foto: Petr Horálek, Slezská univerzita Opava (se svolením)/Perseidy na noční obloze na pozadí nádherné Mléčné dráhy.
Astronomové s radostí nazývají letní srpnové padající meteory jako nejkrásnější kosmický ohňostroj. A letos můžeme zaplesat. Podmínky pro jeho pozorování jsou po několika předcházejících hubených letech opět skvělé. Teď jen, aby nás nezarmoutilo počasí zamračenou oblohou.
Tato nádhera přichází každoročně v tom nejkrásnějším a nejteplejším ročním období. Podmínky pro sledování jsou většinou úžasné. Během mnoha staletí pozorování získal tento jev řadu názvů. Ten oficiální ale zní kometární meteorický roj Perseidy. Na Zemi je pozorovatelný každoročně v období zhruba od 17. července do 24. srpna. Maximum „padajících hvězd“ je však každý rok zaznamenáno mezi 11. a 13. srpnem.
Kdo je na vině?
Ta jde jednoznačně za kometou označenou 109P Swift-Tutlle. Jde o periodickou kometu, která přesně obíhá po své elipse jednou za 133 a čtvrt roku. Byla oficiálně objevena, zmapována a úředně pojmenována až v roce 1862 dvěma na sobě nezávislými americkými astronomy – Lewisem Swiftem a Horacem Parnellem Tuttlem. Nejblíže k naší Zemi proletěla naposledy 11. prosince 1992. Z toho vyplývá, že jen hrstka z dnes žijících lidí se jí dočká znovu. Swith-Tuttleova kometa totiž k Zemi přiletí znovu až 12. července 2126.
Jádro této komety má průměr 26 kilometrů. Toto kometární jádro je jasně patrné, ale i když kometa zmizí daleko ze zorných pohledů našich dalekohledů, stále za sebou trousí meteorický rej. To jsou vlastně prašné nebo ledové fragmenty, které se odlouply ze zmrzlého chvostu komety. Letí po stejné dráze jako samotná kometa, jen mají díky menší váze jisté časové zpoždění.
Psali jsme
A opět je čas koukat na oblohu na zajímavé astrologické úkazy. Tentokrát jde o dvě viditelné planety – Mars a Venuši, které se budou…
K zajímavému divadlu dochází, když se dráha komety protne s dráhou Země. V tom čase máme možnost vidět tyto „drobky komety“. A obě dráhy se každoročně protínají právě o prázdninách.
Rozhodně to nejsou padající hvězdy
Při pohledu na oblohu máme vždy dojem, že „hvězdy nebo meteory“ padají z jednoho místa na obloze. Tomu se říká radiant a dokážeme to pochopit na příkladu existence železničních kolejí. V dálce bychom měli dojem, že se sbíhají. A z takového podobného radiantu vylétávají „padající hvězdy“. Tím místem se na obloze pro nás pozorovatele ze zemského povrchu jeví souhvězdí Persea. A právě proto, že zdánlivě vylétají světélkující úlomky z tohoto souhvězdí, se jím říká Perseidy. Skutečnost, že všechny úlomky letí rovnoběžně, my na Zemi nedokážeme okem vyhodnotit. Nám to připadá, že vylétávají z dalekého radiantu v souhvězdí Persea a jejich dopad vypadá jako pád kapek ze sprchové hlavice.
Kolik moc hvězd spadne?
To je poměrně těžká otázka, ale ne nezodpověditelná. Největší četnost výskytu je krátce po období průletu komety. V tomto období je možné zaregistrovat až 500 „padajících hvězd“ za minutu. Letošní rok nebude tak úspěšný a musíme počítat s tím, že možnost vidět padat k zemi meteor budeme mít jen zhruba 80krát za hodinu.
Budeme mít ale štěstí v tom, že Měsíc na obloze letos nebude skoro svítit. Bude ve fázi dva dny před novem, a tak ho bude na obloze jen nepatrný srpeček, který příliš nepřesvítí noční oblohu.
Nejvíce přání ke splnění si proto můžeme připravit na noc z 12. na 13. srpna v čase mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní. V tomto čase se budou k zemi snášet až tři stovky pozůstatků ohonu Swift-Tuttleovy komety. V tuto dobu se bude nacházet také souhvězdí Persea nejvýše nad obzorem, a tak uvidíme „hvězdy“ padat na velké ploše oblohy.
Slzy pro upečeného Vavřince
Tento meteorický roj má ještě jeden zajímavý název, a tím jsou Slzy svatého Vavřince. 10. srpna 258 byl římský kněz Vavřinec usmrcen mučednickou smrtí. Legendy vyprávějí o tom, že za vlády císaře Valeriána byl tento katolík upečen na železném roštu. Pověsti dokonce říkají, že na své katany volal: „Z této strany jsem už dost opečený, obraťte mě.“ I proto na církevních zobrazeních můžeme spatřit svatého Vavřince s roštem v pravé ruce. Dva dny po jeho smrti začaly padat z nebe hvězdy. Lidé jim proto začali říkat Slzy svatého Vavřince a toto označení se zvláště v církevních kruzích udrželo dodnes.
Ze zavádějícího názvu nás však vyvede skutečnost, že poprvé byly padající meteory v období první poloviny srpna pozorovány už v roce 36 našeho letopočtu. Šlo o postřehy z Číny, Japonska a z Koreje. V té době však do mučednické smrti Vavřince chybělo ještě 222 let.