Autem z Prahy do „Jugošky“ bez stresu. Aneb i cesta je cíl

FOTO Státy bývalé Jugoslávie jsou mezi Čechy dlouhodobě velmi populární. Nejčastěji se vydávají do věhlasného Chorvatska, kde se to našinci doslova hemží. Co ale tak vyrazit například do nepříliš prozkoumané Bosny a Hercegoviny? Během toho se dá po cestě navštívit několik míst, které rozhodně stojí za to. Bez zbytečných zajížděk, všechna města jsou po cestě.

Někdo volí all inclusive dovolenou u moře, někdo se zase vydává autem i více než tisíc kilometrů. Při druhé možnosti je Chorvatsko už takovou klasikou. Tento stát má však několik sousedů, kteří se pro někoho mohou jevit jako velká neznámá.

Třeba Bosna a Hercegovina, kam jsme se vydali.

Jenže to nebylo jediné místo k prozkoumání. Jeden moudrý člověk kdysi pravil, že cesta je cíl. Ačkoliv hlavní destinace byla jasná, tak to neznamená, že musí být jediným místem, které se dá poznat.

Cestovat se dá efektivně. V tom právě tkví výhoda jízdy autem. Na místě je však podotknout, že to vždy není ta nejúspornější varianta. Letenky se dají pořídit v některých případech levně, to samé vlaky, autobusy. Ale pak odpadá benefit už zmiňovaného efektivního cestování, které souvisí s návštěvou několika míst.

Naší cílovou destinací pro více než týdenní odpočinek (ačkoliv aktivní) bylo malebné městečko Trebinje v Bosně a Hercegovině. Za pomoci na maximum zapnuté klimatizace a navigace nás z Prahy čekalo více než 1300 kilometrů za volantem. Po cestě se dá navštívit desítky zajímavých míst. My jsme si vybrali trojici evropských měst.

Praha, Vídeň, Maribor, Záhřeb, Trebinje... Cesta je cíl. Zdroj: Google mapy

Ačkoliv se mohou řidiči střídat, tak více než patnáct hodin za volantem není nic příjemného, ve městech jsme tedy zvolili i nocleh.

Schnitzel und guter Fußball, hned na začátek

Začali jsme v místě, které je nedaleko našich hranic, dříve bylo hlavním městem Rakouska Uherska, takže je s naší zemí neodmyslitelně spojeno. Vídeň je co by kamenem dohodil od Česka, není tak divu, že spousta lidí rakouskou metropoli už navštívila.

Lákadlem jsou především památky a kulturní život, s kterým souvisí i sport. Vídeň má dva věhlasné fotbalové kluby, které jsou známy v celé Evropě. Austrie je o více než deset let mladší, než jejich úhlavní rival Rapid. Právě se zelenými dresy druhého zmiňovaného propojil výraznou část kariéry legendární fotbalista Antonín Panenka. Autor rozhodující penalty z evropského šampionátu v šestasedmdesátém zde nasázel přes šedesát fíků. Není tak vůbec ničím neobvyklým, když se potkáte s fandou Rapidu a bude znát i pražský klub Bohemians.

Stadion Austrie Vídeň

Stadion Rapidu Vídeň

Tím hlavním, proč se do rakouského hlavního města mnozí vydávají, jsou památky, německy - Monumente. Centrum Vídně je známé po celém světě, vévodí například Katedrála svatého Štěpána, nebo také Vídeňská státní opera, ve které měl misi Tom Cruise alias Ethan Hunt ve filmu Mission Impossible. Ale i mimo střed města lze najít skvosty, jako třeba palác Schönbrunn, který se shodou okolností nachází v docházkové vzdálenosti od Allianz Stadium, kde hraje Rapid domácí utkání.

Někdo jezdí i za jídlem

Rakousko a Vídeň? Je asi jasné, co se člověku vybaví jako první, když přijde na řadu jídlo. Jistě, Schnitzel, věhlasný telecí řízek. Oproti tomu našemu se značně liší, není potřeba vypisovat odlištnosti, možná tak jen zmínit, že pro většinu lidí je při návštěvě Rakouska povinností ochutnat tento lokální pokrm. 

Katedrála svatého Štěpána

Vídeňská státní opera

Ideální nocleh ve Slovinsku

Stačí přejet rakouské hranice a hned na vás vykoukne cedule s blížícím se městem ve Slovinsku, které mimochodem patří k jednomu z nejznámějších a nejoblíbenějších. Svojí velikostí se umisťuje hned na druhé příčce za kulturním a politickým centrem celé dvoumilionové země, tedy Lublaní.

Maribor se jeví jako ideální zastávka pro nocleh, nachází se zhruba před polovinou cesty. Ale místo pro spaní neznamená pouze přespat, nýbrž také poznat. Okrajové části Mariboru mohou připomínat menší města u nás. Ale když se vejde do centra, tak na vás dýchne atmosféra. 

V Mariboru mají jednu vychytávku, menší automobil, který svým vzhledem připomíná papamobil, ten vás proveze uličkami Mariboru, kde byste standardně museli chodit pěšky. A co překvapí nejvíc? Je zcela zdarma.

Ale i sportovní, především fotbaloví fanoušci, si přijdou na své. Stadion Ljudski Vrt zažil utkání milionářské Champions League v opojení týmů jako například Liverpool či Sevilla.

Centrum města, kterému vévodí Mariánský sloup

Ljudski Vrt, domácí stánek NK Maribor

Pohled na město

Čau, Bosno!

Po Mariboru naši skupinu čeká „pořádná štreka”. Ze Slovinska do bosenského města Trebinje to je více než 700 kilometrů. To sice není nic příjemného, ale ani nic nesplnitelného.

Drtivá část trasy vede přes Chorvatsko, pro mnohé tak nebudou periferie vedle dálnice ničím novým.

Malebné město Trebinje se nachází nedaleko Dubrovníku, blízko bosenských hranic s Černou Horou a Chorvatskem. Z Dubrovníku se do Trebinje dostanete za zhruba pětatřicet minut, tedy za toho předpokladu, že nejsou komplikace na hraničním přechodu, pokud vše nejde jako másle, doba strávená na hranicích se může protáhnout.

Bosenské hranice 

Proč jsme vybrali zrovna Bosnu a Hercegovinu, přesněji Trebinje?

Navštěvou této země sice zrovna neuděláte objevitelský kousek v historii turismu, jako kdysi Kryštof Kolumbus při objevení nového kontinentu, ale asi se většina shodne, že Bosna není zrovna tradiční destinací pro dovolenou.

Obzvlášť pokud přihlédneme k české oblibě Chorvatska, dnes pomalu i Černé Hoře. To, že se jedná o netradiční turistický cíl, kde v letech 1992 až 1995 probíhal ozbrojený konflikt - takzvaná Bosenská válka za nezávislost, potvrzuje fakt, že jsme potkali pouze jedno auto vyzdobené českou espézetkou. A to během více než jednoho týdne. 

Jenže Trebinje opravdu stojí za návštěvu. Je obklopeno horami, jezery, řekami, ale daleko není ani moře. Bosna je sice vnitrozemský stát (až na dvacetikilometrové území, to bylo však od našeho místa asi osmdesát kilometrů daleko), ale jak už jsme zmiňovali, Černá Hora je co by kamenem dohodil a Chorvatsko také.

Trebinje

Dubrovník

Když se řekne Chorvatsko, tak si jistě spousta lidí na první dobrou vybaví válení se na pláži, plavání v Jaderském moři a možná popíjení známých lokálních moků Karlovačko a Ožujsko. Ale pak tu máme také města, která jsou v turistických knihách považovány za kultovní. 

Mluvíme o již zmiňovaném Dubrovníku. Krása je subjektivní, ale Pražan určitě uzná, že na Dubrovníku něco bude. Jiří Macháček si přece v legendárním filmu Samotáři spletl Prahu s chorvatským městem, kterému se přezdívá Perla Jadranu. 

„Koukám na ty baráky, ty vole, jsou super baráky, ne? Ty vole, co je to za město, ty vole... To je Dubrovník?“

Hradby Dubrovníku

Pokud zvládnete jízdu autem přes hory, chcete-li vrcholky, jelikož ty oddělují hranice Bosny a Chorvatska, tak vás čeká jednodenní výlet, jenž můžete prožít různorodě. Staré město a centrum Dubrovníku je plné turistů z celého světa. Starobylé uličky dávají nutkání k prozkoumávání města. To ale není vše.

Výhoda jednoho z nejjižněji položených měst v Chorvatsku je samozřejmě také v moři a nespočtu pláží. Tudíž koho by prohlídka města již omrzela, nebo je zkrátka pouze na lenošení u vody, tak si taky přijde na své. Do Dubrovníku jezdí k moři i obyvatelé Bosny a Hercegoviny. Šedesát kilometrů tam a zpátky není zase příliš.

Během dovolené v Trebinje se do Perly Jadranu můžete vydat mnohokrát. Jen se připravte na znatelně vyšší ceny, než v rodišti slavných osobností jako Edina Džeka, Admira Ljevakoviče či Denise Tanoviče. 

Dubrovník je jedno z turisticky nejaktrativnějších míst v celém Chorvatsku, ale také celé Evropě... Posuďte sami, jestli je tento fakt zasloužený 

Zpátky k Bosně, co ceny? A lidé?

Jenže piedestalem celého článku je Bosna a Hercegovina.

Výhodnou polohu města Trebinje jsme už představili. Co je ale také potřeba říct, že Bosna a Hercegovina je znatelně levnější zemí, než drtivá část Evropy. Ubytování patří k tomu skoro nejlevnějšímu, co lze na starém kontinentu sehnat. 

A ani jídlo zde není předražené. Za oběd zaplatíte v průměru 130 až 260 korun, i s pitím se během večerního posezení do tří stovek většinou vejdete. To je v Praze spíše výjimkou, každopádně tím nechceme říct, že se zde nedá lidově řečeno „rozšoupnout“.

Ochutnat můžete klasické speciality jako čevabčiči nebo pljeskavici. Ale samozřejmě i klasická mezinárodní jídla. Zajímavostí je, že desítky místních lidí, opravdu desítky, si v restauraci na italský pokrm pizza dávaly majonézu, která byla k dostání na stolech. 

Tento nepříliš zvyklý pohled dal vzpomínku na kultovní film Pulp Fiction a dialog mezi Vincentem Vegou a Julessem Winnfieldem. „Majonézu... na vlastní oči sem viděl, jak to v té sra*ce topí!“

Ve snímku se však bavili o hranolkách. Každopádně kdyby Quentin Tarantino navštívil Bosnu a Hercegovinu a všiml si stejné věci jako my, tak by třeba tato legendární část filmu zněla trochu jinak. Majonéza na pizze je zkrátka neobvyklá. Ale dají vám ji všude s radostí.

To samé se nedá říct o čepovaném pivu. Trebinje je městem vína, tudíž zlatavý mok si užijete maximálně z láhve. Každopádně o chuť  Prahy nepřijdete. Téměř ve všech podnicích se podává lahvovaný Staropramen ze Smíchova. Slunečníky s uvedenou značkou a nápisem „Spirit of Prague“ vás po několika dnech už nepřekvapí.

Pití v obchodech je oproti našim supermarketům výrazně levnější. Colu ve slevě seženete i za třináct korun... Běžná cena se pohybuje kolem pětadvaceti. To samé platí i o jiných limonádách například pod taktovkou Pepsi.

Ale i ceny mléčných výrobků potěší

Z našich zkušeností můžeme říci, že v Trebinje se anglicky nedomluvíte. Dokonce nám občas přišlo, že místní z nás nejsou úplně nadšeni. Turismus zde funguje, ale oproti jiným místům trošku pokulhává. 

Připravte se také na čekání v restauracích, je velmi dlouhé, bohužel se nám několikrát stalo, že číšník raději obsloužil a přinesl pití ke třem stolům místních zákazníků, kteří přišli o deset minut později, než vůbec přišel pozdravit a dát nabídku jídla a pití turistům z Česka.

Nebylo to však povinností, narazili jsme i na milý personál a obyvatelstvo, ale zkrátka ve značně menším počtu. 

Trebinje je však krásné

Po cestě zpět hlavní město Chorvatska 

Cesta zpět probíhá podobně, tedy z velké části přes celé Chorvatsko. Opět by bylo hříchem nenavštívit místo, které se nachází po cestě.

Vybrali jsme tedy opět to, které bylo zhruba na polovině naší trasy. Šlo o hlavní město Chorvatska.

Těžko říct, kolik lidí, kteří pravidelně navštěvují krásy chorvatských pláží, se někdy podívalo do Zahřebu. Je o více než sto kilometrů čtverečních větší než Praha, má však téměř o půl milionů méně obyvatel. Díky přídavnému jménu - hlavní, nikoho nepřekvapí, že se tu nachází všechny nejdůležitější instituce země.

Ale také několik míst s památkami. Zaujme především centrum města.

Třeba Náměstí bána Jelačiće, které může možná někomu připomínat několikanásobně zmenšený pražský „Václavák“. To je pravděpodobně lokalita, kde narazíte na největší počet lidí v celém Záhřebu, ale že by to zde praskalo ve švech, tak to se říct nedá. 

Trg bana Jelačića

Katedrála Nanebevzetí Panny Marie

Ale Chorvatsko je také domovem stále úřadujících vicemistrů světa ve fotbale. Chorvati na MS 2018 předvedli pro celou zemi nezapomenutelnou jízdu a došli až do bran finále. Zde nestačili na francouzský nároďák, špílmachři jako Luka Modrič, Ivan Rakitič nebo Ivan Perišič obdrželi stříbrné medaile.

Hráči z této země mají jméno po celém světě. S tamní ligou to už tak slavné není, ale stejně mají některé týmy neodmyslitelné postavení při evropských pohárech. Například nejúspěšnější klub v historii Chorvatska, který pochází právě z hlavního města. Dinamo Záhřeb hraje své domácí utkání na Stadionu Maksimir.

Tento stánek patří k těm starším, ale právě proto na vás dýchne svoji atmosférou a historií. Kryté tribuny zde budete hledat těžko, to by v Anglii asi neprošlo, když přihlédneme na počet srážek v na ostrovech. V Chorvatsku je ale především slunné počasí.

Stadion Maksimir

Benzín je drahý, Bosna levná, zážitky neprodejné

Jak už jsme v úvodu článku zmiňovali, při aktuálních cenách benzínu není cestování autem příliš levné, celkově se cena za dopravu vyšplhá na částku, která pro někoho rozhodně nemusí být zanedbatelná. Každopádně tolik míst během jedné cesty by jinak člověk neměl šanci navštívit. 

Bosnu a Hercegovinu lze doporučit především s ohledem na příznivé ceny, krásnou přírodu a nedaleké moře.

Musíte však počítat, že koupit si například cigarety či objednat jídlo, může být někdy nadlidský úkol. Jak jsme psali výše, někdy se také setkáte s trošku nepříjemnými místními. Jinak je ale Trebinje pěkným místem s výhodnou polohou.

Během cesty z Prahy do Bosny a Hercegoviny se toho dá poznat opravdu mnoho.

Záleží jen na vás.