V Libni jsou agresivní zabijáci malých čápů, varuje ornitolog

Na Libeňském ostrově v Praze se začátkem léta objevilo početné hejno husic nilských. Jejich přítomnost mezi místními lidmi provází vlna zájmu a jejich krmení se stalo oblíbenou atrakcí. Odborník ovšem nadšen není. „Jde o invazivní druh nebezpečného a agresivního vodního ptáka. Vyhánějí z hnízd české čápy i naše další ptáky,“ řekl serveru PrahaIN.cz přední český zoolog a ornitolog Michal Podhrázský, který pracuje v zoologické zahradě ve Dvoře Králové.

Přítomnost husice nilské ornitolog považuje za krajně nebezpečné pro původní druhy ptáků. Nerozpakoval se prohlásit, že její rostoucí populace by se měla likvidovat. „Je to stejná aféra jako s nutriemi. Jde o invazivní druh poměrně nebezpečného a agresivního vodního ptáka. V době hnízdění vytlačují původní ptáky, kteří u nás žijí. Husice je dokonce schopna napadnout a utopit mláďata i dospělé ptáky jiného druhu a měla by se likvidovat. V devatenáctém století unikla z chovu v Holandsku a od té doby se šíří ze západu na východ. Její počty se poměrně dramaticky zvyšují a jde o velmi rychlý proces. Vzhledem k tomu, že tento pták je schopen dvakrát do roku zahnízdit a vyvést až dvanáct mláďat, tak produkce těchto ptáků je veliká. Ač je to pták, který se původně vyskytuje v Africe, tak naši zimu zvládá. Máme zdokumentováno, že hnízdí i v období mrazů a mláďata pak vodí po ledě na řekách a rybnících. Vyhánějí z hnízd čápy i naše další zdejší ptáky. Klidně se usadí i ve hnízdech dravců. Díky svojí agresi jsou velmi úspěšní a jejich počty neustále rostou,“ řekl nám Michal Podhrázský.

Africké husice obklíčily Prahu

Současně uvedl, že přítomnost afrických ptáků na tocích hlavního města není překvapením. Hnízdí totiž na všech vodních plochách okolo Prahy. „Na území hlavního města je už několik párů. Lidé si jich dříve nevšimli, a proto jsou třeba na Libeňském ostrově překvapení jejich přítomností. Na Vltavě jsou ale už několik let běžně k vidění. Převážně ale hnízdí na rybnících. Například ve východních Čechách jsou k vidění hejna, která mají třeba i tři sta kusů. Husice nilská už byla zařazena mezi lovnou zvěř a myslivci je smějí lovit, stejně jako mývala, nutrii nebo norka severoamerického. Jako každý jiný vodní pták se husice dá normálně konzumovat,“ řekl ornitolog naší redakci.

Mláďata hubila zima a deště

Zároveň připomněl, že letošní chladné jaro se neblaze podepsalo na letošní populaci českého ptactva. Nevlídné počasí a přívalové deště „nezvládala“ mláďata některých ptačích druhů, například čápů. „Jejich rodinky proto letos nejsou tak početné jako v jiných letech, neboť řada mláďat uhynula. Čápům ale trvale komplikujeme život především my, zemědělskou a chemickou produkcí. Výsledkem je, že tito ptáci často svoje mláďata nemají čím krmit. Určitě jste zaregistrovali na internetu jak čápice zabila svoje mládě a pak jím nakrmila jeho sourozence. Část veřejnosti i některá média, která to sledovala na webkamerách, se bouřila, cože je to za matku. Skutečnost je ale taková, že pokud čápice nemá čím nakrmit svoje mláďata a hrozí, že zemřou hlady, tak jednoho se zbaví a má situaci vyřešenou,“ vysvětlil ornitolog.

Dodal, že zatím počet čápů v Česku před několika lety citelně klesl. Teď se prý tento trend mírně zastavil. „Čápi u nás ještě pořád jsou. Je ale všeobecně známé, že deset až patnáct let zpátky byl zaznamenán jejich velmi citelný pokles na našem území. To je ovlivněno celým řetězem mnoha faktorů. Jedním z nich jsou také zvyky v některých zemích. Čápi lidé střílí například v Libanonu a loví a konzumují se napříč celou Afrikou. Dalším velkým problémem jsou pro čápy sloupy elektrického vedení, na kterých každý rok velké množství malých čápů zahyne,“ řekl ornitolog naší redakci.

Kromě všech zmíněných nebezpečí čápi, kteří patří k tradičním ozdobám české krajiny, už celé roky trpí nedostatkem vhodné potravy. Jejich počet se i proto v minulých letech citelně zmenšil. „V naší krajině už žije velmi malý počet druhů hmyzu. Když se pro srovnání podíváme na step někde ve střední Asii, tak vidíme, že tam žije přehršel hmyzu. Různých koníků, kobylek, to je hmyz, kteří by u nás měli tito ptáci žrát. V Česku je ale situace taková, že v řepkovém poli nežije nic. V pšeničném poli se pak vyskytuje pár ubohých střevlíků, to je téměř všechno, protože hmyz je vyhuben chemií, která se v zemědělství používá. Tím byly v naší přírodě narušeny všechny potravní řetězce. Právě z tohoto důvodu mizí ptáci z naší polní krajiny. Už nyní je u nás velmi nízký počet chocholoušů, méně skřivanů a podobně,“ vysvětluje Podhrázský.

Podle jeho slov jsme svědky absurdní situace. Na straně jedné mizí z české krajiny původní druhy ptactva. Na straně druhé se v Česku úspěšně šíří invazní druh husice nilské. „Je to tím, že husice žere úplně jiné věci. Jde o všežravce, který se pase na trávě, na březích a podobně. Například husa velká přímo profituje ze současného zemědělství. Žere na loukách a na polích. Tím jak jsou lány obilí velké, má komplexní přehled a je v relativním bezpeční. Dřív je predátoři, například lišky, lovili na malých políčkách a regulovali jejich počty. To je dnes minulostí,“ ukončil ornitolog.