foto: Pixabay.com licence/Ilustrační foto
ANKETA: Tři dny bez elektřiny, plynu, vody a dopravy, stát připravil příručku, jak postupovat v krizových situacích. V Říčanech jsme se lidí ptali, jestli by přežili bez pomoci. Starší jsou připravenější, mladší často nemají hotovost, zásoby, plán ani zavazadlo. A nikdo neví, kam by měl jít v případě evakuace.
V případě krize by měl každý občan zvládnout tři dny bez elektřiny, vody, plynu, internetu, dopravy i otevřených obchodů. Nová příručka „72 hodin“ má lidem pomoci, aby se lépe připravili na krizové situace. Vydali jsme se do nákupní zóny v Říčanech a ptali se lidí, zda jsou na mimořádné události připraveni. Výsledek? Základní vybavení má většina starších, mladší spoléhají, že si vše obstarají, když to bude potřeba. A nikdo, bez ohledu na věk, neví, kam by se měl vydat v případě evakuace.
Jana, pětašedesátiletá pracovnice v kultuře z Nuslí, má doma hotovost, léky, zásoby, rádio na baterky, svíčky i zápalky. Do práce nebo zpátky domů by došla pěšky, stejně jako její partner. Ale když přijde řeč na evakuační zavazadlo, přizná, že jen rámcově tuší, co by si měla sbalit. Stejně tak neví, kam by měla odejít, kdyby musela byt opustit. Pavel, čtyřiašedesátiletý technický pracovník, má svíčky, zápalky, turistický plynový vařič a zásoby. „Přežil bych,“ říká s úsměvem, ale i on počítá s tím, že rodina se vždy dovolá, protože, cituje reklamní slogan, „vše důležité máme v mobilu”.
Mladší generace je na tom o poznání hůř. Veronika, osmatřicetiletá manažerka se dvěma dětmi, má všechny důležité doklady v digitální podobě a doma svíčky a zápalky. Hotovost ani zásoby neřeší a přiznává, že o zavazadle pro případ evakuace nikdy nepřemýšlela, ani neví, co v něm má být. Alena, pětačtyřicetiletá účetní a matka dvou puberťáků, má digitalizované doklady, hotovost a svíčky se zápalkami, ale žádný plán, dostatečné zásoby ani zavazadlo. Denisa, třicetiletá maminka na mateřské, spoléhá na to, že si čísla na nejbližší pamatuje. Zásoby jídla ani vody připravené nemá a o evakuačním zavazadle nikdy nepřemýšlela. Má jen svíčky a zápalky.
Výjimkou mezi mladšími je Vladan, manažer a otec tří dětí. Má napsaná telefonní čísla v notesu, digitalizované dokumenty na flashce, doma nedotknutelnou hotovost, zásoby potravin, svíčky i zápalky. Musel by doplnit vodu, což hned udělá. Nemá vyřešené vaření, ale říká „asi bychom si něco ugrilovali“. Jeho výhodou je elektrické auto, které by při nabité baterii umožnilo nejen svítit, ale i udržet mrazák nebo si uvařit.
Třiačtyřicetiletá Helena by odjela na chalupu. Tam by si prý mohli zatopit a uvařit, mají studnu s vodou, zásoby jídla, svíčky i plynový vařič na bombu a sporák na dřevo. Dokonce petrolejové lampy, kterými by mohli svítit. V garáži má auto i kanystr benzínu. Stejně jako ostatní ani ona neví, kde a jak by se rodina sešla a jak se zachovat při evakuaci.
Bez ohledu na věk všichni spoléhají na telefonní čísla v mobilu, s výjimkou Vladana, který má kontakty i fyzicky napsané. Všichni také přiznali, že doma nikdy nemluvili o tom, jak by se spojili bez telefonu, kam by šli a co by si s sebou vzali. Nebo jak by se dostali domů, kdyby nejezdila doprava a nemohli si zavolat.
Základem je...
Podle dokumentu 72 hodin by měl mít každý doma zásoby vody a potravin na tři dny, základní léky, světelný zdroj a náhradní baterie, rádio na baterky, finanční hotovost, důležité doklady v digitální i fyzické podobě, seznam telefonních kontaktů a připravené evakuační zavazadlo. To by mělo obsahovat nejen oblečení a hygienu, ale i spacák, karimatku, jídlo a vodu na 24 hodin, léky, hotovost, svítilnu, náhradní baterie, nabíječku, a také něco, co pomůže zvládnout čas – například knihu nebo stolní hru pro děti. Důležité je odejít během několika minut a být připraven na minimálně jeden den mimo domov. Zavazadla musí být podepsaná, děti by měly v kapse jméno, příjmení, kontakt na rodiče.
Příručka vznikla za účasti více než šedesáti odborníků – od Hasičského záchranného sboru ČR přes ministerstva, samosprávy a výzkumníky až po neziskové organizace. Inspirací byl finský model, který klade důraz na sdílenou odpovědnost státu a občanů. Autoři doporučují mít dostatečné zásoby a vybavení, ale i dopředu probrat s rodinou krizové scénáře. To zahrnuje domluvu na místě setkání, pokud selže doprava, i způsob, jak si předat zprávu.
Výpadek proudu 4. července, který na několik hodin ochromil velkou část republiky, ukázal, že krizová situace může nastat kdykoliv. Stačilo pár hodin a lidé začali řešit, kde si dobít telefon, jak si uvařit kávu nebo alespoň rozsvítit. Pro mnohé to byla jen drobná nepříjemnost, pro jiné znepokojivé zjištění, že doma nemají ani baterku, ani vodu. Mimochodem, dle příručky se doporučuje mít doma 3 litry vody na osobu a den.