foto: Georgi Bidenko, PrahaIN.cz/Traktor, ilustrační foto
Serveru PrahaIN.cz se podařil získat e-mail, ve kterém ředitel jednoho středočeského agrodružstva shrnul pro své zaměstnance čerstvé zkušenosti se třemi brigádníky. Firma je nejprve najímala prostřednictvím známých, kde však neuspěla.
Následně se obrátila na placené servery, kde prý jeden inzerát vyšel na zhruba šest tisíc korun. „Za ty peníze poté, co tady ti tři chlapci předvedli, budu raději dělat na dvě směny sám,“ píše v dopise zaměstnancům zmíněný ředitel.
Ten naší redakci autenticitu potvrdil. Současně se však omluvil za některé výrazy. „Namíchlo mě to,“ doplnil.
Mladíci totiž přistupovali k práci takříkajíc zpátečnicky.
„To jste řekl přesně, ruce měli opravdu volšové, hlavně dozadu. Těm klukům bylo sotva osmnáct, ale nikdo z nich nikdy nepracoval rukama. Kolegyně nebyla v pondělí v práci, takže jsem je přijímal. Dal jsem jim rovnou jednoduchý úkol kydat hnůj a umýt pod prasaty. To jste ale neviděl, jaké jim to způsobilo problémy. Vůbec nevěděli, jak mají držet lopatu, nedokázali unést plný kýbl, báli se prasat, která přitom nemají ani padesát kilo. Když jsem viděl, co dělají, poslal jsem je na pole, aby shrabali listí. Nedělám si legraci, ten jeden to hrabal vidlemi. Nevím, odkud se vzali. Dva byli z Prahy a třetí někde od Neratovic, co mi říkali. Kontroloval jsem jenom věk,“ sdělil ředitel L. Š. naší redakci.
Hrůza
V dopise zaměstnancům pak napsal: „Byli u nás tři kluci. Jak víte, vydrželi tady jeden den a už se nevrátili. Byli úplně neschopní vzít do rukou pracovní nástroj. Nesvěřil bych jim nic. Nebyli schopní udělat základní práci, ale byli schopní se mě zeptat, kdy dostanou peníze, kde si mohou dát do zásuvky nabíječku a jestli při práci můžou kouřit. Být to moji synové, dostali by na pr*el, že by do zimy nezapomněli. Vyzývám proto všechny ještě jednou, abychom už nikdy nepřistupovali k pracovní výpomoci formou placených anoncí. Uděláme si všecko sami.“
Zmíněný ředitel působí v zemědělství od vyučení. Desítky let.
„Hned po škole jsem nastoupil do JZD, celý život jsem tam dělal a dělat budu, i když se blíží důchod. Generaci dvacetiletých lidí příliš nechápu. Neprošli vojnou, nemají jakékoli pevné návyky. Pracovní, sociální. Zdá se mi, že nepotřebují ani pracovat. Nerozumím, kdo je živí. Asi rodiče,“ poznamenal s tím, že práce v agrodružstvu těžká není, musí k ní však mít člověk vztah.
„Vstává se brzy. Třeba po čtvrté ráno. Dělá se podle potřeby. To prostě tak je a nikdo to ještě jinak nevymyslel. Musíte uklidit chlív, musíte kontrolovat stroje, pokud tedy nemáte servis John Deere z Poděbrad, jako máme my, musíte nakrmit zvířata, sekat, orat, to je pořád dokola. Každopádně má zářijová zkušenost s těmi kluky mě přesvědčila, že si všechno uděláme radši sami, jako jsme si to všechno sami udělali od revoluce, kdy nám taky nikdo nepomáhal,“ uzavřel tento šedesátník.
Naše redakce se v dané souvislosti zaměřila také na specializovaný web určený pro všechny, kteří hledají práci v lesnictví či zemědělství. Nacházejí se zde stovky pracovních pozic. Některé z nich čekají na obsazení více jak rok.