foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Vstupní brány sice už mnohokrát prošly úpravami, gotický původ ale nezapřou
Brdy byly dlouho uzavřenou lokalitou a noha smrtelníka tam nemohla vkročit. Důvodem byla skutečnost, že oblast už od roku 1926 sloužila jako vojenský prostor. Ten ale zanikl k 1. lednu 2016 a celá velká oblast na pomezí Plzeňského a Středočeského kraje se začala postupně otevírat turistům.
Některá místa jsou ale i přesto stále uzavřena. Důvodů je hned několik. Některé lokality si nechává k dispozici armáda, která tu má stále svá cvičiště. Dalším důvodem uzavírky části Brd je pokračující odstraňování nevybuchlé munice.
I značení a popisování tohoto pohoří probíhá jen postupně, nicméně značených tras v Brdech stále přibývá. Brdy jsou úžasným místem i pro cyklisty. Po armádě tu zůstala řada zpevněných cest a silnic, ty teď využívají hlavně cyklisté.
Do klášterního kostela v Zaječově vstupovalo oknem teplé přívětivé a laskavé světlo. Foto: Petr Kouba
Brdy jsou poměrně velké území, a to zhruba jako Krkonoše. Uvnitř ale žádná doprava neexistuje, a tak je nutné zvlášť jednodenní cesty připravit obzvlášť pečlivě, aby se člověk stačil z Brd včas vrátit.
Jeden z možných výletů je proto možné odstartovat v Zaječově, který má relativně dobré spojení s většími dopravními uzly. A navíc energii, kterou vydáme při cestě brdskou krajinou, pak snadno nabereme zpět v místní úžasné restauraci nazvané Lidový dům. Tu návštěvu si ale necháme až na závěr cesty.
Právě v Zaječově je možné si prohlédnout nejstarší augustiniánský klášter na českém území. Byl založen už v roce 1263 Oldřichem Zajícem z Valdeka a samotný klášter je důkazem nezlomnosti augustiniánského řádu.
Klášter také nese název Svatá Dobrotivá, což odkazuje na dobu Karla IV., kdy právě tento klášter získal část ostatků svaté Benigny, která byla známá svoji dobrosrdečností a laskavostí. Jenže husité klášter vyplenili, dobře se tu nevedlo ani za třicetileté války a všechno završily josefovské reformy, které klášter odřízly od habsburských peněz ze státní pokladny.
Autorem památníku 52. pomocného technického praporu v Zaječově je Jiří Rathouský. Foto: Petr Kouba
Místní augustiniáni to však nevzdali a po čtyřech letech se vrátili do kláštera zpět s odhodláním, že se obejdou i bez finanční podpory monarchie. Vyšlo to. Řeholníci tu byli až do roku 1950, kdy je Státní bezpečnost rozprášila násilně.
V dobách socialismu klášter i s kostelem Zvěstování Panny Marie chátraly. Budovy využívalo jednotné zemědělské družstvo, místní vojenská posádka nebo technické dílny. Po sametové revoluci se augustiniáni vrátili a dnes je to jeden ze čtyř funkčních augustiniánských klášterů v zemi. A s pýchou o něm píše i web obce Zaječov.
Pak už nás ale bude zajímat jenom modrá turistická stezka, která nás vyvede ze Zaječova a brzy za námi zavře hradbu brdských lesů. Rozhodně bychom těsně před hranicemi Zaječova měli zpozornět a všimnout si zdejšího památníku, který je tu vystavěn na památku mužů, kteří byli v 50. letech nuceni pracovat v pomocných technických praporech. V celé republice jich bylo zhruba 50 tisíc a část z nich odváděla otrockou práci právě v Brdech. Připomínku těchto smutných dob vytvořil architekt Jiří Rathouský.
Bývalé vojenské letiště pod Hejlákem najdeme uprostřed brdských lesů, údajně odsud odlétal Edvard Beneš do britského válečného exilu. Foto: Petr Kouba
Modrá turistická stezka nás dovede až k rozcestníku U Bílého křížku. Tady vyměníme modrou za žlutou a zahneme doprava a dojdeme jen pár metrů k nedalekému věhlasnému vojenskému letišti pod Hejlákem.
Když si stoupnete na jeho dnes už nevyužívanou plochu, přepadne vás pocit malosti, protože rozměry přistávací plochy jsou úctyhodné. Mluvíme o šedesáti metrech šířky a 520 metrech délky. Někteří historici dokonce tvrdí, že z tohoto letiště narychlo opouštěl zemi prezident Edvard Beneš v roce 1938 po mnichovském diktátu, ale jednoznačné důkazy pro toto tvrzení neexistují. V dnešní době si tu řada lidí fotí selfíčka a občas se tu objeví i profesionální filmaři, kteří tu třeba točili záběry z filmu Anthropoid. Další řadu zajímavostí najdete na webu poznejbrdy.cz.
My se ale otočíme a přes rozcestník U Bílého křížku se budeme vracet po žluté turistické stezce až k rozcestníku Jindřichova skála. Tady nám bude stačit pouhých zhruba 400 metrů, abychom došli k jedné z nejkrásnějších vyhlídek v Brdech.
Jindřichova skála nabízí lákavou vyhlídku na vrch Beranec, hrad Valdek a Velký Jeskřipec. Foto: Petr Kouba
Jindřichova skála byla pojmenována po jednom z hrabat z Hanau a je přímo učebnicovým příkladem mrazového zvětrávání místních skal. Je to nádherné odpočinkové místo a zajímavostí pak je, že místní litinové zábradlí je staré už více než 100 let a pochází z nedaleké komárovské strojírny. Některé jeho zničené části ale už byly vyměněny za nové, nicméně výhled na brdské vrcholy, ale i na zříceninu Valdek je odsud ukázkový. Bližší podrobnosti nabízí specializovaný web Brdy a Podbrdsko.
A právě Valdek je naším dalším cílem. Vzdálenost zhruba tři a půl kilometru lze snadno překonat maximálně za hodinu. Zřícenina Valdeka se zdálky od vyhlídky Jindřichovy skály jeví, že se nachází na kopci, ale tak to není. Ke zřícenině se dostaneme opět poměrně pohodlně po jedné z místních zpevněných komunikací.
O Valdeku se toho dnes moc neví. Snad jen to, že jako gotický hrad ho založil v polovině 13. století šlechtický rod Buziců. Ti měli ve svém erbu hlavu kance, protože podle pověsti jeden z představitelů rodu Dětřich nebezpečného kance vlastníma rukama přemohl. Jenže historický popleta a mystifikátor Václav Hájek z Libočan pak do Kroniky české zapsal všechno jinak a tento hrdinský čin přisoudil Bivojovi.
Jedním z mnoha majitelů hradu Valdek byl také král Václav IV. Foto: Petr Kouba
Ještě v 15. století se na Valdeku objevovala občas královská hlava, tím myslíme Václava IV., ale po jeho smrti začal hrad pustnout a chátrat. Dnes jde spíš jen o romantickou zříceninu, která zdobí tuto část brdských lesů. A že chátrá pořádně, potvrzují zábrany, které brání vstupu do srdce hradu. Takže gotickou věž a rozsáhlé mohutné opevnění lze obdivovat jen z bezpečné vzdálenosti. Podrobnosti o hradu nabízí přímo web hradu Valdek.
A od hradu Valdek se necháme vést nejprve cyklostezkou a následně i zelenou turistickou stezkou a vrátíme se zpět do Zaječova.
Tady si už musíme najít chvíli na návštěvu místního Lidového domu. To je právě ta v úvodu zmiňovaná nově rekonstruovaná restaurace. Nejenže se stala jedním z finalistů soutěže Stavba roku, ale architekti byli opravdu vtipní.
Uvnitř Lidového domu, což je restaurace v obci Zaječov, se to odkazy na zajíčky jen hemží. Foto: Petr Kouba
A došlo jim, že když už jsme v Zaječově, tak by bylo dobré, aby roztomilí ušáci na nás pokukovali ze všech koutů. Podobu zajíčků proto mají opěradla židlí, zrcadla, výzdoby dveří, věšáky a spousta dalších věcí.
Co by však byla nádherná a stylová restaurace, kdyby tu návštěvníkům nechutnalo. To ale pravda rozhodně není. Je tu často velmi plno. Bez šance bylo sednout si venku, a tak jsme tentokrát museli vzít za své neobsazenými stoly uvnitř restaurace. Na odbyt jdou skvělé burgery, chutný vývar anebo lehké dezerty. Snaží se tu v čistém a příjemném prostředí nabízet ne příliš přeplněný jídelní lístek, ale místo tu má jen pár druhů jídel, která jsou podávána ve vynikající kvalitě. A když se k tomu přidá ještě usměvavá obsluha, není proč s návštěvou Lidového domu v Zaječově otálet.
Zajíčci v Lidovém domě v Zaječově na dámské toaletě dostali růžovohnědý odstín. Foto: Petr Kouba
A to všechno rozhodně za návštěvu nejen Brd stojí.
Výletní okruh dosahuje zhruba šestnácti kilometrů a lze ho projít jak po svých, tak projet v sedle kola. Jen na samotný vrchol Jindřichovy skály se dostanete jen po svých. Jde však o posledních sto až sto padesát metrů cesty.