foto: Vít Hassan pro PrahaIN.cz/Zamilovaná dvojice, ilustrační foto
ROZHOVOR: PrahaIN.cz v červnu hovořila s pražským podnikatelem Pavlem S. V první části interview jsme se věnovali pracovním pohovorům s končícími vysokoškoláky. O těch tento personalista říká, že jsou problematičtí.
V řadě případů si představují vysoké nástupní platy kolem sta tisíc korun, ale současně se diví, že by za to měli pracovat. „Problém to je. Mladí lidé byli doposud zvyklí žít s rodiči. Rodiče jim platí střechu nad hlavou, zajišťují jídlo, kupují dovolené, zájezdy, aby oddálili, kdy začnou pracovat. Dávají jim peníze. Hodně zástupců generace Z nechápe, že se dříve či později musí postavit na vlastní nohy,“ vysvětlil tento podnikatel pro PrahaIN.cz.
Kromě takzvaného headhuntingu se však věnuje také rychlému randění. Z Ameriky k nám přišlo pod pojmem speed dating. „Pozoruji výrazné trendy. Stejné, jako v pracovním prostředí. To jsem vám říkal, že korporátní klienti začínají sázet na jistotu a už není problém zaměstnávat starší lidi. Ačkoli termín starší není úplně na místě. Hovořím o lidech přes padesát let, kterých se hodně firem před lety začalo zbavovat, aby oživily kolektiv. Dělaly špatně. Mladí nemají takový vztah k zaměstnavatelům, když je vyhodí, je jim to jedno,“ poznamenal Pavel S.
„Naše rychlé rande je typické a vypadá stejně jako jiné. I zde pozoruji trend. Podstatně mladší ženy začaly poslední dva roky inklinovat k mužům kolem ročníku 1960. Asi nejúspěšnější, to mohu mluvit konkrétně, je rok narození 1958,“ uvedl.
Jako hlavní důvody označil především laskavost a umění naslouchat. „Možná se to bude zdát povrchní, ale naslouchat je skutečným uměním. Když se muž seznamuje se ženou a nepustí ji ke slovu, žádné pokračování obvykle nenastane. Totéž platí i opačně. Muži, o kterých hovořím, byli vychováni k úctě k lidem. Ne přímo k opačnému pohlaví, ale k úctě ke svým učitelům, později ke kolegům a vedoucím pracovníkům, ke svým partnerům i dětem. Tito lidé nemají pět hodin denně mobil v ruce. Když žena vstává, vstávají taky. Podají kabát, podrží dveře, hlasitě se rozloučí. Jsou to možná detaily, ale ne všichni nad nimi mávnou rukou. Jak se doba zrychluje, všechny zvyklosti a slušné chování mizí. Vidíte to všude kolem sebe,“ líčí Pavel S.
Práci „dohazovače“ drahých poloviček přitom začal praktikovat už na konci devadesátých let. „Tehdy ve Vršovicích u Edenu v jednom větším bytě. Šířili jsme to přes Annonci a trvalo to krátce. Hodně mužů to sice bralo jako seznámení, ovšem pouze na jeden večer, jestli si rozumíme,“ směje se tento všestranně zaměřený byznysmen.
Tou dobou prý sháněly muže především akademicky vzdělané ženy. „Nejednou tu byly zástupkyně mikrobiologického nebo sociologického ústavu Akademie věd, velice vznešené a vzdělané dámy, proti kterým seděli skuteční chasníci. Dneska už se tomu směju, ale tehdy mi do smíchu nebylo,“ dodává Pavel.
Přesto na práci s lidmi nedá dopustit. Udržuje se díky tomu v kurzu, jak sám říká. „Mladá generace sice nechce moc pracovat, ale alespoň mě učí chápat novinky, AI, technologie. Když pak zase mluvím s lidmi, kteří jsou dlouho sami, stávám se vlastně součástí jejich rodiny, a jsem za to rád,“ uzavírá své vyprávění pro naši redakci.