foto: PrahaIN.cz/Národní park Yala v červenci 2025
LETNÍ DOVOLENÁ: Národní park Yala můžete navštívit v rámci zájezdu na Srí Lanku jak samostatně, tak s organizovanou skupinou. Server PrahaIN.cz měl možnost hovořit s panem Lukášem, který se do uvedené oblasti vydal pouze s rodinou.
Ubytováni byli, jak poznamenal, v luxusnějším stanu. Zážitek ze setkání s přírodou a rozmanitými druhy zvířat byl podle jeho slov impozantní. Nejvíce si však bude pamatovat na konfrontaci s šakaly.
V dané oblasti žije srílanský poddruh šakala obecného a jeho štěkot (či vytí) si prý bude vybavovat do konce života. „To štěkání bylo tak intenzivní a jiné, že jsem se opakovaně vypravil před naši chatrč, kde jsem je pozoroval. Štěkot připomínal pronikavý zvuk sirény, ale protože jsem si už předtím zjistil jejich váhu (kolem jedenácti kilogramů, pozn. red.), až tolik jsem se nebál,“ vylíčil před několika dny, kdy se s rodinou zdárně vrátil do hlavního města České republiky.
„Šel jsem o něco blíž. V parku se nesmí kouřit, nesmíte používat focení s bleskem, takže nemáte zrovna moc věcí po ruce, kterými by šla zvířata zahnat. Každopádně do mě vjela nějaká síla, až se náhle smečka rozutekla. Srdce mi začalo bušit ihned po návratu do našeho stanu. Tam jsem si teprve uvědomil, co jsem udělal,“ svěřil se naší redakci.
„Adrenalin byl tak vysoký, že jsem dva dny nemohl spát,“ doplnil.
V obecné rovině nám taktéž popsal, že Národní park Yala je nezapomenutelný. Z fotografií, jež máme k dispozici, na nás koukali nejen sloni a slůňata, ale také opice nebo poměrně velcí krokodýli. Ačkoli v oblasti žije až čtyřicet leopardů, rodina nenarazila na jediného. Tuto šelmu ovšem cíleně nevyhledávala. Chtěla vidět krajinu a poznat jiný kus světa.
„To máte vlastně několik zoologických zahrad dohromady. Najdete zde nejen krokodýly, ale hrozně moc druhů ptáků, opice, jeleny, divoké kachny. Když jsem poprvé viděl tváří v tvář buvola, zůstal jsem jako opařený, jak statné zvíře to je,“ přiblížil několikadenní pobyt na Srí Lance.
Teploty byly během celého týdne přijatelné a ceny nízké. Náš čtenář měl ještě jednu poznámku. Netýká se divoké přírody a místního safari, týkala se oblíbeného filmu Marečku, podejte mi pero! z roku 1976.
„Jak jsem první večer sám stál proti té smečce, hlavou mi běželo hodně věcí, na které jsem už zapomněl. Sám pro sebe jsem se snažil uklidnit diktátem profesora Hrbolka (Sveřep* šakal* zav*le v*l* na b*l* měsíc.). Udělal jsem při něm jedinou chybu. Na to, že jsem desítky let ze základní školy, je to pro mě obrovský úsměv. Srí Lanku doporučuji všem, nikdo se tam nemusí ničeho obávat,“ uzavřel.