foto: Petr Kouba/Zámeček v Komořanech, dnes tu sice sídlí Český hydrometeorologický ústav, ale v roce 1742 se zde psaly dějiny; proběhlo zde jednání, které přineslo příměří do francouzského obléhání Prahy
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
A dnes uhneme od hlavních turistických tras poměrně citlivě a výrazně. I rození Pražáci budou mít problém říci, čím je pražská čtvrť Komořany tak výjimečná. Ještě, že je tu ten Český hydrometeorologický ústav, který nám oznamuje, jak bude a co si máme vzít na sebe.
Vládní agentura Český hydrometeorologický ústav
Ale pěkně od začátku. Na místo se necháme dovézt z centra autobusem 139 a vystoupíme na stanici Na Šabatce. Komořany patří k hodně zeleným městským částem, a také k těm, které jsou málo postiženy výraznou výstavbou. Žijí tu necelé dvě tisícovky obyvatel.
Už podél stejnojmenné ulice Na Šabatce uvidíme v posledních letech rychle přibývající budovy vládní agentury Český hydrometeorologický ústav. Jeho historii popisují webové stránky agentury.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Hned první z nich je budovou centrálního předpovědního pracoviště, které většinou v myšlenkách proklínáme nebo vyzdviháváme do nebes, podle toho, na kolik se předpověď odborníků naplnila.
Předpovídat počasí je opravdu věda a odborníkům z Komořan to jde v poslední době na výbornou. O tom svědčí i fakt, že při letošních prázdninových povodních zdejší odborníci s naprostou přesností dokázali predikovat místa, ale i téměř přesné množství spadlých srážek na různých místech naší republiky.
Český hydrometeorologický ústav využívá nejen moderních budov, ale také zdejšího komořanského zámku, i když moderní počítačové a předpovědní modely se tvoří už jen v nových budovách.
Starý zámek má svou historii
U komořanského zámku ale nesmíme zapomenout ani na jeho patnáct minut historické slávy. Tu si tato stavba užila v běhu historických evropských válečných dějin. Těsně před polovinou 18. století byla zdejší tvrz přestavena na barokní zámeček, který fungoval jako letní odpočinkové sídlo pro zbraslavské opaty.
A hned v roce 1742, kdy se hledalo reprezentativní prostředí, kde by k jednacímu stolu mohli zasednout Francouzi, Bavoři, Sasové a zástupci rakouské monarchie, padla volba právě na nově přestavěný komořanský zámeček.
Bylo to v době, kdy Francouzi společně s bavorskými a saskými vojáky obléhali Prahu. Důvěru hájit zájmy císařovny Marie Terezie dostali v Komořanech hrabě Königsegg, co také mohl dělat jiného s tímto jménem, a kníže Esterházy. Marii Terezii šlo v té době o hodně, musela dokázat, že i žena může dělat politiku na nejvyšší úrovni a v té době se nepočítalo nic jiného než úspěch. Okolní sousedé si totiž brousili zuby na její habsburskou monarchii.
V Komořanech dosáhli vyjednávači císařovny úspěchu, i když jednoznačné vítězství to rozhodně nebylo. Každopádně Praha byla sice vyhladovělá a utrpěla šrámy na kráse, ale do cizích rukou naštěstí nepadla. A za to můžeme dnes děkovat politickému jednání na komořanském zámku v roce 1742. Historický význam zámečku podtrhává i web Národního památkového ústavu.
Na malém svahu naproti zámku Komořany se nachází památná lípa na Šabatce. I ona rozhodně stojí za prohlídku a krátké zastavení, a to i přesto, že se nachází na soukromém pozemku. Ale za nízkým plotem je k nepřehlédnutí.
Most jako memento dopravního zoufalství
Teď nás cesta přes Komořany povede mírně do kopce. Budeme přecházet nejen přes hlavní ulici Komořanskou, ale je asi nutné připomenout, že v kopci zasazené katastrální území Komořan dnes protíná dálniční obchvat hlavního města, tedy Pražský okruh D0. Jeho součástí je i Komořanský tunel. Z jeho vrcholu je krásný výhled na nejdelší český silniční most a na Radotín, který se nachází na protějším vltavském břehu. Samotná doprava tu není zcela vyřešena, což potvrzuje i torzo mostu, které se nachází v blízkosti Komořanského tunelu.
Tento most má sloužit jako část obchvatu Komořan, zatím se však nachází nedotčený v krajině a dá se předpokládat, že se napojení na ostatní budoucí komunikace asi už nedočká.
Abychom to všechno viděli, tak musíme vyšplhat až na vlastní tunel, na nejvyšší místo dnešního výletu. Ten výhled ale za to stojí. Je trochu industriální, ale je nesmírně zajímavý.
Partyzánské boje o Prahu
O Komořanech se poprvé píše ve Vyšehradské kapitule na konci 11. století, ale je nutné poznamenat, že život tady probíhal vždy klidně a spokojeně. Dá se říci, že kromě mírových vyjednávání v roce 1742 zde k ničemu výjimečnému v podstatě v průběhu celé historie nedošlo. Výjimkou bylo poměrně nebezpečné období II. světové války. Toto období připomíná zdejší naučná Stezka svobody. Podrobnosti o ní přináší například web Prahy 12.
Velice členitý terén v okolí Komořan našel zúročení v posledních dnech II. světové války. Povstalci vyhlásili povstání, v metropoli se bojovalo na barikádách a u budovy Československého rozhlasu. Němcům na pomoc šlo snad už jen jediné funkční západní křídlo SS Kampfgruppe Walenstein, které bylo dislokované v nacistickém výcvikovém středisku na Hradišťku.
Jenže ve stejné době dorazily k Praze první jednotky ROA (Ruské osvobozenecké armády), známí Vlasovci. Ti se chtěli dostat hlavně do amerického zajetí, prchali před Stalinem, ale aktivně přispěli také v bojích při osvobozování Prahy. A to ještě nesmíme zapomínat na partyzánské hrdinství mnohých obyvatel Komořan a Modřan, kteří se do posledních bojů také zapojili.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
A tak není divu, že svahy nad Komořany jsou dodnes posety množstvím památníků, které připomínají místa, kde zemřeli lidé při osvobozování metropole. A právě tato pietní místa se nazývají Stezkou svobody.
Samotná stezka vede z nejvyšších míst komořanských svahů až dolů k vltavským břehům v oblasti na Závisti, která už ale patří k městské části Zbraslav.
Právě na břehu Vltavy se máme možnost setkat s poslední zajímavostí spojenou s Komořany. Musíme se ale podél vltavského břehu vracet s proudem řeky směrem do Komořan a dál do Modřan.
Laguny si začaly žít po svém
Brzy vstoupíme do přírodní památky Komořanské a modřanské tůně. Drtivá většina lidí se domnívá, že tyto malé vodní laguny jsou přírodního charakteru, ale to je jen chyba lávky. Komořanské a modřanské tůně jsou vlastně jen ukázkou starého protipovodňového systému.
Už v polovině 19. století přemýšleli místní, jak ochránit Prahu před následky velké vody, která s železnou pravidelností přicházela. Právě oblast mezi Komořany a Modřany byla pro ochranu ideální. Proto tu byla zbudována soustava malých nehlubokých lagun, kde se případná vzedmutá Vltava rozlije.
Jenže v té době nikoho nenapadlo, že po zaplavení si laguny začnou žít vlastním životem. Biotop kvůli absenci odtoku či přítoku další vody se stane specifickým a začnou zde žít speciální rostlinné a živočišné druhy. V 90. letech minulého století už šlo o tak specifickou lokalitu, že byla vyhlášena přírodní památkou. Velkou měrou k tomu přispěla hnízdiště vzácných druhů ptáků, kvůli kterým se Komořanské a Modřanské tůně dostaly do hledáčků ochránců přírody. Podrobnosti přináší web České ornitologické společnosti.
A v té době byl význam tůní ještě umocněn tím, že se do lokality vrátila bobří rodina.
Na její každonoční práci tu můžete narazit i dnes. Procházka uzavřená na jedné straně tokem Vltavy a na druhé cyklistickou stezkou, je jednou z nejmalebnějších v celé metropoli a rozhodně si získá vaše srdce. My se na tomto místě s městskou částí Komořany rozloučíme a příště zamíříme do Malé Chuchle.