Brazilské vysoké školy studentovi nedávají moc svobody, říká lektor z ČZU

01. 07. 202420:12
Brazilské vysoké školy studentovi nedávají moc svobody, říká lektor z ČZU
foto: Archiv, Rorai Pereira Martins Neto/Rorai Pereira Martins Neto

ROZHOVOR: Rorai Pereira Martins Neto je postdoktorandským výzkumníkem a učitelem na Fakultě lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze. Z rodné Brazílie se prý do Česka vydal kvůli lákavé pracovní příležitosti. „V Brazílii není tolik příležitostí. Studenti tu nemají moc „kreativní“ svobody,“ řekl v rozhovoru pro server PrahaIN.cz, ve kterém rozebral rozdíly v kultuře i vzdělávání. 

Jak jste se do České republiky a na ČZÚ vlastně dostal? 

Jednalo o zajímavou pracovní příležitost. Po dokončení mého PhD. v Brazílii nepanovaly pro vědecké pracovníky úplně nejlepší podmínky. Proto jsem hledal pracovní příležitosti v zahraničí. Jednou z nich byla právě Česká zemědělská univerzita v Praze, kde jsem úspěšně prošel přijímacím řízením, takže jsem si zabalil kufry a vyrazil vstříc neznámým končinám.   

Trvá dlouho si zvyknout na život u nás? 

Chvíli to trvalo. Zprvu jsem u vás byl doslova ztracený, vzhledem k jazykové a kulturní bariéře mi dělaly problém i banálnosti jako nákup v potravinách nebo cesta autobusem. Při prvním pokusu o využití MHD jsem se ze zvyku snažil koupit jízdenku u řidiče. Odpovědí mi byl hlasitý příval pro mě nesrozumitelných slov. Bylo mi jasné, že něco dělám špatně, jen jsem vůbec netušil, co. Naštěstí mi pomohla aktivní spolucestující. Ta mi anglicky vysvětlila, jak mám postupovat. Dnes už vím, že nejlepší řešení je roční jízdenka.

Co vás na České republice nejvíc překvapilo? 

Ze začátku toho bylo opravdu hodně. Na druhou stranu jsem předtím nikdy nebyl v Evropě, takže se dalo očekávat, že mě spousta věcí překvapí. Co mi utkvělo v paměti, je první setkání s českou mentalitou. Abych to správně vysvětlil, Brazilci jsou vůči sobě mnohem méně chladní. Vše je u nás mnohem více o dotecích a blízkosti. Lidé se vám tam pokusí pomoct, i když vám třeba vůbec nerozumí. Z těchto důvodů pro mě byla česká nátura prvně pořádný šok, před odletem jsem vůbec neočekával tak velké kulturní rozdíly. Na první pohled mi Češi přišli mnohem více uzavření a mrzutí. Taky se mi zdálo, že tu každý chvátá neznámo kam. S ústupem prvotního kulturního šoku jsem si ale velmi rychle začal všímat pozitivní stránky místních. 

Čeho si na České republice ceníte nejvíce? 

Jedním slovem? Bezpečnosti. Ve velkých brazilských městech se totiž nepotýkáte jen s kapsáři, kteří jsou snad v každé metropoli, ale v určitých místech vás mohou potkat mnohem horší věci. Samozřejmě můžete namítnout, že ani Praha není zcela bezpečná. Ovšem stále ji nelze srovnávat s mírou kriminality, a především násilím u nás. Obecně i proto není doporučeno chodit brazilským městem po setmění o samotě. Nemusím to přitom prezentovat jenom na abstraktních příkladech. Kvůli četným násilnostem se sexuálním podtextem vůči něžnému pohlaví máme v některých městech speciálně uzpůsobenou dopravu. Třeba u vlaků jsou některé vagóny, popřípadě aspoň kupé, určené pouze ženám. To je něco, co se v Česku naštěstí nevidí. 

Už jste si tady dokázal něco oblíbit? 

Ano, poté, co jsem se aklimatizoval, tak zde žiji velmi rád. Místní mi jednoduše přirostli k srdci. Jak už jsem zmínil, nebylo to nejsnazší, ale myslím si, že to má své logické důvody. Od pádu komunismu je to teprve třicet let, a ani předtím jste neměli příliš pozitivní zkušenosti s cizinci. Obyvatelé vaší země jsou tedy po nedávno nabyté svobodě a postupnému otevírání se světu velice opatrní. Je to zkrátka něco nového. Od chvíle, co se snažím lépe porozumět kultuře, lidem a jazyku se přístup Čechů ke mně dramaticky změnil. Lidé se mi více otevírají a jsou ochotní mi pomoct v téměř každé situaci. Vaši důvěru jsem prostě musel získat. A samozřejmě máte to nejlepší pivo, jaké jsem kdy ochutnal, to pro vás ale určitě není žádná novinka.

Na co jste si naopak zvyknout nedokázal? 

Asi vás to nepřekvapí, ale kuchyně. České jídlo není vůbec špatné, ale pro mě je zkrátka příliš těžké. Moc tomu ani nepomáhá absence zeleniny v pokrmech. Občas se mi zdá, že jím stále to samé dokola. Knedlíky, brambory a maso na různé způsoby. Prostě si nedokážu představit, že bych místní kuchyni konzumoval na denní bázi. Ale to bude pravděpodobně dáno tím, odkud pocházím. Brazílie je velká tropická země. Teplo tam máme prakticky celý rok, takže je snadné mít celoročně dostupné všechny možné druhy čerstvého ovoce, zeleniny. Díky přístupu k moři, také ryb a mořských plodů. To se hodně odráží na naší kuchyni. Samozřejmě u nás nemáme vše kvalitnější. Mléčné výrobky, vepřové, uzeniny a lesní plody jsou lepší v Česku. Z místních pokrmů mám nejraději guláš, bramboráky a samozřejmě i proslavený smažák.

Mohl byste nám něco povědět o brazilském vzdělávacím systému?

Ohledně vzdělání na základních a středních školách mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti. Když jsem zde studoval, základní školy byly 8leté a střední školy 3leté. To už ale neplatí, mladí Brazilci na základní a střední škole v současnosti stráví stejnou dobu jako jejich čeští vrstevníci. O dalších rozdílech tu ale mluvit nebudu, upřímně se nevyznám ve fungování těchto institucí v České republice, taky si nejsem jistý, jestli si správně vzpomínám na to, jak fungují v Brazílii. 

Naše univerzity mají velmi odlišný studijní program od těch vašich. Nejlépe to jde prezentovat na samotné délce studia. Nebudu zde dlouze rozebírat veškeré rozdíly, protože jich je opravdu hodně. Takže se zaměřím pouze na svá studentská léta. Jako obor bakalářského studia jsem si vybral Lesnické inženýrství. To trvá 5 let a zahrnovalo celou řádu oblastí, jako jsou aplikované humanitní vědy (právo, ekonomika...), inženýrství a „tvrdé“ aplikované vědy zaměřené na výzkum a průmysl. Protože jsem se chtěl věnovat vědě, musel jsem po jeho dokončení nastoupit na navazující dvouleté studium. Magisterské programy jsou u nás o poznání přísnější než ty v Evropě. To je dáno především již zmiňovaným hutnějším studiem, které jim předchází. Po složení zkoušek mě už čekalo „pouze“ udělat si doktorát. Ten se mi podařilo dokončit za 5 let v oboru Fotogrammetrie a dálkový průzkum. Vysokoškolským studiem jsem nakonec strávil 12 let. 

Jaké jsou další zásadní rozdíly ve vzdělávání u vás oproti českým vysokým školám?

Brazilské vzdělávací programy jsou mnohem méně flexibilní než ty české. Během pěti let mého studia jsem musel postupně projít všechny oblasti lesnického inženýrství, managementu, ekonomiky, dřevařského průmyslu a dalších odvětví s tím spojených. V Česku si student může svůj studijní program a zaměření do jisté míry vybrat sám. Může se tak mnohem více ponořit do oblasti svého zájmu. Oba dva systémy mají jistě svá pro a proti. Ten brazilský studentovi poskytne větší rozhled v problematice a donutí ho si nastudovat i oblasti, které by jinak nevyhledával. Na druhou stranu silně znevýhodňuje studenty s nadáním na konkrétní součást určité problematiky. Ti i přes zjevné výsledky v této oblasti nemusí zvládat ostatní body výuky. Studenti v Evropě celkově mají díky programům, jako je Erasmus také mnohem více možností, jak získat praxi v zahraničí. To je v Brazílii vzhledem k její rozloze a nedostatku zdrojů velmi obtížné. 

Co byste nám vzkázal na závěr? 

Jsem velmi rád, že v současnosti žiji právě tady a mohu se živit prací, která pro mě něco znamená. Příležitosti jako je tato, bych v rodné zemi hledal jen stěží. Jako lektor zde potkávám mladé lidi s různorodým přesvědčením ze zemí celého světa, což je, jak věřím, vzájemně velmi obohacující.

Tagy

Speciály

Kudy kráčel zločin
Tajnosti slavných