-->

Barrandov byl vystavěn na holé pláni a na cestičkách, kde kráčely jen kozy a ovce

01. 12. 202221:43
Barrandov byl vystavěn na holé pláni a na cestičkách, kde kráčely jen kozy a ovce
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Barrandovské terasy procházejí náročnou rekonstrukcí

Barrandov zažil během historie tolik krásných a plně výstižných přívlastků. Říkalo se mu Továrna na sny, Celuloidový ráj, Filmový kopec nebo Evropský Hollywood. O zdejších filmových ateliérech byly popsány tuny papíru, zajímavé však bude sledovat myšlenku samotného vzniku celé lokality. Protože, co si budeme povídat, ještě před sto lety byl Barrandov jen pouhým kamenitým kopcem s občasným nízkým křovinatým porostem.

Na počátku všeho stála postava Václava Havla, otce prvního porevolučního prezidenta našeho státu. Havel byl realitní makléř a ve 20. letech 20. století se začínal realitní trh v našich podmínkách slibně rozjíždět. Vznikající bohatší vrstva, chcete-li moderní průmyslníci, obchodníci, bankéři, si přála bydlet v luxusu a podle nejmodernějších trendů. Z bodových reflektorů zájmu se už tehdy vytrácela zdobná secese. Jenže teď se razil trend nezdobného prostoru. Bohatí si žádali do svých příbytku více slunce, kontakt s přírodou, opouštěli zdobnost fasád svých příbytků a chtěli obrovské prosvětlené prostory. Zrodil se funkcionalismus.

Kde to postavit?

Jenže co si budeme povídat, lokalitu plnou funkcionalistických nových domů jen stěží vystavíme na Starém Městě nebo na Malé Straně. Ale kde takové místo najít? Václav Havel si s tímto problémem nevěděl rady. Dlouhé hodiny projíždění po Praze a přemýšlení k ničemu nevedlo, a tak v roce 1924 realitní makléř Havel sbalil kufry a odjel na inspirativní cestu do Ameriky. Jedním z cílů jeho cesty byla i Berkleyova univerzita v Kalifornii, kde navštívil sídla místních milionářů. V tu chvíli bylo pro něj jasné, jak budou nové domy vypadat. Stále však nebylo jasné, zda najde pro ně místo v Praze a nebo muset hledat až za hranicemi katastru.

Pak mu ale do oka padla skála, která proslula paleontologickými objevy Joachima Barranda. Co si budeme povídat, nestalo se tak z důvodu odkazu ke slavnému francouzskému vědci, ale proto, že na vrchol náhorní plošiny této skály se opíralo slunce, byl odsud nádherný výhled, ale hlavně to bylo místo, kde by klid budoucích nájemníků a boháčů nic nenarušovalo. Nebyla tu totiž vůbec žádná výstavba, pásly se tu jen kozy a ovce.

Kde na to vzít peníze?

Takto obrovský projekt si ovšem žádal velmi silnou finanční podporu, a tak se Václav Havel obrátil na svého bratra, mediálního podnikatele Miloše. Společně dali dohromady majetek a zakoupili celkem 55 hektarů nevyužívaných pozemků.

Na oba muže se začaly valit otázky a úkoly. První z nich byla ta, jak se tam vůbec dostat. Dnes to zní zcela nepředstavitelně, ale na Barrandovskou skálu tehdy nevedla žádná cesta ani silnice, pokud nepočítáme jednu velmi zarostlou úvozovou cestu.

Pamětní deska připomíná, kdy byl Barrandov založen

Pamětní deska připomíná, kdy byl Barrandov založen. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Vytvoření přístupové komunikace bylo tak zcela klíčové. Vznikla odbočka ze státní zbraslavské silnice, která ovšem estakádou musela překonat železniční trať na Plzeň. To nejtěžší ale přišlo potom. Musel být prosekán zhruba 400metrový úsek nové silnice do tvrdého skalního podloží.

Teprve po vybudování komunikace mohlo dojít k výstavbě inženýrských sítí a k rozdělení 55 hektarů pozemku na 200 stavebních parcel.

Jak se poprat s původním názvem? 

I samotný katastrální název území Habrová nepřišel Václavu Havlovi dostatečně atraktivní. Přemýšlel a brzy vymyslel název Barrandov. To se samozřejmě vyjímalo na prospektech realitních kanceláří mnohem zajímavěji. 24. února 1928 došlo k zahájení výstavby. Dodnes toto datum hrdě připomíná pamětní deska na barrandovském skalním podkladu ze strany příjezdní komunikace.

Aby došlo ještě k lákavějšímu obrazu nové urbanistické lokality, přišli bratři Havlovi s nápadem postavit na vrcholu skalního ostrohu tehdy nejluxusnější restauraci v celém Československu. Jmenovala se Barrandovské terasy a brzy se stala druhým domovem každého, kdo v tehdejším společenském světě něco znamenal.

Těžko věřit, že v dobách největší slávy jezdilo jídlo a pití z věhlasné restaurace nahoře za hosty k bazénu pomocí lanového výtahu

Těžko věřit, že v dobách největší slávy jezdilo jídlo a pití z věhlasné restaurace nahoře za hosty k bazénu pomocí lanového výtahu. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Chytrým tahem ze strany majitelů však byla i skutečnost, že neuzavřeli lokalitu pro méně majetné vrstvy. Boháči měli svůj Trilobit bar, kde všechno bylo v okázalém luxusu, zpíval zde R. A. Dvorský a šustily zde luxusní večerní toalety od Podolské. Ti chudší zde měli restauraci, ve které se v době nedělních výletů běžných Pražanů uvařilo i 4 tisíce obědů.

Kde se vykoupat?

K restauraci postupně příbývaly doplňkové služby. Architekt Vladimír Grégr brzy zapojil do konceptu odpočinkového resortu také basketbalové a volejbalové hřiště, benzínovou pumpu, řadu garáží, ale i loděnici, deset tenisových kurtů a jako poslední přišlo na řadu koupaliště se sousedním brouzdalištěm. Bazén získal dokonce olympijské rozměry 50 x 18 metrů. Koupaliště dokonce mělo skokanskou věž s desetimetrovým a pětimetrovým můstkem, kterou můžeme v zarostlém terénu vidět dodnes.

Jenže nikdo nepočítal s nevhodností této lokality pro vodní sporty. Samotné koupaliště bylo napájeno vodou z Vltavy a bylo uvězněno mezi skalami, a tak na vodní plochu dopadaly sluneční paprsky jen krátkou dobu během dne a voda byla stále hodně studená. I to byl důvod, proč koupaliště zaniklo z lokality jako první, a to už v roce 1955. Přesto se jednalo v době svého vzniku o nejluxusnější plovárnu v Evropě.

Jak důstojně návštěvníky nakrmit?

Nicméně, aby mohli být hosté ještě více rozmazlováni a obsluha nemusela balancovat s talíři plnými jídla po krkolomných do skály vysekaných schodech, přišel projekt s další převratnou novinkou.

Ze samotné restaurace až k dolním partiím u bazénu vedla nákladní lanovka, po které se pokrmy a skleničky plné božských koňaků, likérů a vín svážely v koších přímo k bazénu.

Bývalého bazénu pod Terasami Barrandov se rekonstrukce zatím netýká, má jiného majitele

Bývalého bazénu pod Terasami Barrandov se rekonstrukce zatím netýká, má jiného majitele. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

A aby zájem návštěvníků nikdy nevychladl, byla zřízena speciální autobusová linka, která hosty vozila od Paláce Lucerna přímo na Barrandov.

Společenské rubriky časopisů a novin se předháněly v tom, kdo přinese zajímavější reportáž ze šokujícího a nádherného místa na kraji Prahy. Investiční válka byla vyhrána. O parcely na Barrandově se strhl nebývalý litý boj a byly rozebrány ve velmi krátké době.

Kdo chtěl bydlet na Barrandově? 

Doslova všichni. Svou vlastní vilu zde zatoužil mít jeden z hlavních činovníků českého junáckého hnutí Karel Šulc, velkoobchodník s květinami František Vodnik a jeho žena Luisa, hudební nakladatel František Kovařík, významný konzul Pavel Růžička, šéf společnosti Elektafilm Josef Auerbach nebo samotný Miloš Havel a mnoho dalších významných lidí. 

Zajímavostí bylo, že v podobě vlastního domu postaveném na stavební parcele měli majitelé poměrně volnou ruku. Proto mají zdejší barrandovské vily různé architekty. Ve smlouvě však byl zakomponován fakt, že rozhodující schvalovací hlas bude mít hlavní architekt celé oblasti Max Urban. Ten jen hlídal to, aby svým stavebním slohem nevybočovaly navržené vily z funkcionalistického základu.

Barrandovské Terasy procházejí náročnou rekonstrukcí

Barrandovské Terasy procházejí náročnou rekonstrukcí. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Teprve, když byly parcely prodány a pomalu na nich začaly vyrůstat základy budoucích luxusních staveb, přikoupili bratři Havlovi dalších 55 hektarů pozemků jihozápadně od vlastní funkcionalistické kolonie a rozhodli se tu založit největší filmové ateliéry Evropy.

Dnes, po mnoha letech úpadku a téměř devastaci, se pod soukromým investorem Barrandovské terasy znovu obnovují. Vyrůst by zde měl nejen hotel, restaurace, ale i bytový komplex.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných