Rusové zaplnili Kypr. Servírky přivádí k zoufalství

REPORTÁŽ: Kypr je ostrovní stát ve Středozemním moři. Je rozdělený na dvě části, na Kyperskou republiku a na Severokyperskou tureckou republiku. Po Sicílii a Sardinii jde o třetí největší ostrov ve Středozemním moři. Hlavní město je Nikósie. Tolik k místu, kde jsme v září strávili několik dnů.

Jako cíl jsme zvolili Larnaku, přístavní město na jihovýchodním pobřeží. Cesta letadlem trvá tři hodiny a s nízkonákladovým Wizzair se dají letenky sehnat za necelé čtyři tisíce. Relativně levné ubytování z Kypru činí ideální výlet, kde se ohřát, když už v Praze teploty pomalu, ale jistě klesají.

Během krátké doby jsme hovořili s několika místními, mezi nimi byli i Češi a Slováci, kteří se na ostrov trvale odstěhovali. „To jsem ráda, že slyším češtinu, poslední dobou mi přijde, že slýchám jen ruštinu,“ svěřila se žena, která nás oslovila v supermarketu. Na Kypru žije 45 let, má čtyři děti a deset vnoučat. „Nemám proti nim nic, ale vadí mi jejich chování. Chovají se, jako by jim tu všechno patřilo a byli tu doma,“ sdělila nám.

Mimo jiné uvedla, že Rusové na všechny hovoří mateřštinou a diví se, že jim téměř nikdo nerozumí. A také, že velké problémy vytváří v restauracích a barech.

Alkohol si rádi dají ve velkém. Autor: PrahaIN.cz

Každý den nějaký problém

Toho jsme si všimli několikrát sami.

V restauraci si ke stolu sedla starší žena s malým dítětem, objednat si zkoušela rusky. Když nepochodila, na telefonu si otevřela překladač a objednala si skrz aplikaci.

Když nedostala své jídlo během pěti minut, zavolala si servírku znovu. „Nemohli byste to trochu uspíšit. Nevidíte, že dítě má hlad?“ napsala na telefon. Obsluha jen pokrčila rameny.

Za dalších pět minut se situace opakovala. „Proč oni dostali jídlo dřív než já? Přišli po mně,“ psala. Vysvětlit, že je rozdíl mezi kávou a lívanci s přelivem z lesního ovoce, bylo marné.

Když Ruska nakonec dostala objednávku, ani nepoděkovala, lívance nakrájela pro dítě, které s křikem odmítlo cokoliv sníst. Pohledy hostů na ječícího caparta uprostřed restaurace zcela ignorovala.

„Každý den je s nimi nějaký problém,“ krčila rameny servírka poté, co zaregistrovala náš úsměv.

Vrací se ve velkém počtu

Okolo druhé odpoledne jsme šli na pláž, kde jsme byli svědky situace, kdy pár mužů odmítal zaplatit lehátka a slunečník na celý den, „protože u něj rozhodně celý den nestráví“. Lámanou angličtinou s ruštinou dohromady chtěli zaplatit jen půl denní částky, která činila 7,5 eura za dvě lehátka a slunečník. Slevu nedostali a s peprnými výrazy si lehli na písek.

Velké množství Rusů bylo také v restauracích a barech na pobřežní promenádě. Zde jsme potkali servírku, Slovenku. Na Kypr odjela po škole na dovolenou. Protáhla se na deset let.

„Mnoho Rusů tu žije, dřív to byla nejpočetnější skupina. Rok, co začala válka na Ukrajině, tu skoro žádní nebyli. I Kypr se připojil k sankcím a ruské letouny nemohly na místních letištích přistávat. To sice nemohou stále, ale většina jezdí přes Turecko. Letos jich je tu nejvíc,“ líčí.

Když se ptáme na chování, odvětí stručně. „Většina z nás není nadšená, že se vrací, dělají obsluze jenom problémy.“

Že na Kypr Rusové míří přes Turecko, nám potvrdili i další lidé. Na letištích v turecké části přistávají desítky letů z Turecka každý den.