Pražské jednohubky: Na Starém Městě se psala historie telefonování
foto: Shutterstock, na základě licence Flowee s.r.o./Starý telefonní rozvaděč, ilustrační foto
Způsob, jakým spolu lidé na dálku komunikují, se za více než sto let změnil k nepoznání. Telefonování prošlo od spojování hovorů přes telefonistky až po zařízení, která dnes nosíme neustále s sebou.
Pražané mohli poprvé použít telefon v srpnu roku 1882, kdy vznikla telefonní ústředna na Malém rynku, dnešním Malém náměstí na Starém Městě v domě U Richtrů. Bylo to jen rok poté, co byly v Čechách zavedeny telefonní linky.
Koncesi k provozu v Praze a okolí získal Jan Palacký, syn Františka Palackého, a jeho společníci se společností Pražské podnikatelství. Po dvou letech byla koncese převedena na londýnskou společnost. Za další čtyři roky pak volání zprostředkovávala Telephone Company of Austria. V roce 1892 došlo k zestátnění telefonních služeb. O rok později převzala telefonní ústředny v Praze, Brně a Plzni Státní správa telegrafní.
Po zprovoznění měla pražská síť jen 11 účastníků, jejich počet ale rychle narůstal, a to i přesto, že telefonování rozhodně nebylo levnou záležitostí. V roce 1893 už měla 1 051 stanic. V roce 1908 byla rozšířena telefonní ústředna v Jindřišské ulici v Praze na šest tisíc přípojek. Na konci první světové války už pražský telefonní seznam čítal 8 214 položek.
První telefonní přístroj si nechal patentovat Američan Alexander Bell v roce 1876, když o pár hodin předběhl konkurenta Elishu Graye. Během dvacátého století došlo k výraznému vývoji v oblasti telefonování, přístroje postupně vlastnily téměř všechny domácnosti a telefonistky nahradila technika.
Další přelomová revoluce v telefonování nastala v roce 1991, kdy Eurotel spustil analogovou síť, která umožnila používat mobilní telefony.
<
Tagy
Speciály