foto: Archív Františka Wiendela, se svolením/František Wiendel na archvilní fotografii.
Město ovládla sváteční pohoda. Svítí ozdobená okna, chystá se sváteční večeře a dárky. Vánoce 1949. Jen o několik ulic dál je ale jiný, utajený svět. František Wiendl už téměř měsíc přežívá v podzemní kobce vazební věznice v Českých Budějovicích. „Chtěli mě zlomit, abych vypovídal. Když nepomohlo mlácení, tak mě zavřeli do korekce,“ řekl PrahaIN.cz František Wiendl (100), čestný předseda Konfederace politických vězňů.
Tak vzpomíná na svoje první Vánoce ve vězení. Zatčen byl po odhalení malé ilegální skupiny v Klatovech, která pomáhala přejít hranice do Německa lidem, kteří byli v ohrožení a doma nemohli zůstat. „Osobně jsem tehdy převedl čtrnáct lidí do sousedního Bavorska. Naše skupina pak do Německa dostala ještě dalších čtrnáct lidí,“ zavzpomínal pro redakci PrahaIN.cz František Wiendl.
Po dopadení byl během výslechů několikrát zmlácen do bezvědomí. „Odmítl jsem u výslechu vypovídat. Estébáci mě mlátili, ale to nezabralo. Chtěli mě zlomit, a tak vyšetřovatel nařídil zavřít mě do korekce. To nebyla cela, ale malá a studená kobka v podzemí vazební věznice. Místo pryčny několik prken na zemi, absolutní tma, ticho a zima. Sem mě hodili a tady jsem prožil měsíc. Včetně Vánoc. Od 29. listopadu, celý měsíc až do Nového roku,“ řekl redakci PrahaIN.cz František Wiendl.
„Představte si, že jste dvacet čtyři hodin v naprosté izolaci a ve tmě. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky. Vzpomínal jsem na kamarády a na rodiče, kteří byli taky ve vězení. Občas jsem připojil i modlitbu. Pomáhalo mi to přežít a nenechat se zlomit. Pustili mě až po Novém roce. Nevím jak, ale vydržel jsem to. Mluvit mě ale stejně nedonutili,“ dodal čestný předseda Konfederace politických vězňů.
Po roce vyšetřovací vazby byl v „ukázkovém“ procesu odsouzen za vlastizradu na 18 let nepodmíněně. V různých kriminálech pak prožil dalších 11 let. Konec roku byl vždy pro vězně nejtěžší.
Psali jsme
Komunistická strana byla zločineckou organizací, která po únoru 1948 zavedla v naší zemi absolutní totalitní režim a zničila moderní,…
„Oslava svátků v kriminále byla pokaždé jiná. Byli jsme političtí vězni, nepřátelé státu a potencionálně nebezpečné osoby. Bachaři se k nám vždy chovali podle toho, jaká byla tehdejší mezinárodní situace. Občas se nám podařilo na celách prožít svátky v relativním klidu. Občas s námi byli i odsouzení duchovní, a tak jsme na Štědrý den tajně vyslechli i modlitbu. Několikrát se ale stalo, že jsme na svátky dostali o poloviny snížené příděly jídla a svátky jsme prožili ve zostřeném režimu. Nikdy jsme se nelitovali. S tátou jsme udělali to, co jsme považovali za správné. Šli bychom do toho znovu,“ zavzpomínal pro naši redakci František Wiendl.
O jedenáct let později byl podmíněně propuštěn. Na svobodu se dostal i jeho otec. Štědrý večer v roce 1960 prožil se svými rodiči uprostřed lesa na vybydlené samotě. „Maminka byla po našem zatčení osm měsíců ve vyšetřovací vazbě. Pak jí ale pustili. Vystěhovali ji z našeho bytu. Musela se nastěhovat za město do zdevastované chalupy, kde nebyla elektřina ani voda. Nebylo tam nic, svítit jsme museli petrolejkami. Tam jsme se tehdy sešli a tam jsme oslavili i naše první společné svátky po jedenácti letech. My jsme vlastně neslavili. Byli jsme rádi, že jsme konečně spolu,“ řekl František Wiendl.
František Wiendl mimo jiné po odsouzení strávil šest let v lágru v Jáchymově na nucených pracích v uranových dolech a čtyři roky ve věznici na Pankráci, kde pracoval ve vězeňské projekční skupině.
Po pádu komunistického režimu se stal zakládajícícm členem Konfederace politických vězňů. Začátkem devadesátých let byl František Wiendl, jeho otec i všichni bývalí členové jejich protikomunistické skupiny plně rehabilitováni. V roce 2002 prezident Václav Klaus udělil Františku Wiendlovi Řád T. G. Masaryka.