Plzeňské divadlo mění pravidla oblékání

Plzeňské divadlo přišlo s nevšední novinkou. Každý první pátek v měsíci mohou jeho návštěvníci bez ostychu dorazit v libovolném oblečení, od slavnostní róby až například po roztrhané džíny. Koncept nazvaný „Ležérní pátky“ však diváky rozdělil na dva tábory.

Divadlo Josefa Kajetána Tyla (DJKT) v Plzni představilo mezi českými divadly poměrně nevšední koncept zvaný „Ležérní pátky“, díky kterému bude možné na představení bez větších problémů nebo výčitek dorazit každý první pátek v měsíci v jakémkoli oblečení.

Na společenské události, ke kterým patří kromě návštěv divadla například plesy nebo některé koncerty, obléká tradičně většina národa společenské oblečení. Ženy sahají po společenských šatech a podpatcích, muži zase po obleku. Ani ve Státní opeře ale není výjimkou, že narazíte na člověka v roztrhaných džínách, mikině a kšiltovce, jak jsme ostatně psali již v lednu loňského roku.

Diváci se ptali, jestli mohou přijít v pohodlnějším oblečení

A právě na tuto skutečnost se rozhodlo divadlo reagovat. „Myšlenka vzešla z reakcí našich diváků, kteří se náš často ptali, zda je možné přijít do divadla i v pohodlnějším, méně formálním oblečení. Nejde přitom o nový koncept – podobné akce pořádají divadla u nás i v zahraničí,“ sdělila redakci Martina Drbušková, tisková mluvčí DJKT.

Novinka podle jejích dalších slov cílí zejména na mladší diváky a studenty, které by mohla přísná formálnost od návštěvy divadla odradit. Představení si budou moci užít například i ti, kteří přijdou rovnou z práce anebo například z procházky po městě. „Našim přáním je, aby se u nás cítil vítaný každý – jak ten, kdo si oblékne dlouhé večerní šaty, tak ten, kdo zvolí ležérnější, ale stále slušný oděv. Do budoucna bychom „Ležérní pátky“ chtěli zkombinovat i s vhodnou dramaturgií,“ pokračovala mluvčí.

Dva tábory

Diváky však nový koncept rozdělil na dva tábory. Zatímco jedni ležérnější oblečení v divadle vítají, podle dalších jde o znehodnocení tradic a výjimečnosti divadelního večera. Kritika se objevila například na Facebooku. „Tohle není žádný dobrý nápad. Divadlo je společenská událost, a podle toho se má do ní člověk obléknout. Žádné džíny, legíny, trička s nápisy, tenisky. To opravdu není vhodné oblečení do divadla. A vy v divadle byste měli svoje diváky vychovávat ve společenských pravidlech,“ napsala jedna z obyvatelek Plzně.

Že téma mezi návštěvníky vyvolalo emoce, potvrdila redakci i Martina Drbušková: „Někteří diváci tento krok vítají, jiní mají obavy, že to povede k ústupu od slušného chování. Naším cílem není tradice rušit, ale rozšířit možnosti a odbourat obavu, že do divadla lze přijít pouze ve velké večerní nebo ve smokingu. Nejde o výzvu k tomu, aby lidé chodili do divadla neupravení nebo v nevhodném, špinavém oblečení. Chceme jen dát najevo, že pokud někdo přijde například v džínách a halence, volnočasovém saku nebo jednoduchých šatech, je to naprosto v pořádku.“

Odvážný krok, myslí si odborník na etiketu

Podle odborníka z oboru etikety Daniela Šmída jde o odvážný krok, který otevírá diskusi o významu odívání a tradice v kulturních institucích. Z hlediska etikety je podle něj třeba zvážit hned několik rovin, kromě tradice a úcty k prostředí také moderní trendy a otevřenost.

„Divadlo bylo vždy místem, kam lidé přicházeli nejen za kulturním zážitkem, ale také „oslavit okamžik“. Slavnostní oblečení podtrhuje výjimečnost večera a je zároveň projevem respektu k umělcům i ostatním divákům. Pokud se v hledišti ocitne vedle dámy v dlouhé róbě někdo v roztrhaných džínách, může to u některých návštěvníků vyvolat pocit disharmonie a snížení úrovně celkového zážitku. Na druhou stranu etiketa není svázaná neměnnými pravidly – je odrazem doby, společnosti a kulturních posunů. Podobně jako se vyvíjí gastronomie, firemní kultura nebo „pravidla na rande“, i divadlo hledá cesty, jak oslovit širší publikum. „Ležérní pátek“ může být cestou, jak do hlediště přivést mladší či méně zkušené diváky, kteří by se jinak formálnější atmosféry obávali,“ sdělil redakci Šmíd.

Stále však je podle něj třeba mít na paměti, že první dojem se tvoří velmi rychle a oděv v něm hraje zásadní roli. „Pokud by se návštěvník poprvé setkal s divadlem právě v tento pátek, mohl by získat zkreslenou představu o tom, jaká je obvyklá úroveň návštěvnické kultury. Vnímám to tedy spíše jako experiment, který může být zajímavým zpestřením – pokud zůstane výjimečný – třeba jednou za kvartál,“ myslí si odborník na etiketu. Je podle něj také důležité, aby divadlo jasně komunikovalo, že nejde o degradaci tradic, ale možnost.

Zajímavý kompromis

„Tradice by se neměla ztrácet, protože právě ona dává kulturním událostem jejich slavnostní rámec. Pokud však divadlo zavádí „ležérní pátky“ jako doplněk, nikoliv náhradu, může to být zajímavý kompromis. Klíčové je, aby většina večerů nadále podporovala kulturu elegantního oblékání – jinak se vytrácí ona výjimečnost, pro kterou do divadla chodíme. A třeba otevřeně komunikovala, že v sobotu (či jiné dny) doporučuje formální oděvy,“ uzavřel Daniel Šmíd.

Poprvé mohli diváci do plzeňského divadla v jakémkoli oblečení dorazit v pátek 5. září, kdy Nová scéna plzeňského divadla nabídla populární muzikál Dracula, úplně poprvé ve verzi sing along, tedy „zpívejte s námi“. Právě muzikály jsou v současné době dominantou DJKT, za kterou do Plzně míří i řada Pražanů. Z dalších žádaných titulů můžeme zmínit například Six (kde hrají kromě plzeňských herců také například Natálie Grossová nebo Ivana Korolová), Jesus Christ Superstar či My Fair Lady. Všechny jmenované muzikály můžeme za redakci jednoznačně doporučit.