foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz /Libeňská vodárenská věž architekta Františka Schlaffera připomíná maják, svůj účel přestal vodojem plnit v 60. letech 20. století
Samozřejmě, že v metropoli na maják narazíme. A ne na ledajaký. Dokonce na typický holandský maják, který známe z obrazů starých holandských mistrů. A který vábil nizozemské mořeplavce do náručí bezpečného přístavu.
Majáku se také říká Mazanka, veřejnost ho ale spíše zná pod názvem Libeňská vodárenská věž či Libeňský věžový vodojem.
Když se metropole na počátku 20. století postupně rozrůstala, bylo potřeba řešit řadu složitých otázek. Například to, jak dostat do nových městských částí pitnou vodu. Z dnešního pohledu se jedná o skoro zbytečné otázky, nicméně rozdíl mezi nadmořskou výškou u libeňského přístavu a novými periferiemi, kde dnes maják stojí (ulice Na Slovance), činí 110 výškových metrů. A jak známo, voda do kopce sama neteče.
Z vodárenské věže umělecké dílo
A tak bylo rozhodnuto, že se v lokalitě Horní Libně musí postavit vodojem. Architekt František Schlaffer si byl vědom toho, že za život se architektovi podaří dostat jen dvě, možná tři zakázky, které by ho mohly proslavit. Ke stavbám honosných vil a luxusních sídel se ale za kariéru architekt ani dostat nemusí. A tak Schlaffer pochopil, že i běžné stavby občanské vybavenosti mohou dostat nápaditý zevnějšek.
Libeňská vodárenská věž je věžový vodojem postavený v roce 1904, zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Dlouze přemýšel, jak pojmout podobu této ryze účelové stavby a pak přišel s nápadem k nezaplacení. Co vytvořit maják? O to bláznivější myšlenka to byla, když si uvědomíme, že řeka odsud vidět ani není a je k ní více než dva kilometry daleko.
Zvítězila podoba ze starých nizozemských pláten
Technické parametry a podmínky zadání stavby od stavební kanceláře hlavního města Prahy Schlaffera dost omezovaly, nicméně největší starosti mu dělalo, jakou podobu na sebe nový vodojem vezme. Majáků je několik druhů. Strohé anglosaské typy jsou stavěny z hrubých kamenů, protože všeobecně platí, že v čem nehostinnějším prostředí se maják nachází, tím z hrubších materiálů musí být postaven. Tento typ stavby se mu však do metropole nad Vltavou nehodil, a tak se nakonec František Schlaffer rozhodoval nad variantou středomořských a holandských typů majáků. Holandský typ nakonec zvítězil.
Dílo korunuje romantická podoba
Když se na stavbu podíváme, zaujme nás z mnoha ohledů. Její základ tvoří osmiboký sokl, ze kterého vyrůstá samotné tělo majáku. To se rozhodl vystavět Schlaffer z režných cihel. A dovolil si uskutečnit skvělý nápad – tělo majáku nepojal jako neměnný válec směrem vzhůru, ale postupně ho zužoval. To dodalo stavbě romantického vzezření. Všechno pak ještě podtrhl tím, že samotný rezervoár vody nechal omítnout a vyzdobit, byť strohými, leč ve srovnání s režnými cihlami, výraznými ozdobnými prvky v duchu neobaroka.
Dostavěno bylo v roce 1904 a kolaudace stavby se uskutečnila o rok později. Do samotné vodní nádrže se vešlo téměř 179 kubíků životadárné tekutiny.
Psali jsme
Kontroverzní projekt přemostění železničního „trojmostí“ v parku Smetanka v Hrdlořezích je podle ministerstva dopravy pro vlakovou dopravu…
Když dnes stojíte před tímto majákem, upoutá vás dominancí v celé lokalitě. I přesto se však jedná o nejmenší pražskou vodárenskou věž. Od paty k samotnému vrcholu měří 42 metrů.
Vodojem byl napojen na systém Káraný, který přiváděl tolik potřebnou vodu do hlavního města z oblasti Čelákovic. A tak se dělo více než 60 let, dokud se ke slovu nedostala voda ze Želivky a libeňský maják neztratil svůj původní význam.
Stačí jen málo, vyklepat prasátko
A jak už to tak bývá, nevděk lidský je nevyzpytatelný. Když už něco člověk nepotřebuje, přestává o to pečovat. A tak budova začala postupně chátrat.
Libeňská vodárenská věž připomíná holandský maják, zdroj: Petr Kouba, PrahaIN.cz
Rok před sametovou revolucí došlo z vyvázání vlastnictví z vodohospodářského národního majetku a maják byl převeden do správy osmého městského pražského obvodu. Ani tady se však neřešila budoucnost stavby.
V roce 1994, kdy už byla stavba tři roky na oficiálním seznamu kulturních památek, vznikla myšlenka na vznik informačního a společenského centra. Na realizaci se však nikdy nenašly potřebné finance.
A tak se na počátku 21. století našel soukromý investor, který se rozhodl věž přebudovat na luxusní lokalitu k obývání. Vznikl tak třípodlažní mezonetový byt se skleněným výtahem uvnitř. Rekonstrukce trvala tři roky a na jejím konci stojí skutečně ojedinělý prostor o velikosti 223 m2.
Výhled na celou metropoli, to je jedna z deviz tohoto bytu. Kromě toho zde budete mít k dispozici obrovský vinný sklep, parkoviště pro osm vozů. Nesmíme zapomenout na vlastní studnu, posilovnu, squashový kurt a bazén. K tomu, abyste mohli hrdě cinkat vlastními klíči, stačí tak málo – zaplatit 100 milionů korun.