Barrandovské terasy vstávají z popela téměř po sto letech

09. 07. 202316:05
Barrandovské terasy vstávají z popela téměř po sto letech
foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz/Rekonstrukcí prošla jen vrchní část Barrandovských teras, spodní část pod skálou stále chátrá

Každý úspěšný člověk bojuje s vnitřním pnutím a tužbou, aby po něm, po jeho smrti zbylo něco cenného a výjimečného, co ho bude připomínat jako odkaz dalším generacím. Se stejným pocitem bojoval i filmový magnát Václav M. Havel. V době, o které mluvíme, už vlastnil palác Lucerna v samotném srdci metropole, na nedostatek finančních prostředků si proto nemohl stěžovat, ale červík v duši hlodal velmi intenzivně, že to chce ještě něco speciálního navíc.

Nemohl přijít na to, co by to mělo jít, a tak se vydal na zkušební cestu za oceán. Inspirace dorazila při návštěvě Berkley univerzity a hlavně při pohledu na pavilon Cliff House v San Franciscu. Ten koneckonců nezávisle na Havlovi učaroval i architektovi budoucích barrandovských staveb Maxu Urbanovi.

Habrová nezněla příliš honosně

Po návratu zpět do Prahy si Havel stanovil první a důležitý úkol, najít vhodnou lokalitu, kde své velké plány uskuteční. A jelikož Praha nebyla zdaleka tak velká jako dnes, netrvalo dlouho a narazil na lokalitu Habrová, kde se nacházelo jen pár úvozových cest, skála a obyvateli zde byla jen stáda ovcí a koz.

Havel neváhal ani na minutu a celou lokalitu zakoupil. První věcí, kterou ale udělal, byla paradoxně změna názvu. Habrová totiž nebyl dostatečně reprezentativní a přepychem zvonící název, a tak vznikl Barrandov. Havel se stal společně se svým bratrem Milošem majitelem veškerých pozemků na slavné skále a přilehlé pláni.

Znamenáš-li něco, bydlíš na Barrandově

Jejich další snažení se tak v následujících letech ubíralo třemi směry. Tím nejdůležitějším a prvním krokem bylo vybudování příjezdové komunikace, šlo o dnešní pověstnou serpentinu, která slouží k dopravní obslužnosti i dnes a pak to bylo hlavně zasíťování pozemků, přivedení elektřiny a plynu a rozprodání jednotlivých parcel. Psal se rok 1924. Každý, kdo tehdy v Praze a ve společnosti něco znamenal, musel mít dům na Barranddově. Na Barrandov se netlačily jen filmové hvězdy, ale i továrníci, bankéři, majitelé fabrik.

Noví majitelé pozemků mohli sice požádat o architektonický návrh jakéhokoliv tvůrce, nicméně podmínkou bylo, že rozhodující slovo schválení podoby stavby bude mít architekt Max Urban. Ten se tak stal dozorčím orgánem. Důvod byl víc než prostý, bylo potřeba udržet jednotný funkcionalistický styl v celé lokalitě.

Nejdřív vily, pak ateliéry

Max Urban, manžel slavné herečky Anny Ondrákové, byl také hlavním architektem slavných Barrandovských ateliérů. To byla třetí závěrečná fáze výstavby na Barrandovské skále. Ateliéry začaly na zdejší pláni vyrůstat v roce 1931 a už 25. ledna 1933 se tu natáčel první barrandovský film Vražda v Ostrovní ulici. I tady se prosadil funkcionalismus. Hlavní kancelářská budova, která dnes tvoří tak typické panorama zdejších ateliérů, je ve skutečnosti ve funkcionalistickém stylu přestavěný původní vodojem. Jen tak pro zajímavost, dnes najdeme na Barrandově celkem deset ateliérů, z nichž ten největší je ozdobou a pýchou filmařů, využívají ho hojně zahraniční štáby a patří k největším v Evropě.

Barrandovské terasy

Ale zpět k druhému kroku zvelebování Barrandova. S výstavbou věhlasného a odpočinkového komplexu na Barrandovských terasách se začalo v roce 1929. Urban přitom použil lodní motivy, které ho tolik učarovaly na sanfranciské budově Cliff House. Jde o rampová schodiště, zaoblená nároží, pásová okna nebo terasy.

Prosklené verandy na Barrandovských terasách nabízí omračující pohled na metropoli

Prosklené verandy na Barrandovských terasách nabízí omračující pohled na metropoli. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Suterén budovy tvořila kuchyně se zázemím. V přízemí se nacházela hlavní restaurace, denní bar, velký taneční sál a terasa. Další restauraci jste mohli najít v prvním patře. I tady se ale tančilo. V těchto místech se nacházel slavný letní parket. Další dvě patra patřila kancelářím a na úplném vršku se nacházela opěvovaná krytá terasa s výhledem do krajiny.

Námluvy, sex a kokain

Trilobit bar a zdejší francouzská restaurace patřily k tomu nejlepšímu, co nabízela tehdejší československá i evropská gastronomie té doby. V Trilobit baru se odvíjel noční život v nejpikantnějších barvách. K poslechu i tanci hrál Orchestr R. A. Dvorského, který byl v té době nejslavnější hudební těleso doby. Každý, kdo ve společnosti něco znamenal, se tu pohyboval, hvězdy zde žadonily o role, šampaňské teklo proudem, kokain se šňupal stříbrnými tyčinkami. Atmosféru té doby dokonale popsala v autobiografické knize Dnes se tomu směju Adina Mandlová. Vzpomínky na Barrandovské terasy a erotikou nabitou atmosféru najdeme i ve vzpomínkové knize režiséra Václava Kršky.

Je pravdou, že kouzlo a luxus zlatého zhýralého života pražské smetánky a celebrit začínaly zpravidla s večerem, přes den patřil prostor i obyčejným návštěvníkům. I pro ně se nacházel v hloubce pod terasami plavecký bazén. Šlo o první padesátimetrový bazén v Praze, který tehdy vyvolal obrovskou vlnu zájmu. U něj byly i tenisové kurty. V dobách největší slávy pražských Barrandovských teras se dalo od restaurace sejít po hřbetu skály dolů k bazénu. Vytesané schodiště do skály dnes už neexistuje.

Bazén a lanovka – lákadlo na pozlátko luxusního života

O bazén ale brzy přestal být mezi veřejností zájem. Kvůli vysoké Barrandovské skále k němu nedopadaly sluneční paprsky a voda byla stále, a to i uprostřed léta, velmi studená. Lidé se proto raději chodili koupat o pár metrů dál do vln Vltavy na zdejší plovárnu.

Pro návštěvníky u bazénu existovala dokonce i jedna omračující vychytávka. Pokud si objednali jídlo nebo pití, tak aby nemuseli číšníci běhat stovky schodů nahoru a dolů, byla tu v provozu nákladní lanovka. Vlastně šlo jen o závěsný stabilní koš, kterým se jídlo přepravovalo dolů a na skálu se vyváželo špinavé nádobí.

Dnes je bazén v dezolátním stavu, má jiného majitele než samotné Barrandovské terasy. Místo plné náletů a odpadků občas slouží k nepovoleným technoparty.

Sešup slavných teras

S nástupem fašismu se za druhé světové války změnilo i poslání vyhlídkové terasy na samotném vrcholu budovy. Stala se z ní pozorovací věž wehrmachtu pro varování před případnými nálety na Prahu. V dobách socialismu se už pel luxusního restauračního podniku začal pomalu ztrácet a budova chátrala. Diskotéky se zde sice konaly ještě v době po sametové revoluci, ale to už byla část objektu v dezolátním stavu a hrozilo zřícení. Navíc rozpadající se trosky obývala početná armáda bezdomovců.

To bylo také důvodem toho, že v roce 2001 zbytky kdysi jednoho z nejslavnějších evropských barů – Trilobit baru – vyhořely a z lokality se stala jen ruina.

Historická budova Barrandovských teras ale stále prochází nákladnou rekonstrukcí a doslova vstala z popela. Před architektem projektu záchrany Ondřejem Kukralem byl těžký úkol. „Zjistili jsme ve spolupráci s Národním památkovým úřadem, že železobetonová konstrukce už rozhodně není bezchybná. Dokonce vykazovala výrazné závady. Nekvalitní beton se drolil, armatura byla hloubkově postižená rzí,“ vzpomínal při veřejné prohlídce Barrandovských teras architekt na začátky rekonstrukce.

Výhledy z nových budov na Barrandovských terasách jsou omračující

Výhledy z nových budov na Barrandovských terasách jsou omračující. Foto: Petr Kouba, PrahaIN.cz

Proto musela být celá železobetonová konstrukce na začátku mechanicky očištěna. V historické budově se provádělo na zeslabená místa pískové mokré tryskání nového betonu. Navíc tehdejší stavební standardy už neodpovídají dnešním, a tak musela být původní železobetonová kostra zpevněna ještě jedním dalším ocelovým krunýřem.

Proto musela být celá železobetonová konstrukce na začátku mechanicky očištěna. V historické budově se provádělo na zeslabená místa pískové mokré tryskání nového betonu. Navíc tehdejší stavební standardy už neodpovídají dnešním, a tak musela být původní železobetonová kostra zpevněna ještě jedním dalším ocelovým krunýřem.

Každý, kdo dnes na Barrandov zavítá, tak může na vlastní oči vidět, že zvenčí je historická budova už definitivně opravena. Dokonale se přiblížila původní podobě. „Nejvíce práce bylo na betonovém zábradlí vyhlídkové věže. Dnes má zábradlí stejný tvar jako mělo ve 30. letech, a to i přesto, že se muselo opisovat jen z dobových fotografií,“ připomněl složitost záchrany stavby přímo v areálu Barrandovských teras architekt Ondřej Kukral.

Nyní čekají úpravy vnitřek budovy. I tady se budou architekti chtít přiblížit co nejvíce původní podobě, a to včetně zařízení a vybavení. Jak to všechno dopadne, se veřejnost bude moci přesvědčit za rok a půl, kdy by měla být oprava definitivně uzavřena a dokončena.

Nové budovy na Barrandově

Mezitím vyrostly ale v sousedství historické budovy další dvě nové stavby. Jedné její tvůrci z ateliéru Kuba & Pilař architekti říkají Lichoběžník, druhé Vlnovka. Vlnovka kopíruje půdorysem původní stavební zástavbu, Lichoběžník je pak zcela novou budovou.

V obou stavbách vyrostly nové apartmány, které jsou určeny pro dlouhodobý pronájem. Dispozičně jsou řešeny od 1+kk až po 6+kk a k užívání budou připraveny už na podzim letošního roku. Jejich devizou je nádherný výhled na město.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných