzen si je prožít znovu. Naše země žádným skutečným vyrovnáním s bývalým režimem neprošla, byla to spíše parodie, a tak se nemůžeme divit, že tu máme to, co tu máme.
Některé nové „strany” společně s komunisty avizují, že po vítězných volbách změní systém v naší zemi. Sledujete jejich aktivity?
Ano. Je to šílené a zhoubné. Musíme se zřetelně postavit na odpor. Něco takového nesmí být v naší společnosti tolerováno. Dá se skoro říct, že jde o vyhrožování, které si oni troufnou říkat i v televizi v přímém přenosu. To je velmi nebezpečné.
Před několika dny oslavila stoleté výročí Selská jízda. Zmínil jste, že komunistický režim po roce 1948 cíleně zlikvidovali v naší zemi selský stav. Podařilo se po 35 letech svobodného režimu alespoň částečně navázat na dobu před komunistickým pučem?
Přibližně 35 procent zemědělské půdy je v držení soukromých sedláků. Na jednu stranu to není málo, ale není to sto, nebo alespoň sedmdesát procent jako v jiných zemích. Ale díky Bohu za to. Domnívám se, že jsme teď propásli velkou příležitost, podíl se mohl významně zvýšit, ale nestalo se to. Vládní kabinet nepodpořil všechny začínající zemědělce, kteří si žádali o dotaci. Polovina z nich neuspěla kvůli nedostatku peněz. Tento stav jsme kritizovali. Chtěli jsme, aby peníze dostali především začínající zemědělci. Skutečnost je taková, že většinu peněz opět obdržely velké podniky. Pro mě je nepochopitelné, proč paradoxně tato vláda, která to má přímo ve svém programu, nevyužila tuto šanci, kerou navíc platí Evropská unie. Je to škoda, protože české zemědělství potřebuje mladou a čerstvou krev. A aby se rozvíjelo nejlepší a nejudržitelnější formou lokálního hospodaření, tedy zejména rodinnými farmami. Jsme hodně zklamaní. Myslíme si, že tu stále převládá snaha udržovat průmyslový velkoplošný model, který fungoval za socialismu a dnes se překlopil do tvrdého byznysu se zemědělskými podniky a půdou a zaplatíme za to všichni ohrožením naší potravinové bezpečnosti a vůbec rizikem výprodeje zemědělství do zahraničních rukou.
Soukromí zemědělci po komunistickém puči zažili těžký teror, kriminalizování, devastaci a krádeže hospodářství, které po staletí budovaly celé generace jejich předků. Jak je možné, že po všem, co prožili, doposud nebylo v plném rozsahu učiněno spravedlnosti za dost?
Jsem velmi rád, že se na to ptáte. Tyto dotazy měli pokládat všichni novináři, protože jde o velmi zásadní věc. Hlavní problém je v tom, že ze strany polistopadových politiků nebyla politická vůle k tomu, aby došlo k nápravě v plném rozsahu. Sice se o těchto věcech mluvilo, ale ve skutečnosti o to nebyl zájem. Obrovský potenciál soukromých zemědělců stát nevyužil. Původním majitelům se nevrátily majetky v restitucích, nevrátil se jim transformační podíl, na který měly nárok oprávněné osoby z řad sedláků nebo jejich potomků. Ti to prostě zpátky nedostali, a řada z nich se tak musela o svůj majetek léta soudit. Ale hlavně, že politici jen málo věřili sedlákům, že by mohli uspět. Že by mohli převzít štafetu a pokračovat v zemědělství tam, kde nuceně museli přestat jejich předci. Nebyla chuť je podporovat a je to patrné i dnes, a to i přes různé líbivé proklamace. Skutečné kroky, ne slova, to ukazují.
Budete, prosím, víc konkrétní?
Po listopadu 1989 se v naší zemi neustále udržoval při životě model, který kdysi vznikl z násilné kolektivizace. Dopadlo to tak, že se družstva a státní statky postupně transformovaly do jakýchsi akciových společností a do obrovských holdingů, které nyní skupují zahraniční vlastníci. Celé se to už v devadesátých letech posunulo špatným směrem. Místo toho, aby stát maximálně podpořil model, který je zcela běžný v jiných státech, tak trval na udržení toho, co u nás kdysi vytvořil komunistický režim. Dnes vidíme důsledky a také to, jak strašně nám to ubližuje. Ostatní státy, například Polsko, Francie nebo Itálie, také řeší své problémy v zemědělství. Zároveň ale jsou tyto země hrdé na svoje zemědělce a ten starý, generacemi prověřený model tam funguje. Spotřebitelé tam mají dostatečně pestrou nabídku na trhu a zároveň mají široce zajištěnou potravinovou bezpečnost. Jejich zemědělství je konkurenceschopné a mnohem odolnější než naše. Pro nás všechny je velká škoda, že politická reprezentace nešla tímto směrem.
Na začátku toho všeho stál kdysi ministr zemědělství Josef Lux.
Ano, Lux měl tehdy velkou šanci, aby vývoj posunul správným směrem, ale bohužel ji nevyužil. A stejně tak i mnozí jeho nástupci.
Jak vlastně skončilo úsilí restituentů, kteří vytvořili společnou organizaci a obrátili se na mezinárodní soudní dvůr?
To bylo Sdružení oklamaných sametem, ve zkratce SOS. Obrátili se na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. Řada kauz uspěla, ale jiné se postupně zastavily díky procesním formalitám. Ty jsou totiž pro „normálního“ stěžovatele velkou překážkou. Část stěžovatelů uspěla, ale nebyl to dostatečný potenciál, který by mohl zastavit už rozjetý politický pohled na sedláky a vůbec další směr českého zemědělství. Lidé byli po listopadu přesvědčeni o tom, že se vrací vláda práva, že dostanou zpátky svůj majetek a že začnou opět s podporou státu hospodařit. Dopadlo to jen na půl. Bývalý selský stav měl mít větší podporu. Místo toho, aby byla zakázaná komunistická strana, tak se její někdejší exponenti objevili ve všech polistopadových vládách. Dnes je výsledek takový, jaký je.
Česká republika dostane od Evropské unie 7,4 milionu eur (184 milionů korun) ze zemědělské rezervy. Peníze jsou určené na pomoc zemědělcům, jejichž hospodářství zasáhly povodně. Už víte, jak budou peníze rozděleny?
Pokud víme, tak se to ještě řeší, ale doufáme, že budou rozumně rozděleny podle skutečného poškození, nebudou zvýhodněny pouze určité skupiny. Pokud byl někdo postižen povodněmi, tak by měl náhradu dostat. Obecně ale platí, že veřejné podpory z peněz daňových poplatníků mají jít na udržení životaschopnosti venkova a zvýšení konkurenceschopnosti zemědělství jako celku – tedy v praxi především na menší a začínající zemědělce, popřípadě na střední podniky. Dotace nejsou určeny na byznysové účely nějakých megaholdingů, oligarchů a zahraničních podniků o desítkách tisíc hektarů, kteří mají za cíl úplně jiné zájmy než stav konkrétní lokality, každého pozemku, jednotlivé vesnice.
Škody byly poměrně velké. Daří se sedlákům z úderu velké vody vzpamatovat?
U řady zemědělců to bylo velmi silné poškození. Zatím ale nemáme informace o tom, že by v nějakých větších počtech kvůli povodním skončili. To znamená, že se nějakým způsobem snaží postavit na nohy a vrátit se do podnikání.
Jak v této situaci budete postupovat? Na podzim jsou volby. Nepřijde kabinet o podporu sedláků?
Netuším, zda budou sedláci reálně volit strany, které něco slíbí, ale pak to nedělají. Teď usilujeme o to, aby vláda zastropovala dotace pro největší holdingy. Pokud to udělá, tak si kabinet u soukromých zemědělců zlepší pozici. Ve hře je i „druhá šance“, kdy si politici u sedláků trochu mohou zlepšit renomé. Jde o novelu v zemědělství, kde je legislativně připravena definice rodinných zemědělských hospodářství. Doufám, že koalice novelu schválí. Nejsem si tím ale úplně jistý, protože už nezbývá moc času.