„Sem už nikdy,“ vzkazuje Čech po zaplacení parkovného v Benátkách

LETNÍ DOVOLENÁ: Vidět Řím a zemřít, konstatuje staré italské úsloví. Jeho variant je bezpočet a místo hlavního města se pravidelně umísťují například Benátky. Právě sem na jedno odpoledne zajela také česká rodina z Prahy.

Na svůj výlet dlouho nezapomene. Jednoznačně nejdražší položkou se totiž stalo jednorázové parkování, stálo 35 eur, tedy 875 korun. Na internetu přitom podobně závratnou sumu nenašli a neupozornil je ani „domácí“ u Lago di Garda, kde byli Pražané ubytováni.

Naše redakce měla možnost hovořit s otcem rodiny, s panem Karlem Hatašem. Jak nám vysvětlil, měli na výběr pouze ze dvou variant. Itálii natolik dobře neznali, proto tu první, jízdu vlakem, vyloučili téměř okamžitě. „Co nám říkali ostatní Češi, jízda by trvala déle než tři hodiny, navíc bychom museli přestupovat. Do Itálie jsme jeli z Prahy přes Rakousko, asi jako všichni, takže těch pár stovek kilometrů mi už nevadilo absolvovat,“ doplnil pan Karel.

Vzdálenost mezi Lago di Garda a Benátkami je přibližně 120 kilometrů. Jízda osobním automobilem tak zabere maximálně dvě hodiny. „Proto jsme se rozhodli využít vlastní vůz. Kvůli parkování jsem si to dlouho vyčítal,“ upozornil dále tento čtenář.

Bilancování nákladů však nezahrnovalo pouze drahé, podle jeho slov předražené parkovné. Položek k zaplacení bylo podstatně víc. „Parkování v Benátkách stálo 35 euro na den, platí se stejně, i když tam chcete strávit třeba jenom dvě hodiny. Za vstup do Benátek platíte dalších 40 euro pro čtyři lidi. Je možné ušetřit, pokud rezervujete minimálně čtyři a více dní předem, v takovém případě je to za stejný počet lidí polovina, dvacet euro,“ vylíčil pan Karel.

Další peníze si vyžádalo nutné občerstvení. Kolem 20. července totiž v Itálii panovala vydatná horka kolem 35 stupňů Celsia. „Chtěli jsme si dát něco malého na jídlo, kousek pizzy stál 4,50 eura, což se nám zdálo dost, ale nakonec jsme měli takový hlad, že jsme si dali párek v rohlíku za 5 euro a malou vodu za 1,6 eura. Koupili jsme též upomínkové magnetky. Někde je měli za 2 nebo 3 eura, jinde jsme jich sehnali šest za 5 euro,“ sčítá rodilý Pražan.

Cílem v Benátkách pro jeho rodinu nebylo jídlo a pití, ale Bazilika svatého Marka. „Bohužel jsme tam nakonec vůbec nešli. Jelikož si člověk musel zaregistrovat přesný čas, kdy baziliku navštíví. V našem případě to bylo až za tři hodiny, čekat jsme nechtěli. Cena za vstup byla 10 euro na osobu. Chtěl jsem tedy jít s dcerami na gondolu, ale vzhledem k tomu, že bylo strašně vedro, jsme ji také museli vynechat. Cena byla 90 euro za půl hodiny a každých dalších patnáct minut se účtovalo 50 euro navíc. Osobně jsem rád, že jsem Benátky viděl, ale už se tam v životě neukážu. Pro mě jde jednoznačně o největší turistickou past, s níž jsme se na naší italské dovolené setkali,“ doplnil závěrem.

Vysoké ceny prakticky všeho jsou terčem kritiky dlouhodobě. Benátky namítají, že jen díky tomu jsou naopak alespoň částečně schopni regulovat počet turistů, kteří se na věhlasné místo chystají. Kromě zmíněné baziliky jsou nejčastějším bodem zájmu turistů tamní paláce, mosty a galerie.