foto: Adéla Houbová, PrahaIN.cz/La Rinconada, nejvýše položené město na světě
REPORTÁŽ: La Rinconada. Tak se jmenuje zlatokopecké sídlo v jihovýchodní části Peru, které je díky své poloze více než 5 tisíc metrů nad mořem považováno za nejvýše položené trvale obydlené město na světě. Turisté sem ale téměř nejezdí, odrazuje je nehostinné podnebí, nadmořská výška, zápach odpadků, ale i všudypřítomný nepořádek.
Jihoamerické Peru je oblíbeným cílem řady cestovatelů. Láká především na jeden ze sedmi divů světa, ztracené incké město Machu Picchu. Kromě toho nabízí i celou řadu dalších historických památek a přírodních scenérií v čele s historickým městem Cuzco, jezerem Titicaca nebo planinou Nazca s tajemnými obrazci. Redakce však při své cestě zemí zavítala i do turisty nepolíbených oblastí. Jedním z nejsilnějších zážitků byla bezesporu návštěva města La Rinconada na jihovýchodě Peru.
V nejvýše položeném městě na světě, asi 5.100 metrů nad mořem, žije prý trvale necelých 30 tisíc obyvatel. Většinu z nich tvoří horníci, kteří svůj život zasvětili hledání zlata. To se v La Rinconadě těží v legálních, ale často také v ilegálních dolech, které fungují díky černému trhu. Kromě zlata a nadmořské výšky se město do povědomí veřejnosti zapsalo extrémními životními podmínkami, znečištěním, zápachem či absencí většiny zákonů. Není tedy divu, že tu na turisty koukají jako na zjev. Stejně jako jsme my fotili zdejší neuvěřitelné prostředí, oni si nadšeně fotili nás.
Hlavní zábavou je pivo a koka
Na místo jsme dorazili v pátek, krátce před polednem. Tedy v době, kdy většina obyvatel město opouští. Pracovní doba v dolech, kde se mimochodem zlato těží výhradně ručně, totiž trvá od pondělí do pátku, a na víkendy proto řada horníků odjíždí za svými rodinami do pohostinnějších lokalit. V samotném městě se kromě dolů nachází několik zanedbaných fotbalových hřišť, kostel, tržnice a množství hospod, kde horníci tráví svůj volný čas vůbec nejčastěji. Popíjením piva a žvýkáním koky, jak jsme se přesvědčili na vlastní oči.
Zajímavý je už příjezd do města. Silnici totiž lemuje skládka v pravém slova smyslu. Nekonečné pláně plné plastových lahví, pytlů, obalů, zbytků oblečení i obuvi, ale i nábytku nebo jídla. To vše doprovází neuvěřitelný zápach, který se však s příjezdem do samotné La Rinconady ještě stupňuje. Aroma skládky postupně doplňuje zápach síry a kouře. Všudypřítomná je také rtuť, kterou horníci používají při těžbě zlata.
Žádná kanalizace, ale světoznámé značky
Ve městě není kanalizace a mezi plechovými domy se opět kupí neuvěřitelné množství odpadu. V troskách lze najít téměř cokoli – zapomenutou botu, zbytky od oběda, židli bez nohy nebo ohořelé cáry oblečení. Celé město jako by stálo na skládce, což s sebou samozřejmě přináší i množství krys. Atmosféru dokreslují umazaní obyvatelé v hornických stejnokrojích, toulaví psi i zdejší prodejci, kteří přímo na ulicích nabízejí oblečení světoznámých značek od Nike přes The North Face až po Pumu. O originalitě produktů však silně pochybujeme.
Pohyb ve spletitých uličkách města posazeného pod ledovcem Ananea nám znepříjemňovala také nízká teplota (asi 5 stupňů Celsia) a vysoká nadmořská výška, která nám doslova brala dech, což nebylo v kombinaci se zmíněním všudypřítomným zápachem nic příjemného. Po vystoupání jen několika schodů jsme se cítili jako po velkém sportovním výkonu a pro místní jsme tak byli vítaným rozptýlením. Mnoho horníků si nás fotografovalo a dostali jsme dokonce i pozvání na pivo.
Odbočit z cesty ani jíst jsme se neodvážili
Vzhledem k pověsti města, kde prý v podstatě neplatí žádné zákony, jsme se neodvažovali nikam chodit sami. Průvodcem nám byl muž, který v La Rinconadě bydlí už 15 let a zdejší uličky zná proto perfektně. I na základě jeho varování jsme se ani nepokoušeli odbočit z cesty a s místními jsme se do řeči také nedávali. Náš průvodce nás však neomylně zavedl až na nejvyšší bod města, úpatí ledovce Ananea ve výšce 5.130 metrů nad mořem. Odtud se nám naskytl krásný pohled na celé město (i okolní skládku).
Celá procházka po městě nám zabrala asi 2 a půl hodiny a bylo to více než dost. Jíst ani pít jsme se na místě neodvážili. Z nejvýše položeného města na světě jsme si odvezli především nezapomenutelný zážitek, ale i lítost nad zdejšími obyvateli.