foto: Archív Jaroslava Čvančary, se svolením/Tank ROA s povstalci v Praze
Česká národní rada 5. května 1945 vyhlásila konec protektorátu a převzetí moci. Zpočátku poklidné demonstrace v pražských ulicích se rychle změnily v otevřený odpor proti německým okupantům. „Povstání mělo hlavně morální rozměr jako odpověď za Mnichov 1938,“ řekl serveru PrahaIN.cz spisovatel a badatel Jaroslav Čvančara.
Už před 5. květnem 1945 z lidí v Praze jako by spadly obavy. Na veřejnosti se odehrávaly první potyčky mezi českými civilisty a německými vojáky, lidé strhávali nápisy v němčině. Pražské povstání začalo 5. května.
V budově pražského policejního ředitelství zahájil činnost Štáb vojenského velitelství Alex, který spolu s vojenským velitelstvím bojové skupiny Bartoš a Českou národní radou plnil úlohu řídicího centra povstání. Z pouličních tlampačů i z rozhlasových přijímačů se opakovaly naléhavé výzvy: „Voláme českou policii, vládní vojsko, dostavte se ihned do budovy Českého rozhlasu! Přijďte nám na pomoc!“
Povstalci v krizi
Po prvních bojích s Němci začala být pro povstalce situace velmi kritická. Němci byli v obrovské přesile. Kromě V. praporu SA-Stadarte Feldherrnhalle a frekventantů školy SS na Zelené lišce byl v Praze dislokován také prapor Volkssturmu, Luftwaffe a několik tisíc vojáků Wehrmachtu.
„Především byly poblíž Prahy dislokovány prapory příslušníků SS, které se daly do pohybu. Od 6. 5. 1945 pluk SS Der Führer obsadil Kobylisy. Odhaduje se, že v rámci jednotek Vojenského velitelství Velké Prahy se bojů během povstání zúčastnilo asi 33 000 lidí. Značnou část tvořili důstojníci a rotmistři předválečné československé armády,“ řekl redakci Jaroslav Čvančara.
Jak dále uvedl, desítky tisíc lidí vytvořily téměř 1 600 barikád. „Vedle vojenského významu mělo povstání především morální rozměr jako lidová odpověď za Mnichov 1938. A také za všechny oběti, které přišly během nacistické okupace o život,“ uvedl badatel.
Připomíná také, že osvobození hlavního města je už mnoho let předmětem sporů a diskusí. Debaty se vedou zejména o tom, jakou úlohu během květnového povstání sehráli příslušníci Ruské osvobozenecké armády (ROA). Podle dostupných informací v sobotu 5. 5. 1945 večer přijela do Radotína průzkumná jednotka vlasovců. Následující den zřídila ROA svůj hlavní stan v hostinci v Řeporyjích, který později přesunula do továrny Walter v Jinonicích. Následně jednotky ROA obsadily Košíře, Motol a část Smíchova.
„Jejich dělostřelectvo se zapojilo do bojů proti Němcům u letiště v Ruzyni a u místních kasáren. Postup německých příslušníků odráželo také v prostoru Slivence,“ popsal Čvančara.
Psali jsme
Na střelnici v Kobylisích zavraždili nacističtí okupanti 540 českých občanů. Tým zkušených autorů připravuje pamětní knihu, která bude obsahovat…
V oblasti Modřan a Zbraslavi začala operovat pěší rota vlasovců, kterou posílili dobrovolníci z Radotína. Pokusili se o útok proti německým bojovým formacím Klein a Jörchel. Příslušníci ROA se také zapojili do bojů na Říšském a Lobkovicově náměstí a ve Vodičkově ulici.
„O účasti vlasovců během bojů o Prahu není sporu. Není ale na místě si je příliš idealizovat. I v otázce, zda pomoci povstání v Praze, ve vedení ROA panovaly značné názorové rozdíly. Generál Andrej Andrejevič Vlasov prosazoval vůči Němcům loajální přístup. Naopak generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko nařídil proti jeho vůli pomoc povstání. Generálu Vlasovovi se tedy mylně připisuje role zachránce Prahy. Bojová pomoc vlasovců, raději bych říkal buňačenkovců, je nesporná,“ zdůraznil Jaroslav Čavnčara.
Uvedl, že je ale na místě si připomenout, že se vlasovci významně podíleli na krvavém potlačení Varšavského povstání a na protipartyzánských akcích na Slovensku, Moravě a v Čechách.
Řádění vlasovců
Samotné osvobození dovršila Rudá armáda, která ve středu 9. 5. 1945 v ranních hodinách vstoupila do Prahy. Po pádu Berlína a následném osvobozování Československa měla rozhodující podíl. V Praze ale začaly okamžitě řádit oddíly smutně proslulé NKVD. Měly připravené seznamy osob určených k zatčení.
„Mezi prvními byli ruští a ukrajinští emigranti, kteří opustili Rusko po takzvané Velké říjnové socialistické revoluci v roce 1917. V roce 1945 měli už dávno československé občanství. Přesto byli odvlečeni do sovětských lágrů. Z vojenského osvobození naší země se tak postupně stalo politické obsazení,“ dodal badatel.
|
Jaroslav Čvančara
Český spisovatel, publicista a hudebník. Mnoho let je kapelníkem countryové hudební skupiny Taxmeni. Dětství prožil ve slavném skautském oddílu Jaroslava Foglara a dostal zde přezdívku Jáček. Při příležitosti devadesátých narozenin Jaroslava Foglara a Jana Fischera pomáhal připravovat výstavu o jeho díle. Vedením skautské organizace Junák byl vyznamenán Medailí skautské vděčnosti. V roce 2022 Jaroslavu Čvančarovi udělil prezident republiky Medaili Za zásluhy I. stupně za zásluhy o stát v oblasti školství a kultury.
|