foto: Jan Holoubek, PrahaIN.cz/Zoo Olomouc, březen 2025
REPORTÁŽ: Státní veterinární správa s ohledem na zhoršující se epidemiologickou situaci u sudokopytníků vydala hned několik příkazů, jak zvířata chránit. PrahaIN.cz se proto v pátek rozhodla pro návštěvu jedné z našich zoologických zahrad, abychom viděli dopad nařízení na vlastní oči.
Přestože byl pátek 28. března, rozhodli jsme se pro Olomouc. Doprava na dálnici byla totiž až překvapivě klidná. Na místo jsme vyrazili po ránu a v zoo jsme se ocitli asi kolem desáté hodiny. Hned na parkovišti jsme spatřili tři plačící děti, kterých zde bylo mimochodem opravdu hodně. Důvodem jejich breku byl strach z toho, že „zvířata uhynou“. Tato zpráva se šířila jako lavina a především u dětí jsme na ni narazili hned několikrát.
Slintavka a kulhavka, které postupují celou Evropou, se stala tématem rozhovorů i mezi dospělými. Jak nám řekl jeden z návštěvníků, Pavel David s rodinou, také on měl nahnáno. Návštěvou zoo však chtěl vyjádřit odhodlání, projít se a podpořit místní historii. Cílem této rodiny se prý stal čáp černý, pokud si dobře pamatujeme.
Když se ještě na moment vrátíme k podstatě, zoo v Olomouci nejméně do konce dubna zrušila zážitkové programy a vstup veřejnosti do zázemí zoologické zahrady byl rovněž přísně zakázán. „Neprobíhají zážitkové programy a je znemožněn vstup do průchozího výběhu koz zakrslých,“ sdělili nám před pokladnou.
Ačkoli bylo místní parkoviště už v pátek dopoledne naprosto plné, uvnitř se početní zájemci o zvířata rozptýlili.
V této zahradě se mohou pochlubit pestrobarevnými Aratingami slunečními, žirafami, kosmany stříbřitými, kozorožci, krokodýly, kamzíky i klokany, stejně jako hroznýšem, který podle informační destičky může být až tři metry dlouhý. Svou velikostí ale dokáže překvapit i skoro šedesáticentimetrová ještěrka paví. Nám se hrozně líbilo mládě žirafy, které neustále pobíhalo za svou mámou. Vidět tato úctyhodná, až pětimetrová stvoření v televizi, je jedna věc. Být u nich takříkajíc na dosah ruky, je věc druhá. Ať jsme co nejpřesnější, v Olomouci chovají žirafy Rothschildovy. Tvářily se přátelsky, ale že bychom si je chtěli krmit, to se říci nedá. Respekt, to bude nejpřesnější výraz, který lze použít.
I tamní expozice postihují celou paletu míst: je zde africký pavilon, obří voliéra, výběhy pro gepardy a rysy, opodál pro medvědy a vlky, zaujal nás samostatný pavilon netopýrů (zpřístupněn návštěvníkům byl před více jak čtvrt stoletím). A najdete zde, což jsme také pochopitelně nevěděli, kaloně nebo klokánky.
O zvířatech by se dalo mluvit donekonečna.
Důvodem naší návštěvy však nebyli savci nebo ryby, ale shora uvedená kulhavka a slintavka. A to je právě okamžik, kde se sluší zastavit. Jak jsme už na začátku reportáže zmínili onu čtyřčlennou rodinu, která přišla do areálu proto, aby zoo podpořila, tento názor jsme zaznamenali i na cestě zpět na parkoviště k našemu autu. Hloučky lidí diskutovaly, jak ještě více pomoct. Přibližně deset hlav pak dalo dohromady myšlenku, že vytisknou letáky, aby byli všichni opatrní. Byl to zvláštně příjemný pocit semknutí. Že v případě zmíněných nemocí musí jít legrace stranou, dokládají jednotlivá vyjádření odpovědných ministrů, stejně jako chovatelů a zemědělců.