foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Původně bylo kolem kapličky svaté Anny v Satalicích pět památných lip, jedna však padla 1. července 2003 kvůli velkému větru
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.
A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.
Naše dnešní cesta povede na severovýchod. Tady se až za dálnicí D10 nachází katastrální území Satalic. Ve všech ohledech se jedná o část Prahy, která nijak výrazně neovlivňuje její velikost ani počet obyvatel. Vždyť stálých obyvatel tu najdeme sotva dva a půl tisíce.
Budoucnost Satalic může být překotná
Bohatství Satalic však musíme hledat v budoucnosti, tato městská část může těžit z připravovaného velkého obchvatu a také z rozšiřování obchodních a logistických zón, které jsou dnes výsadou sousedních Horních Počernic. A v neposlední řadě také v rozvoji výstavby rodinných domů, jak obyvatelé Prahy budou hledat klidnější domovy na okrajích metropole.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Jenže je otázkou, zda o to místní obyvatelé opravdu stojí. Satalice se snaží i navzdory své budoucnosti udržet klidný a odpočinkový ráz a chtějí, aby si návštěvníci prohlídku Satalic spojovali hlavně s přírodou a laskavým okolím. Dorazit sem můžeme autobusovými spoji z blízkých městských částí Letňany, Černý Most nebo až z Holešovic, případně také pravidelným osobním vlakem, který pokračuje dál do Čakovic, Neratovic a do Mělníka. Budoucnost pochopitelně tato městská část spatřuje i v mladé generaci, a tak tu vzniklo první pražské specializované IT gymnázium.
Místo, kde hrozilo, že dostanete přes držku
Na úvod naší krátké procházky je asi potřeba připomenout, že první zmínka o Satalicích pochází už z konce 14. století, ale tehdy bychom museli hledat v kronikách název Sotalice. A tato informace nám vlastně hned pomůže s pátráním po původu názvu této městské části. V minulosti znamenalo slovo sotat udeřit velkou ranou, tedy někoho silně bouchnout anebo, lidově řečeno, dát někomu přes hubu. Tedy už samotný název odrazoval od návštěvy Satalic, protože tady zkrátka hrozilo fyzické nebezpečí.
Kaple je odkazem na porod hraběnky Šporkové
Satalice překvapivě nemají ani kostel a středobodem zdejšího duchovního života byla a do dnešních dnů je kaple svaté Anny. Ta se nachází uprostřed Satalic u dnešní autobusové točny a váže se k ní zajímavá legenda.
Podle ní byla původně zdejší kaple ještě menší, jenže ve 30. letech 18. století projížděla kolem ní v kočáře hraběnka Šporková a co čert nechtěl, přišly na ní právě tady porodní bolesti. Z vděčnosti za klidný a bezproblémový porod pak nechala hraběnka kapličku rozšířit a barokně povznést. Tehdy vyrostla kaple do výšky, získala dva nové zvony a věžička byla pobita plechem. Od té doby však prošla stavba mnoha úpravami. Změn se dočkaly i interiéry kaple. Podrobnosti si můžeme přečíst na webu městské části.
Zelené strážkyně – lípy a dík hraběnky
Co však zůstalo, je skupina lip, které byly kolem rozšiřující se kaple v 18. století vysazeny. Původně jich bylo pět, ale čtyři lípy dnes oplakávají pátou příbuznou, která padla k zemi 1. července 2003 z důvodu silného nárazovitého větru. Dnes tu stojí čtyři lipové sestřenice. Tři jsou totiž lípy velkolisté a jedna je lípa srdčitá. Jsou staré už téměř 300 let a jsou odkazem na těhotenství a porod hraběnky Šporkové. Ty největší z přeživší čtveřice se v obvodu kmene už pomalu blíží šesti metrům.
Psali jsme
Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje…
Na kapličku svaté Anny navazuje vlastní satalická bažantnice. Dávno už neplní svou úlohu, ale díky zachovalé přírodní kvalitě se z ní v současnosti stala přírodní rezervace. Musíme si uvědomit, že Satalice vyrůstaly celou dobu ve stínu Vinoře a tamního zámku. Koneckonců dnešní bažantnice v Satalicích je vlastně pozůstatkem původního anglického zámeckého parku, který navazoval na francouzský park. I z tohoto důvodu také Satalice s Vinoří spojuje celkem přirozeně naučná stezka.
Habsburská smetánka se tu naparovala nad úlovky
Dnešní přírodní rezervace Bažantnice v Satalicích byla původně obehnána kamennou zdí, což je na určitých místech patrné i dnes podle fragmentů této zdi. Historici tvrdí, že původní je dodnes i rozložení cest. Podrobnosti přidává web Pražská příroda. A velký palouk, který se nachází uprostřed bažantnice, sloužil k výřadům zvěře při honech. Tady lovci počítali pobitou zvěř a zdejší palouk zažil i velkou slávu, protože honů v Satalicích se zúčastnil i arcivévoda František Ferdinand d´Este, jehož smrt v Sarajevu se stala spouštěčem I. světové války.
V Satalicích byl ale častým návštěvníkem lovů i arcivévoda Karel, poslední císař habsburské monarchie, se svojí chotí manželkou Zitou. Císař však vlastní monarchii přežil jen o tři a půl roku a v roce 1922 zemřel na portugalské Madeiře na těžký zápal plic. Jeho manželka, poslední císařovna, Zita ho však přežila o 67 let a zemřela v požehnaném věku 96 let v roce 1989.
Satalická bažantnice – místo romantických dostaveníček
Pamětníky těchto událostí už mezi námi nenajdeme, ale rozhodně určitě existuje mnoho těch, kteří si pamatují přírodní parket ve zdejší bažantnici. Bylo to místo, kde mnoho našich dědečků roztáčelo babičkám sukně v rytmu polky. V zimě se chodívalo tančit na Vlachovku, v létě do romantického zákulisí satalické bažantnice. Dnes už musí naše fantazie pracovat na plné obrátky, abychom si dokázali představit jak slávu zdejších honů, tak i zdejší dechovkovou slavnost.
Němými svědky obou událostí však zůstává skupina tří dubů, kterou lze na palouku najít dodnes. Jedná se o duby letní a obvody jejich kmenů dosahují od 350 do 700 centimetrů a svojí výškou až 40 metrů přesahují všechny okolní stromy. Tím sedmimetrovým velikánem je čtyřkmen, který je zároveň druhým největším dubem v metropoli. Svojí velikostí nestačí jen na dub Karel, který se nachází v kolodějské oboře a který pamatuje údajně i Karla IV.
Brouci si libují a pochutnávají na starém dřevě
Satalická bažantnice je však plná starých stromů, a právě proto je vlastně dnes vyhlášena přírodní památkou. Na existenci tohoto přestárlého a často umírajícího dřeva se navazují zdejší kolonie chráněných pralesních druhů brouků, které zde můžeme najít.
Pokud se dostatečně seznámíme s bažantnicí, můžeme se vydat směrem k Vinoři. Povede nás spolehlivě zdejší naučná stezka, ale hlavně také jírovcová alej, která spojuje Satalice s Vinoří. Podrobnosti na webu Naučné stezky. V nejbližší budoucnosti bude muset tato alej zčásti ustoupit zamýšlené výstavbě Pražského okruhu, jehož trasa je právě tady plánována.
Osamělá umírající linda
Městské části na severu metropole, ale i přilehlé obce těsně u Prahy se v této souvislosti bojí výrazného navýšení dopravní zátěže. Možná až symbolicky s nástupem nové etapy vývoje proto můžeme sledovat doznívající život jednoho z památných stromů této pražské části. Na západ od kaštanové aleje totiž stojí v poli osamocený a do daleka signifikantní strom.
V literatuře ho najdeme pod názvem Linda v poli u Satalic, jedná se o vůbec největší topol bílý na území našeho státu.
Topoly bílé jsou rychle rostoucí, ale poměrně křehké stromy a zdejší linda, jak se topolům bílým jinak říká, dosáhla už více než osmimetrového obvodu kmene. Jenže křehkost dřeva způsobuje, že právě topol bílý je obzvlášť náchylný na praskání a odlamování větví. To dokazuje i tento unikátní exemplář, kterému se už mnohokrát pod jeho vlastní vahou zřítila část koruny. Podrobnosti na webu Pražské stromy. Osamělá linda v poli tak prožívá svoji umírající píseň jako by si byla vědoma toho, že za pár let na jejím místě se budou prohánět tisíce vozidel na zamýšleném Pražském okruhu.