Praha neokoukaná: Severní Modřany aneb Nejstarší a nejjižnější pražská vinice a tajemný poklad nalezený na ní

Lidí všude jako much. Turisté nabuzení poznávacím šílenstvím, v jedné ruce průvodce, v druhé mobil. Domácí i ze zahraničí. Směřují od orloje na Pražský hrad. V každé uličce se k mohutné mase přidávají další a další. Nakonec není ve vašich silách udělat krok vedle, protože vás táhlé těsto těl nepustí.

A přitom stačí tak málo. Udělat několik kroků stranou, třikrát čtyřikrát zahnout za roh a dostanete se do míst, která vám o Praze řeknou mnohem víc než cvakání fotoaparátů na Karlově mostě. Atmosféra a krása stověžaté Prahy se totiž ukrývá mimo hlavní turistické trasy. Pojďte s námi.

Vydejme se dnes na jih pražské metropole. Tady najdeme velkou městskou část s názvem Modřany. Jen taktak se nevešla mezi deset největších pražských čtvrtí. Modřany mají celkem 7,69 kilometrů čtverečních. Co se týká počtu obyvatel, žije v Modřanech v současnosti zhruba 33 500 obyvatel. Modřany patří spíše k větším pražským částem, a proto je celkem logické, že si jejich návštěvu rozdělíme nadvakrát.

Co bylo v Modřanech modré?

Do Modřan se dopravíme nejlépe z centra Prahy tramvají. Do stanice Belárie na severním okraji Modřan nás doveze jedna z pěti denních a jedné noční linky. A možná na úvod je potřeba si vysvětlit, podle čeho mají Modřany svůj název.

Není těžké odhadnout, že za základem jejich názvu stála modrá barva, ale už složitější bude určit, cože to tu bylo modrého. Správnou odpověď musíme hledat v blízkosti řeky Vltavy, ale rozhodně se nejedná o barvu zdejší vody.

V době, kdy tu ještě nebylo ani stopy po dnešní překotné bytové výstavbě, jsme tu mohli narazit na zdejší modřiluhy. Tak místní pojmenovávali zálivové louky u Vltavy, na kterých každý rok vyrůstaly a vykvétaly koberce modrých hyacintů. 

Nepřežila ani čokoláda ani rentgeny

Jenže po květinách tady už není ani památka. Modré hyacinty postupně nahradily budovy čokoládoven RUPA, později Orion. Jenže dnes tu nenajdeme ani tu modrou hvězdu Orion. Časem ji spolkl nadnárodní komplex Nestlé, čokoládovny sice přežili ještě katastrofické povodně v roce 2002, ale o dva roky později byly uzavřeny, lidé propuštěni, objekt zbourán a časem tu začaly vyrůstat moderní obytné komplexy. Dnes tu sídlí už jen ředitelství čokoládoven bez jediné vyrobené tabulky čokolády. A když si chcete pochutnat na sladké pochoutce s modrou hvězdou Orion, tak zjistíte, že se vyrábí v lepším případě v Olomouci, a v tom horším kdesi daleko v Maďarsku. Zkrátka globalizace dokáže náš svět někdy postavit hodně na hlavu.

Ve stejné lokalitě, tedy v pobřežním pásu mezi řekou Vltavou a ulicí Modřanskou, po které je vedena tramvajová doprava, byl dříve umístěn ještě jeden věhlasný závod. I tento podnik měl své kořeny ještě v dobách první republiky, kdy tu od roku 1935 sídlil podnik Meta, který vyráběl rentgenové lékařské přístroje, později se přejmenoval na Chiranu Modřany, tu už ale dnes taky nenajdeme. A tak z trojice slavných a velkolepých podniků se dnes v Modřanech zachovala jen Mikrotechna, která ve stejné lokalitě vyrábí dodnes špičkové a přesné letecké přístroje.

Stoupáme vzhůru

Nechme ale žehrání nad pohřbíváním tradičních firem a ze stanice Belárie se vydejme ulicí Na Floře pomalu do kopce na plochý vrch, který se jmenuje Holý a jeho nejvyšší bod se nachází 234 metrů nad mořem, tedy zhruba 50 metrů nad hladinou řeky Vltavy. Zbytek výstupu z ulice Na Floře budou muset obstarat schody a my se za chvíli ocitneme v ulici Barunčina, které dominuje zajímavá Lorenzova vila, která sedí přímo na hraně svahu. Tato prvorepubliková vila byla vytvořena pro podnikatele Františka Lorenze a jejím architektem byl Václav Bílek. O stavbu přísně symetrické vily se postarala stejná firma jako o výstavní vily na Ořechovce, a tak Lorenzova vila nese v mnohém i podobný rukopis.

Nejjižnější pražská vinice a slavný poklad

Jen pár metrů za Lorenzovou vilou se nachází Arcibiskupská vinice, která se nachází na jižních svazích Holého vrchu. Jedná se o nejjižnější pražskou vinici, ale zároveň i o historicky nejstarší doloženou vinici na území dnešní metropole. Vinná réva se zde prokazatelně pěstovala už v roce 1178 za vlády Soběslava II. Dnešní rozloha je o poznání menší než v dávné historii, ale i tak tu můžeme najít téměř 17 tisíc keřů vinné révy. Podrobnosti přidává i web hlavního města. Jde o velice malebné místo, kterému se říká modřanské výhledy. Část ulice Nad Vinicí je proto osazena lavičkami, aby bylo možné si krásného výhledu na vinici, Vltavu, ale i velkou část Modřan pěkně užít.

Rozhodně se ale vyplatí zaměřit svoji pozornost na malý domek pod svahem Holého vrchu. Je to klasický viniční domek, který sloužil k dalšímu zpracovávání vinné úrody. Dnes už je však z budovy obřadní síň a také kulturní a společenské zázemí pražských Modřan. Byl by to v podstatě jen banální a ničím nezajímavý domek ze začátku 19. století, kdyby se v roce 2014 nepustila městská část do náročné rekonstrukce. Při ní byl ale ve zdech domu nalezen modřanský poklad. Jeho hodnota dosáhla víc než tří milionů korun a o jeho nálezné usilovalo několik osob. O předání pokladu Muzeu hlavního města Prahy psal i web Prahy 12. Tak souhrnně dnes nazýváme sbírku 351 zlatých a 417 stříbrných mincí. Už tak cenný nález ještě doplňovala řada stříbrných šperků. Nejstarší mince pocházely z roku 1771, většinou šlo o rakouské a francouzské mince, ale protože se tu našlo i několik mincí prvorepublikových československých vyražených až v roce 1937, dá se předpokládat, že poklad byl ukryt těsně před začátkem anebo v prvních týdnech druhé světové války. I tak ale modřanský poklad skrývá ještě řadu zajímavých otázek, které zbývá vyřešit.

Ulicí Nad Vinicí a následnou ulicí Herrmannovou se vydáme pryč od Vltavy. Zůstaneme ale na kopci a brzy narazíme na velký školní areál, ve kterém se dnes nachází nejen místní základní škola, dům dětí a mládeže a Rakouské gymnázium, ale také Divadlo Na Cikorce.

Milunič a jeho vyhlídková plošina

Nás však zajímá zvláštní počin slavného architekta Vlada Miluniče. Autor věhlasného pražského Tančícího domu nechal nad střechu místního modřanského domu dětí a mládeže vystavět přístupnou vyhlídkovou nástavbu na komín. Vznikla tak neotřelá a zajímavá rozhledna, o které se zmiňuje i materiál České zemědělské univerzity v Praze. Pro její návštěvu ale doporučujeme si předem zjistit otevírací dobu. Protože je rozhledna součástí školní budovy, tak se jen stěží dostanete na vrchol vyhlídkové plošiny v jiné časy, než když je škola otevřená.  

Na úbočí zdejšího Holého vrchu se nachází takzvaná Tylova čtvrť, což je lokalita s vilkami z doby první republiky. Součástí této čtvrti je i ulice Vojtova, kde na rohu s ulicí U Chmelnice najdeme na domě s číslem 770/32 pamětní desku, která připomíná život slavného českého herce Jaroslava Vojty. Právě v tomto domě představitel loupežníka Sarka-Farky z pohádky Hrátky s čertem žil. A na místě si také musíme vzpomenout na řadu příhod, které líčí slavného českého herce jako tradičního kaziče anekdot, které často zkazil, respektive zvojtil. Ulice Vojtova nás pomalu v opačném směru dovede znovu k Vltavě. Dříve než tam ale dojdeme, tak si stačíme ještě o Modřanech říci, že první doložené osídlení této lokality pochází už z doby kamenné.

Spojení s druhým břehem zajišťovaly přívozy

První písemná zmínka je ale sepsána až za doby knížete Soběslava II. a váže se právě k místní arcibiskupské vinici. Tehdy už byly Modřany vesnicí s několika mlýny a viničními usedlostmi. Nejdůležitějším zdrojem příjmů ale bylo vybírání cla za předměty převážené po Vltavě. Modřany byly vlastně poslední celnicí před Vyšehradem. Platilo se tu hlavně za sůl, dřevo a pivo. Zlé časy udeřily na Modřany v roce 1802, kdy přišly nejhorší povodně v celé historii sídla. Nicméně mohutný stavební rozvoj od poloviny 19. století pak položil základ rozvoji zdejšímu průmyslu a vytvořil kořeny tří výrazných modřanských fabrik, které jsme zmiňovaly na začátku naší procházky. Kromě těchto tří závodů zde v druhé polovině 19. století vznikl i významný český cukrovar a na pohon Vltavy spoléhala řada parních pil.

V té době vzniklo čilé spojení s nedalekou Prahou. Do metropole vedla silnice, železnice i lodní spojení. Aby se místní mohli přepravovat i na levý vltavský břeh, vznikla tu velká řada přívozů. Pevné spojení s levým břehem pak vzniká až v roce 1895 na Zbraslavi. Bližší podrobnosti přidává web městské části Praha 12. To už jsme ale stačili sejít až ke zdejší modřanské základní škole. V její těsné blízkosti se nachází pamětní kámen, který upomíná na vysazené stromořadí lip z roku 1940. Tím si místní připomněli devět studentů, které nacisti zavraždili po 17. listopadu 1939.

A tady je asi dobré Modřany pro dnešek opustit. Zdaleka jsme ale nezmapovali všechny jejich zajímavosti. Příště se vydáme ke zdejšímu kostelu a do Modřanské rokle.